1. Branišovský les u Českých Budějovic
Les na západním okraji Českých Budějovic u sídliště Máj si tajuplností v ničem nezadá se strašidelnými lesy jinde ve světě. Kromě mlhavých přízraků tu můžete spatřit i dívku v kápi, vysokou černou postavu v klobouku a dlouhém plášti anebo z přítmí hledící výhružné červené oči. Děs vyvolává i pouhý zvuk: občas se vám může zdát, že v hloubi lesa kdosi píská na flétnu starodávně znějící, skličující melodii. Kdo ji zaslechne, měl by se ihned otočit a pelášit z lesa ven, protože tak svůj příchod oznamuje takzvaný Pištec.
Zdejším hitem pak je – anebo spíš býval – strom oběšenců se zbytky provazů. Kdo se ocitne v jeho blízkosti, toho prý zachvátí pocit černočerné beznaděje a myšlenky na sebevraždu. Starý strom oběšenců však byl dávno pokácen. Dnes po stromech nahodile rozvěšují provazy rozverní teenageři a milovníci tajemna.
České Budějovice, západně od sídliště Máj, GPS 48.9821N, 14.4230E
Temný hvozd. V Branišovském lese prý straší.
2. Kounovské kamenné řady
O kounovských kamenných řadách se často píše jako o nejzáhadnějším místě Česka. Obec Kounov je dokonce má ve znaku. Desítky až stovky metrů dlouhé řady balvanů se táhnou od severu k jihu v lese na vrchu Rovina. Jejich smysl se pokoušel vyluštit kdekdo. Existují desítky teorií. Mezi nejbláznivější patří ty, které v kamenech hledají megalitický generátor energie pro blízké hradiště, naváděcí systém UFO nebo vymezení drah keltského závodiště.
Vodítkem by mohly být menhiry zvané Gibon a Pegas. Oba mají v kounovských řadách zvláštní úlohu: když si totiž stoupnete doprostřed kamenného pole, za Gibbonem bude vycházet slunce při letním slunovratu a za Pegasem naopak zapadat při zimním slunovratu.
www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/
Kdo je tam dal? Kounovské kamenné řady dráždí záhadology.
3. Nedostavěný chrám v Panenském Týnci
Neschovává se v hlubokém lese plném světélkujících očí a tančících víl, přesto se o něm mluví a píše jako o nejmagičtějším místě v Česku. Gotický chrám v Panenském Týnci je údajně naplněný pozitivní energií. Ve 13. století tu rytíř Habart ze Žerotína založil klášter klarisek jako poděkování sv. Anežce České, že jeho ženu Scholastiku vyléčila z neplodnosti. Týnec si tím vysloužil svůj přídomek.
Klarisky prodávaly vodu z léčivého pramene, měly klášterní hospodářství, zřídily tu školu. S hledáním důležitých bodů vám poradí informační panel před kostelem.
www.panenskytynec.cz
Nedostavěný chrám. Mystika v Panenském Týnci.
4. Šibeniční mlýn v Rozprechticích
Spousty míst o sobě tvrdí, že inspirovala Karla Hynka Máchu k sepsání básně Máj, ovšem nejblíž k tomu má Šibeniční mlýn u Dubé. Říká se mu též Schiffnerův. Na nedaleké chmelnici 7. května 1774 ubil Ignác Schiffner svého otce odřezkem chmelové tyče. Mrtvé tělo svrhl do Sviňského dolu a pak společně s ostatními otce hledal. Nakonec se přiznal – a důvod? Oba chtěli stejnou dívku. Vrah putoval do věznice v Mladé Boleslavi a už 19. července na popraviště. Bylo to jedno z posledních lámání kolem v monarchii.
Rozprechtice 262, Dubá / GPS 50.5274N, 14.5472E
Vydání Máje z roku 1939
5. Popraviště u Horního Slavkova
Šibeničák, Stínadla, Na Spravedlnosti: takové názvy většinou patří místům, kde stávaly šibenice a popraviště. Ti vnímavější se jim možná raději vyhnou, ale pro nadšené výletníky jde o kuriozity. Staré popraviště rekonstruované do původní podoby stojí například u Horního Slavkova.
Kruhová stavba se zdmi vysokými přes dva metry, úzkým dveřním otvorem a třemi kamennými pilíři, které sahaly šest metrů vysoko, měla sloužit jako hrůzné divadelní jeviště, kde ostatní sledovali konec odsouzených. Také to byla odrazující reklama pro všechny přespolní: podívejte, takhle u nás zacházíme se zločinci a takhle skončíte i vy, když něco provedete.
Horní Slavkov / GPS 50.1489N, 12.8102E / www.slavkovsky-les.cz
Šibeniční vrch u Horního Slavkova.
