Čtvrtek 19. května 2022, svátek má Ivo
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sýrii jsem opouštěla se strachem o kamarády. Politika se tam staví nad životy lidí, říká Češka z Člověka v tísni

Cestování

  5:00
Sýrie, kdysi oblíbená turistická destinace, se stala jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Násilně potlačené povstání, které začalo počátkem roku 2011, se rychle proměnilo v ozbrojený konflikt, kvůli kterému přišlo o život obrovské množství civilistů a nadále nutí miliony lidí utíkat ze svých domovů. Tuto situaci pomáhá řešit i česká humanitární pracovnice, Denisa Bultasová z organizace Člověk v tísni.

Denisa Bultasová foto: Archiv Denisy Bultasové

Lidovky.cz: Vzpomenete si na začátky vaší práce coby humanitární pracovnice?
Moje první mise byla před osmi lety na Srí Lance, kde jsme pomáhali s obnovou po občanské válce. Bylo to pro mě náročné, ale i tak jsem tu práci milovala, jezdila jsem z bláta na stavbě na schůzku se zástupci německé vlády, po večerech ležela v rozpočtech nebo knihách o historii země, přesvědčovala místní starosty, že opravdu nemůžeme termín stavby školy odložit o půl roku, odháněla muže, co mi vylezl na balkon nebo bojovala s plísní, která se v období dešťů zmocní všeho. 

Na východě Sýrie při nočních náletech zemřelo 14 proíránských bojovníků

Snažili jsme se obnovit základní služby, zapojit lidi do veřejného dění, aby si řekli, co jsou jejich priority při obnově a aby tomu místní správa naslouchala, dobře hospodařila s rozpočty a kvalitně rekonstruovala infrastrukturu jako třeba cesty nebo školy. To pro mě byla často těžká role, podporovat a vyjednávat s místními radnicemi a jejich starosty, jenž po válce sotva fungovali. Pak jsem pracovala dlouho v Asii. Na Blízký východ jezdím až v posledních pěti letech.

Denisa Bultasová v Nepálu
Denisa Bultasová v Libanonu

Lidovky.cz: S jakými pocity jste naposledy opouštěla Sýrii, která vstupuje do 10. roku války? Co všechno se díky české pomoci podařilo?
Mám Sýrii hrozně ráda a mám tam kamarády, a tudíž je mi vždy hrozně těžko, když odjíždím. Minule jsem opouštěla zemi v době, kdy hrozily vojenské operace Turecka v severovýchodní části Sýrie. Ty začaly pár týdnů po mém odjezdu. Ač jsme se na to připravovali, hrozně mě to zasáhlo. Kolegové a blízcí kamarádi utíkali ze svých domovů před boji a bála jsem se o ně. Člověk v tísni na krizi v Sýrii reagoval jako jedna z prvních mezinárodních humanitárních organizací v roce 2012 a v současné době poskytuje různé formy pomoci v průměru 129 000 lidí měsíčně. Reagujeme na ty nejnutnější potřeby a podporujeme vzdělávání a ochranu dětí. 

Kvůli novým bojům na severozápadě Sýrie muselo téměř 6 tisíc civilistů opustit své domovy

Rozdáváme těm nejohroženějším lidem finanční hotovost, základní potraviny nebo potravinové poukázky, vysídleným rodinám také hygienické balíčky a v zimních měsících pomáháme lidem zimu přečkat. Podporujeme zemědělství a obnovu dalších zdrojů obživy včetně pracovních příležitostí v rámci veřejných prací, opravujeme nemocnice, vodovodní a kanalizační sítě. Snažíme zajistit a zlepšit výuku ve školách a ve výukových centrech v uprchlických táborech a poskytujeme psychosociální pomoc dětem. To se daří i v tom neuvěřitelně komplikovaném a nepřehledném prostředí, ale je třeba daleko víc a víc pomoci od humanitárních organizací, a také aby vlády, které mají tu moc a vliv, vyvinuly tlak a přiměly válčící strany respektovat mezinárodní humanitární právo a ukončily válku.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Netradiční jsou vždy Vánoce, ty na misích prožívám úplně jinak a vlastně na české zvyky není moc prostor. V těch zemích, kde jsem trávila Vánoce, se tento svátek neslaví, a navíc je třeba i během těchto dní zajišťovat pomoc lidem ve válce nebo po katastrofě. Předloni jsem tak den před Štědrým dnem jela do města, šíleně zničeného při bojích s Islámským státem, vybírat oblasti, kde budeme opravovat zničené domy, a večer jsme pak připravovali s kolegy bramborový salát, polské pirožky a francouzskou kaštanovou nádivku. 

