Bohužel se ale našli i takoví, pro které toto datum znamenalo jen jedno. O půlnoci ze soboty na neděli 9. května propukly skoro po celém Španělsku oslavy, jako kdyby nekončil jen nouzový stav, ale i koronavirová epidemie. Na mnoha místech se situace vymkla z rukou a ani policie ji nebyla schopná zvládnout. Tady je typické, že zejména mladí lidé si nakoupí alkohol v obchodě a pak popíjejí až do rána venku, v přímořských oblastech na pláži, jinde v parcích nebo na náměstích.
Jásající davy bez roušek
Všude tam se druhý květnový víkend slavilo většinou bez roušek a rozestupů. Na sociálních sítích se objevily snímky, které nafotili z oken lékaři ve službě na jednotkách intenzivní péče, s komentáři o tom, jak se snaží o záchranu pacientů s covidem, bohužel ne vždy úspěšně, zatímco dole na ulici jásají opilé a křičící davy. Všichni s obavami čekali, jak se toto nezdpovědné chování projeví na přírůstku nakažených, ale po dvou týdnech je naštěstí patrné, že počet případů i nadále klesá.
Kateřina Ferenčíková NolascoKateřina Ferenčíková Nolasco žije v Baskicku, autonomním regionu na severu Španělska. Živí se jako učitelka angličtiny.  |
Ještě za nouzového stavu se konaly netypické volby v madridském regionu: nejen proto, že byly předčasné, ale také v době koronavirové pandemie a navíc ještě v pracovní den - ve Španělsku se jinak chodí k volebním urnám v neděli. Výsledek byl takový, na jaký ukazovaly skoro všechny předvolební průzkumy: zvítězila pravice, ale s mnohem větším náskokem, než očekávali i ti největší optimisté z řad jejích voličů. Politické zemětřesení. Pravici totiž volily i tradičně levicové okrsky. I přes nouzový stav nechyběly oslavy a také velké naděje na to, že drtivé vítězství v nejdůležitějším regionu znamená i začátek konce vlády centrální, která je naopak levicová. Jestli tomu tak opravdu bude, to ukáže čas: příští parlamentní volby se mají konat až v roce 2023. A vládu čeká ještě nejedna výzva. Jako například právě probíhající diplomatický konflikt s Marokem.
Ten byl na rozdíl od voleb a konce nouzového stavu nečekaný. Alespoň vláda to tak tvrdí. Jeho příčinou byla hospitalizace lídra separatistické organizace Polisario, která usiluje o sebeurčení Západní Sahary, bývalé španělské kolonie. Na tu si dělá nároky také Maroko. V dubnu byla Ibráhímovi Ghálímu poskytnuta ve městě Logroño na severu Španělska lékařská péče pod falešnou identitou, když se nakazil covidem. Podle španělské ministryně zahraničních věcí se jednalo pouze o humanitární pomoc, ale důsledek byl takový, že v půlce května se během dvou dnů dostalo na území enklávy ve městě Ceuta více než 8000 migrantů. To, že se snaží proniknout na španělské území v enklávách Ceuta a Melilla, není nic nového, ale nikdy předtím jich nebylo takové množství.
Humanitární drama
Marocká policie hranice během skoro dvou dnů téměř nehlídala a umožnila tak obrovskému počtu zoufalých lidí proniknout tam, kde je měl čekat lepší život. O této krizi se popsalo hodně stránek a po dva dny se podrobně rozebíraly její aspekty politické, diplomatické a také reakce opozice. I když je otázka migrantů problémem velice komplikovaným, myslím si, že hodně lidí se nejvíce dotklo drama humanitární, které se minulý týden v Ceutě odehrálo a do jisté míry pořád ještě pokračuje. Dvě fotografie, které se objevily v mnoha místních i zahraničních médiích, se staly jeho symbolem: policista zachraňuje miminko před utopením a mladá pracovnice Červeného kříže objímá zcela vyčerpaného běžence z Afriky.