6. Portmoneum v Litomyšli
Malý domek v ulici T. Novákové v Litomyšli ničím neprozrazuje, že uvnitř se skrývá rarita jinde nevídaná: stropy a stěny interiérů totiž vyzdobil fantastickými, sytě barevnými malbami ďáblů a skřetů spisovatel, malíř a grafik Josef Váchal (1884–1969). Vznik Portmonea provází historie jednoho zničeného přátelství.
V domě žil úředník, tiskař a sběratel umění Josef Portman (1893–1968), Váchalův přítel a obdivovatel. Nechal Váchala vymalovat několik místností. Plánoval otevřít Váchaleum, muzeum ilustrující přítelovo umění. Jenže Váchal zvěčnil Portmana ve svém Krvavém románu z roku 1924 jako škudlivého hraběte Portmona žijícího v Portmoneu. Přátelství byl konec, Váchaleum nevzniklo, Portmoneum žije dál.
T. Novákové 75, Litomyšl / www.portmoneum.cz
Ďáblové a skřeti. Fantastické bytosti v Litomyšli.
7. Klášter Plasy a varovný vzkaz budoucím generacím
Dnešní podobu získal areál cisterciáckého kláštera v Plasích během barokní přestavby podle plánů J. B. Matheye, J. B. Santiniho a K. I. Dientzenhofera. Santini navrhl pro klášter odvážné technické řešení: základy budov spočívají na 5100 dřevěných pilotech a roštu tvořeném dubovými trámy. Ty jsou trvale zaplavené vodou, která konzervuje dřevo v základech. Dochovala se i takzvaná vodní zrcadla, barokní bazény, v nichž se dá sledovat výška vody a další parametry. U jednoho z nich dodnes je Santiniho varovný vzkaz příštím generacím Aedificium hoc sine aquis ruet / Bez vody se tato stavba zřítí.
Klášter Plasy, Plzeňská 2, Plasy / www.klaster-plasy.cz
Neobvyklá stavba. Základy kláštera Plasy stojí doslova na vodě
8. Duchové věřících v Lukové
Kostel v Lukové by dnes byl docela obyčejný, nebýt desítek bíle oděných postav, němě sedících v jeho lavicích. V roce 2012 si totiž zanedbaný venkovský kostelík vyhlédl pro svou bakalářskou práci Jakub Hadrava, student oboru Socha a prostor na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Díky němu v kostelních lavicích už řadu let nehybně sedí zahalené figury: duše, které zůstaly kostelu věrné i v dobách nejtěžších, symbolizují svět, jaký býval a už není, i původní obyvatele kraje, pro které byla víra samozřejmou součástí života.
Luková / www.lukova-kostel.cz
Sádroví věřící. Na podivné sochy narazíte v Lukové.
9. Kapka aneb zřícenina kaple na Klatovsku
V lesích u Klatov stojí zřícenina barokní kaple, zrušené během josefínských reforem. Ještě za první republiky prý sloužila jako rozhledna, ale zbyly z ní už jen obvodové zdi. Před časem se stala součástí projektu Zaniklé a ohrožené kostely Plzeňského kraje: jeho smyslem nebyla prostá obnova staveb, ale snaha doplnit je něčím zajímavým, co by k nim dál lákalo návštěvníky.
Ve zřícenině objevíte dílo zvané Kapka aneb Hladina hloubky, které instalovala Kristýna Kužvartová s pomocí přátel. Podlaha z cihel, štěrku a písku je zvlněná jako vodní hladina, do níž spadla obří kapka vody. Kupole se už dávno zřítila a obrovský kruhový otvor nabízí pohled do nebe, odkud možná kapka spadla.
Zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého, Týnec / GPS 49.3572N, 13.2678E
Zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého v obci Loreta na Klatovsku
10. Pekelný kostel v Kočově
V údolí Sedlišťského potoka poblíž obce Kočov na Tachovsku stojí zřícenina barokního kostela. Když se blížíte po lesní pěšině a před vámi mezi holými stromy postupně vyrůstají mohutné zdi a klenby, vypadá místo mysticky a nedotknutelně. Jenže lesní svatyni před několika lety lidé ublížili: role ďábla se zhostil pohádkový filmový štáb, který z kostela udělal peklo pro jednu z pohádek Zdeňka Trošky. Stěny kostelní lodě s pozůstatky barokních maleb překryla černá kašírovaná hmota, z níž nezřetelně v temně rudých a fialových odstínech vystupují siluety a rypáky ďáblů, démonů a skřetů. Filmaři odjeli, peklo zůstalo. Sice už je notně omšelé, ale kostel dodnes působí hrůzostrašným dojmem.
Zřícenina kostela sv. Jana Křtitele, Kočov / GPS 49.7936N, 12.7356E
Pekelné pozůstatky. V kostele u Kočova řádili filmaři