Migranti ze Sýrie míří do Turecka. Podle Erdogana prchá z Idlibu 80 000 lidí

Na Štědrý den jsme s kolegy vybírali nejlepší nářadí do takových balíčků na opravu improvizovaných přístřešků, které rozdáváme lidem na útěku před boji. Den jsme tak strávili dost netradičně mezi dráty, kleštěmi a izolační pěnou, a večer v improvizovaných podmínkách si dali s kamarády z různých koutů světa štědrovečerní večeři, kdy každý přinesl nějaké oblíbené vánoční jídlo. To celé ještě v dramatickém kontextu, kdy se vyostřovala bezpečnostní situace v oblastech, kde pracujeme a kde žijí naši kolegové a samozřejmě lidé, kterým doručujeme pomoc. Zároveň jsme se tedy připravovali na scénář, kdy bychom v důsledku toho museli přerušit naši pomoc.

Lidovky.cz: Podporuje vás rodina ve vašich cestách?
Určitě, nejsou vždycky nadšení a samozřejmě mají obavy, ale zvykli si a podporují mě.

Lidovky.cz: Jak s nimi udržujete kontakt a co vám nejvíce chybí? Hrají v tom velkou roli nové technologie?
Voláme si a píšeme, a to kdykoliv máme chuť, takže to je nyní opravdu jednoduché. Ale to nahradí čas strávený spolu jen částečně, z elektronické komunikace se nám občas stává rutina a člověk se ani už na blízké při mobilní komunikaci nesoustředí nebo je těžké bavit se po telefonu víc do hloubky. Takže to mi samozřejmě chybí nejvíce, společně s horami a dny s kamarády na loukách nebo u ohně.

Lidovky.cz: Změnily se okolnosti, jak prožíváte odloučení v období pandemie?
Ze Sýrie jsem se vrátila před více než rokem a valnou většinu času jsem z toho strávila doma v Praze a na mise i kvůli covidu jezdím mnohem méně. Velká část mé práce je podpora kolegů v terénu na dálku, což platilo i před covidem, a teď je to samozřejmě ještě více.

Lidovky.cz: Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Sehnat některé ingredience na česká jídla je občas bojovka - třeba k sehnání dobrých nakládaných okurek nebo hořčice v Sýrii. Člověk potřebuje kontakty a důkladný průzkum trhu.

Lidovky.cz: Sledujete stále politickou situaci v Sýrii? Jak se liší  politická kultura od té naší?
Sledovat tamní politiku a třeba v případě Sýrie, to jak se vyvíjí konflikt, je součást mé práce. Musíme neustále vyhodnocovat, jak eskalace střetů dopadá na naše kolegy a civilisty, jejich bezpečí, přístup k základním službám nebo naopak náš přístup k nim. Ale musíme sledovat i například legislativní změny v zemi, které mohou mít dopad třeba na živobytí, střechu nad hlavou a zdraví. 

V případě Sýrie a brutální války se vše samozřejmě liší úplně diametrálně, politika se tam staví nad životy lidí. Nedodržují se mezinárodní úmluvy, probíhají cílené útoky na civilisty a systematické bombardování nemocnic. Lidi, se kterými se tam setkávám, chtějí hlavně, aby válka skončila. Politické řešení konfliktu však není v dohlednu a brutalita neustává.

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat