2. ledna 2018 6:00 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Obě Koreje jsou naprosto odlišné. Každá má své kysané zelí kimči

(ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy (ilustrační snímek) | foto: Facebook

Pchjongjang/Soul  Obě Koreje jsou naprosto odlišné - a každá má svou vlastní verzi kimči, fermentovaného zelí, což je tradiční pokrm, který je na rozděleném poloostrově všudypřítomný a po staletí doprovází téměř všechna jídla, napsala agentura AFP.

Kimči se zrodilo z nezbytnosti zachovat zeleninu na zimu. Je více či méně kořeněné. V Severní Koreji, kde podle OSN 40 procent obyvatel trpí chronickou podvýživou, dodává chuť základní potravině - rýži. V Jižní Koreji doplňuje všechny typy pokrmů.

Obě Koreje proklamují, že jsou pro znovusjednocení, a to po 70 letech naprostého oddělení, kdy mezi nimi neexistuje poštovní komunikace ani telefonní spojení. Obě země jsou mnohem více odlišné, než byly západní a východní Německo v době pádu berlínské zdi.

Dokonce i jejich kimči se změnilo. Jeho dvě verze byly každá zvlášť zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO. Soulu se to podařilo o dva roky dříve než Pchjongjangu.

V Jižní Koreji přisuzují obhájci kimči této potravině všemožné příznivé účinky na zdraví, včetně těch nejfantastičtějších. Úřady tu pořádají obrovské festivaly kimči.

Především však symbolizuje národní identitu, říká Pak Če-rin, expertka z Národního institutu kimči v Soulu, který financuje jihokorejská vláda. Kimči má citovou dimenzi, která spojuje všechny Korejce, zdůrazňuje Institut zaměstnávající stovku osob, jež se zabývají propagací kimči.

Ve svém bytě v centru Pchjongjangu vychvaluje paní Song Song-he s vlasteneckým citem přednosti severokorejského zelí. „Nikdy jsem kimči z jihu neochutnala, ale myslím, že to pchjongjangské je nejlepší,“ prohlašuje.

Kimči vždy mělo regionální varianty. Zelí z jihu je výraznější a slanější, neboť se kvůli teplejšímu klimatu obtížněji konzervuje, vysvětluje Pak Če-rin. Technologická vyspělost jihu, kde mají četné domácnosti zvláštní ledničky na kimči, jakož i lepší přístup ke koření a dalším ingrediencím, ještě prohloubily chuťový rozdíl mezi oběma specialitami.

Severokorejské kimči se podobá tomu, jaké se jedlo před moderní dobou, kdy ještě nebyly ledničky a chyběly suroviny, říká Pak Če-rin. „V Jižní Koreji tento typ kimči zcela vymizel,“ dodává.

Nicméně umění připravovat kimči zůstává rodinnou tradicí na obou stranách hranice.

Paní Song v kuchyni mísí plátky ředkve, česneku, kousky tresky a pastu z červené papriky. Vše pak klade na zelí, které se předtím 24 hodin louhovalo ve slané vodě, aby zjemnělo.

Zelí se pak dává fermentovat v plastových vědrech na balkon. Na venkově se nádoby zakopávají do země. Za týden je možné kimči pojídat a nejlepší je za měsíc. Čtyřčlenná rodina denně sní až kilogram kimči.

Rodina paní Song patří k severokorejské elitě. Její otec založil pchjongjangský závod na výrobu brýlí, který pak předal státu. Klavír, který má paní Song doma, jí daroval sám Kim Čong-il. Na skupinové fotografii stojí paní Song těsně za současným severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.

Fermentované zelí není jediným kulinárním rozdílem na poloostrově: před několika lety psal The Economist, že pivo vyráběné v Severní Koreji je mnohem lepší než na jihu.

Také společný jazyk se v průběhu desetiletí, kdy byly obě Koreje odděleny, vyvinul do té míry, že Severokorejci, kteří utečou na jih, musejí brát kurzy jihokorejštiny.

Pokud jde o kimči, paní Pak soudí, že každý má nejraději takové, jaké se nejvíce podobá tomu, co vyráběla jeho maminka.

ČTK

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!