NOMÁDI: Budovat firmu a rodinu, nebo čundrovat po světě? Zvolil jsem kombinaci obojího

Lidovky.cz: Do jaké země byste nikdy nejel a proč?
Nejspíš do Francie, je na mě moc turistická. Podle mě tam není skoro nic zajímavého.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Lidovky.cz: Jak se liší cestování z pohledu batůžkáře, kajakáře, motorkáře, člověka, který si vyzkoušel i off-road a rodiče s malými dětmi? 
Neliší se to vůbec. Spojovacím článkem je schopnost přespat pod širákem, nevyhledávat pohodlí. Kajak, motorka - to všechno jsou jen nástroje pro poznávání. S kajakem si prohlédnu soutěsku, kam se pěšky nedostanu, na motorce se dostanu přes pouště a s dětmi je krásný výlet kamkoliv.

Lidovky.cz: Jaká se podle vás nejlepší řeka pro kajak v Evropě?
To je hodně záludné, řek je opravdu mnoho. Výborné řeky jsou v Norsku, tam jsem pádlování miloval. Nádherná je norká řeka Sjoa.

Lidovky.cz: Dokážete spočítat kolikrát jste byl v Albánii?
Nedokážu, býval jsem tam čtyřikrát i pětkrát do roka. Do Albánie jsem se vracel klidně po týdnu, dvou, nebo jsem tam strávil dva měsíce vcelku. Ale v letech 2007 až 2008 jsem v Albánii nebyl ani jednou, jelikož jsem cestoval po Mongolsku.

Lidovky.cz: Co vás do Albánie tak táhne?
Bloudění po horách, kde nejsou žádné pořádné cesty, směrovky. Nikdo neví, kam dojede. Pak hlavně lidé, kteří jsou pohostinní a vždycky mi pomohli a hezky se o mne starali.

Lidovky.cz: Vy jste použil minulý čas. Už nejsou?
Já jsem udělal chybu, že jsem se přibližně před čtyřmi lety začal učit albánsky. Šlo to ztuha, ale mluvím. Pak jsem v Albánii strávil měsíc a zjistil jsem, že místní večer v baru nemluví o ničem jiném, než že pojedou do Německa, přežijí tam tři měsíce na podpoře a pak se vrátí domů a další měsíce vyžijí z ušetřených peněz z německého sociálního systému. Podle nich je největší borec ten, kdo se dostane do Švédska, to je takový albánský dávkový ráj. Znechutilo mě to. Nechtějí pracovat a měnit věci  k lepšímu. Jen nadávali na poměry. Chci jet do Albánie na jaře, ale budu se tvářit, že neumím albánsky.

Lidovky.cz: Pojedete do divočiny, abyste nebyl v kontaktu s lidmi?

Pojedu do hor. Mám v plánu vzít motorku a vyrazit přes hory. Až to nepůjde na motorce, tak si vezmu batoh a půjdu pěšky dál do hor a tam se budu kamarádit s lidmi. Když člověk neslyší, jak se chtějí dostat do bohaté Evropy a vzít si od Německa sociální dávky, tak je to s nimi paráda.

Lidovky.cz: Vy jste byl v Albánii poprvé na konci devadesátých let. Albánci předtím rozkradli armádní sklady. Nebál jste se?
Nebál. Na hranicích mi Řekové řekli, jestli není škoda tam vozit motorku. Pak jsem dojel do místní vesnice, kde jsem zastavil na návsi a lidé na mě vyběhli se samopaly. V té chvíli jsem si říkal, že jsem to nejspíš přepískl… Ale chovali se úplně úžasně, pohostili mě a další tři dny mě vodili po všech vesnicích. Všude jsem byl za hvězdu a dodnes se do té vesnice vracím.

Napsal jste průvodce o Albánii. Prodávají se?
Prodávají se především mezi off-roadáky a motorkáři, jelikož jsem se soustředil na popis cest. Třetí vydání jde odbyt trošku hůř, protože minulý rok v Albánii zavraždili dva Čechy, a to se zrovna potkalo s vydáním mého průvodce a lidé přestali mít zájem o tuto zemi.

Lidovky.cz: Jak se vlastně díváte na to, když Češi vyrazí off-roadem nebo motorku na Balkán či na Ukrajinu a projíždí se přírodou v místech, kam by si doma vůbec nedovolili vjet? Třeba na hřebenech hor?
Já jsem taky batůžkář a dokáži si vzít pohorky a vážit čisté přírody. Na Balkáně je jeden velký problém, že tam se nejdřív musíte do těch hor dostat, což představuje značné vzdálenosti. Nejezdí tam moc veřejná doprava. Můžete stopovat a místní vás svezou nebo můžete jít pěšky, ale to potrvá čtyři až pět dní, než se vůbec k horám přiblížíte. Nahoře zjistíte, že místní v přírodě dělají velký nepořádek. V horách vytvořili hromady odpadků. Všude je tam rozlitý olej a benzín, chovají se tam jako dobytek. Takže průjezd jedné motorky motorky nic nezmění. Jednou se mi stalo, že jsem v mém oblíbeném albánském sedle našel u ohniště obaly od českých jídel. To mě mrzelo.

