14. srpna 2019 5:34 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Naši krajané si vozili český chleba, vzpomíná spisovatel Urban na dětství v Anglii

Spisovatel Miloš Urban | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spisovatel Miloš Urban | foto: Archiv Miloše Urbana

Spisovatel Miloš Urban strávil v Anglii část dětství. Ačkoli trochu izolované, nejvíce času trávil na české ambasádě a chodil do české školy. I tak má ale mnoho vzpomínek. „Český chleba se vozil každý týden z Prahy. Většina Čechů a Slováků z ambasády měla totiž s tím anglickým problém. Ale mě zrovna ten bílý nadýchaný Hovis moc chutnal,“ říká.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Říjen 1975. Bylo mi osm, takže jsem s bráchou vysedával v okně našeho bytu na československé ambasádě a koukal dolů na Notting Hill Gate, odkud se z Bayswater Road valilo neskutečné množství krásných aut. Ale i ten barák, kde jsme bydleli, byl krásný. Šrámek a Bočan, dvouúrovňové byty, kvalitní materiály, pro nás nevídaný luxus. Ve společenských prostorech samé umění a umělecké sklo, krásná zahrada se sochou, ale tam se nesmělo. Bydlet v tom brutalistním domě bylo jako bydlet v soše. A ven děti samy nesměly, takže to bylo tak trochu i vězení. Ale parádní.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Do parku se chodilo a jezdilo na kole ve skupinách dětí, které vždycky musel hlídat někdo z rodičů. To bylo pro ty rodiče docela riziko, protože jakmile jsme dostali volno, jeli jsme třeba až k serpentýnám do Hyde Parku a vrátili se třeba za dvě hodiny. O Velikonocích si kluci brali s sebou pomlázky a pronásledovali s nimi holky, ale jen ty ambasádní z české dvoutřídky. To muselo anglickým dětem připadat trochu zvláštní. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo?
Nechybělo nic, český chleba se vozil každý týden z Prahy. Většina Čechů a Slováků z ambasády měla totiž s tím anglickým problém. Ale mě zrovna ten bílý nadýchaný Hovis moc chutnal, úžasné tousty a sendviče se z něj dělaly. A na ambasádě byla kantýna, kde se pro zaměstnance vařila zásadně česká jídla. Dalo se po nich dost ztloustnout.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je anglicky?
Mám tři. Neučím je, vedu je k tomu, aby se učily z komiksů, knížek a filmů, jako jsem se to učil já.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Dnes už s tím zkušenost nemám, naposledy jsem byl v Anglii před lety. Mluvil jsem tam na nějaké literární konferenci v rámci EU, tam bylo přijetí vřelé. Jako ambasádní děti jsme ale kdysi měli instrukci říkat, když už to muselo být, že jsme z Jugoslávie, o níž se vědělo, že to není tak spolehlivý sovětský satelit jako Československo.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Docela sleduju, hlavně tu smutnou blamáž s Brexitem. Je mi líto paní Mayové a děsím se, s čím přijde Johnson, pokud tedy přijde. Tradiční demokracie, která pro nás byla vzor, to takhle spískala s referendem. Je to dobrý špatný příklad. Pryč od referend, ať se laskavě naši zastupitelé domluví.

apeAlena Pecháčková

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.