Juan Francisco, policista z první fotky, hned tentýž den o svém hrdinském činu poskytl rozhovor španělské televizi RTVE. Skromně, smutně i unaveně. Po téměř 20 hodinové směně, kdy pomáhal naprosto vyčerpaným migrantům, kteří se snažili dostat na španělskou stranu tak, že plavali kolem vlnolamu. Mnozí své síly přecenili. Příběh s miminkem naštěstí dopadl dobře, i když to jeho zachránce první den ještě nevěděl. Líčil, jak viděl ze záchranného člunu ženu, která se snažila plavat s baťůžkem na zádech. Když se k ní přiblížil, zjistil, že to není baťůžek, ale miminko. Okamžitě skočil do vody, miminko zvedl co nejvýše nad hladinu a plaval s ním ke břehu. Miminko se nehýbalo a Juan Francisco se obával nejhoršího…
O pár dnů později mu také prostřednictvím televize děkovala maminka zachráněné holčičky. Její příběh se podobá mnohým dalším, kteří dostali zprávu, že Ceuta bude otevřená. Najma neváhala, protože její situace byla od začátku koronavirové pandemie zoufalá: přišla o práci, vyhodili ji z bytu, neměla ani na jídlo. Proto se okamžitě vydala s třemi dětmi k hranici.
Jenom objetí..
Nejstarší, 12letý chlapec sám na španělské území doplaval, pětiletý přelezl plot a ona sama se s dvouměsíčním miminkem na zádech pokusila také plavat, i když to moc neuměla. Ale cokoliv bylo v tuto chvíli lepší, než zůstat v Maroku. Nyní se Najma i s dětmi schovává ve sklepě v Ceutě, protože se bojí, že ji pošlou zpátky. Více než dvě třetiny běženců totiž byly vráceny zpět do Maroka, kromě nezletilých, kteří repatriováni být nemohou. Najmě pomáhají místní obyvatelé, kteří jí nosí jídlo a oblečení. Její situace je nejistá, v rozhovoru uvedla, že jedinou šancí pro ni a její rodinu je zůstat ve Španělsku, a žádala vládu o pomoc.
Příliv migrantů do španělské enklávy Ceuta výrazně zmírnil, napětí na hranici ale trvá |
Luna z druhé fotky je mladá pracovnice Červeného kříže, která je v Ceutě na praxi. Vůbec netušila, s čím se tam setká. V rozhovoru pro španělskou televizi popsala, jak má pořád před očima zoufalý pohled migranta, kterého předtím vytáhli z vody na pokraji sil. Držel za ruku dalšího, který byl v bezvědomí, a tekly mu slzy. Když mu Luna dala napít a objala ho, díval se na ni tak překvapeně, jako kdyby tomu nemohl ani uvěřit. Pak v jejím objetí zůstal dlouho a jen plakal. Bylo to jen objetí, to by přece udělal každý, opakovala Luna. Lidské gesto, nic víc. Proč to vůbec říká? Netušila, že fotka toho objetí se stane symolem bezprecedentní situace v Ceutě. Ale netušila ani to, že ona sama se stane terčem mnoha rasistických útoků na sociálních sítích. Vulgární urážky a komentáře.
Proč? Podobně jako Juan Francisco, ani Luna nevěděla, co se se zacháněným migrantem stalo. Dnes už to ví. Jmenuje se Abdou, je ze Senegalu a štáb španělské televize s ním natočil rozhovor v Casablance, kam byl repatriován. V Maroku žil, vlastně spíše živořil, už několik let i se svým bratrem. Migrant v bezvědomí, kterého Abdou držel za ruku, byl právě jeho bratr a Abdou o něm dodnes nic neví. Setkání s Lunou prostřednictvím videohovoru bylo velmi dojemné. Abdou jí znovu děkoval za vše, co pro něj udělala, a zároveň litoval, že byla obětí urážek. I on se ptal znovu a znovu, proč? Bylo to přece jenom objetí. Objetí, na které on ani Luna nikdy nezapomenou.