Lidovky.cz: Budete dál navštěvovat Balkán, až se jednotlivé země více poevropští?
Určitě ano. Je to nejbližší divočina. Já bych chtěl s dětmi vyrazit do Bosny a Hercegoviny, tam je spousta krásných řek, které bych s nimi chtěl sjet.

Lidovky.cz: Vyhledáváte země, které nejsou turisty moc navštěvované?
Vyhledávám, teď se chystám do Mongolska. Tam už jsem byl dvakrát a chci tam znovu. Chci vidět jinou část této země a slibuji si od toho absenci turistů, hory, říčky, chytání ryb a ohýnek.

Lidovky.cz: Kde na to berete čas?
Je to honička, hlavně návraty. První až druhý týden po návratu jsou v práci hektické. Mám dvě malé děti, které musíme se ženou obstarat. Vyzvednout ze školky, odvézt do školy a tak podobně. Musím to prostě nějak zvládnout.

Lidovky.cz: Tento rozhovor vzniká, pro rubriku, která se jmenuje nomádi, což jsou lidé kteří cestují , nebo mají cestování jako životní styl a část z nich přímo na cestě pracuje. Chtěl byste to někdy vyzkoušet?
Má práce je postavená na osobních vazbách. Stál jsem před volbou, jestli budovat firmu a rodinu, nebo se sebrat a čundrovat si sám po světě. Zvolil jsem kombinaci obojího.

Lidovky.cz: Co na to říká vaše žena?
Je extrémně tolerantní.

Lidovky.cz: Cestuje s vámi?
Na motorce se mnou přejela Mongolsko. Vyrážíme spolu na výlety s batohem. Tím, že máme děti, příležitostí ubylo, ale byli jsme spolu například v Ománu.

Lidovky.cz: Chápu to dobře, že vás přestal bavit pohled z kokpitu kajaku a přesedlal jste na jiný způsob cestování a teď se k vodě zpátky vracíte díky svým dětem?
Kajak mě provází celý život. Začal jsme se bát, když kamarádi z loděnice jezdili těžší a těžší řeky...

Lidovky.cz: Takže jste narazil na svoje limity?
Ano a začala mi být trochu zima. Také jsem zjistil, že vidím řeku jen z kajaku. Řeka je sice hezká, ale vlastně nevidíte nic, ze širšího okolí. Pak jsem objevil Saharu a motorku. Pro mě motorka není nějaké božstvo. Je prostě nástroj, jako švýcarský nůž nebo telefon. Ale povedlo se mi na ní přejet Libyi až na Čadské hranice.

Lidovky.cz: Taková expedice je dnes nemyslitelná...
Teď by to nešlo ani náhodou. Na jaře jsem byl u alžírského pohoří Ahaggar, kde dříve místní obyvatelé – Tuaregové - prováděli turisty. Nyní však turismus kvůli obavám o bezpečnost upadl a pohoří je obklopeno armádou, která dává pozor, na ty turisty, ale také na to, aby nedocházelo k nepokojům. Tuaregové v této vyhrocené situaci a bez tradičních příjmů z turismu mají tendence sklouznout k islámskému extremizmu.

Lidovky.cz: Takže vaše cesta byla de facto s armádním doprovodem?
Nebylo to tak, že by s námi vojáci jeli. Po třiceti až čtyřiceti kilometrech jsme narazili na checkpoint.

Lidovky.cz: Jaký je váš názor na humanitární pomoc?
Humanitární pomoc je potřebná a nezbytná. Bohaté národy mají pomáhat chudým zemím. Hlavně tam, kde řádí nemoci. Na druhou stranu jsem se bohužel mockrát setkal s tím, že peníze, které se z dobré vůle v Čechách vyberou, se dávají nějakému fondu, který následně tyto finance využije ve svůj prospěch a zbylých pár kaček někomu dají. Tento přístup jsem viděl na vlastní oči, což mě na hodně let úplně znechutilo a přestal jsem tyto organizace finančně podporovat. Když jsem byl v Etiopii a Mauretánii, tak jsem viděl místní obyvatele, kteří opravdu nic nedělají a čekají, co jim Evropa dá. Na druhou stranu, když pak vidíte oblasti bez vody, tak tam je potřeba pomoci. Vykopat studny, koupit lidem osla, aby dokázali vodu dovézt do své chýše. Je potřeba vždycky najít tu cestu, aby se vybrané peníze dostaly do oblastí, kde je to potřeba.

Lidovky.cz: Jak si myslíte, že by se měla řešit uprchlická krize?
Já jsem příznivcem železného plotu na hranicích Evropy. Ale současně s tím by se měl rozjet obrovský a hodně dotovaný program, který pomůže lidem přímo v jejich zemi, aby neměli důvod utíkat. Samozřejmě nic není černobílé, všechno se musí nějak vyvažovat. Mě třeba nyní překvapila informace o tom, že Nigérie začíná vozit své lidi zpátky z Libye, což je úžasný přístup. V tomto přístupu by měla Evropská unie pomoci Nigérii s transportem a dát peníze občanům této země, aby měli něco do nového začátku. To jsou správně vynaložené peníze. Nefandím politice „pojďte všichni do Evropy.“ Lidé z Evropy by se měli uskromnit a pomáhat tam, kde je třeba, ale multikulturalismus nemůže v této době fungovat.

Lidovky.cz: Poslední divočina v Evropě podle vás? Existuje ještě někde?
Nemyslím si, že divočina jako taková někde existuje. Blíží se tomu oblasti v tundře, což je Finsko, Švédsko, ale tam je to fakt jenom pro drsný.

Lidovky.cz: Máte nějaké cestovatelské vzory?
Víte, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel?

Lidovky.cz: Žádný Zikmund ani Hanzelka?
Přečetl jsem všechno od Zikmunda a Hanzelky, ale nemám vzor v konkrétní osobě. Inspirují mě lidé, co cestovali, napsali něco zajímavého a dokázali své zážitky předat druhým.

Lidovky.cz: Za jak dlouho se dokážete zabalit na cestu?
Když je to s batohem, tak za půl hodiny, pokud je to cesta s motorkou nebo dětmi, tak mi balení zabere celé odpoledne.

Lidovky.cz: Máte nějaký rituál, než se vydáte na další výpravu?
Já ležím v mapách, je to můj obrovský koníček.

Lidovky.cz: Sbíráte?
Sbírám, nejradši mám vojenské ruské, které jsou super pro pouštní oblasti. Využil jsem je i na mou cestu do Mongolska, jelikož tam se cesty téměř nemění a mapy tam fungují, ačkoliv jsou třicet let staré. Ruské vojenské mapy mají jednu nevýhodu, musíte umět azbuku. Já jsem stará generace, takže azbuku umím.

Lidovky.cz: Kam chodíte na mapy?
Hledám po antikvariátech, ptám se známých a pak je dobrý zdroj internet. Obecně poslední dobou moc dobrých map nevychází.

Lidovky.cz: Umíte navigovat podle buzoly? Používáte to?
Umím, ale teď už to používám málo. Přeci jenom na motorce je lepší vzít si GPS. Ale vždy mohou dojít baterky, takže je potřeba s buzolou umět.

Lidovky.cz: Budete to učit svoje děti?
No rozhodně!

Lidovky.cz: Mají po vás vaše děti cestovatelského ducha?
To se ukáže, zatím si to užívají. Syna to baví úžasně, ten se mnou byl v Maroku. Musí se mu to samozřejmě připravit zábavné, navštívit nějaké železnice, pak ho nechat kopat v písku nebo mu vzít boby, aby mohl bobovat po dunách. Dcera má zase ráda koně, takže vymyslíme něco i pro ni. Vždycky to chce něco vymyslet. Mé děti rády pádlují, moc je to baví.

Lidovky.cz: Jak jste je to naučil?
Opatrně a obtížnost jsem zvedal opravdu pomaličku nahoru, aby si zvykly. Přestaly se bát a dneska se mnou klidně jezdí těžší sjezdy. V Norsku jsem  dceru musel jednou vysadit, protože už to bylo moc těžký, netroufl jsem si ji s námi vézt. Kdyby se to s námi převrátilo, tak bych nevěděl koho dřív chytat.

Lidovky.cz: V listopadu jste byl ve Vietnamu, proč zrovna tam?
Byl jsem na severu Vietnamu a tam jsou moc krásné hory. Je to zapomenutý kout, jelikož povolení do této oblasti se začalo vydávat přibližně před deseti lety. Od té doby tam samozřejmě bylo hodně lidí, avšak stále to není hromadně navštěvované. Akorát jsme měli smůlu s počasím, protože nám ze čtrnácti dnů deset propršelo. Byla zima a my nebyli vybaveni, Měli jsme v sandály a kraťasy a jeli jsme na motorkách. Počítali jsme s tím, že tam bude dvacet až třicet stupňů, místo toho bylo stupňů deset. Šel jsem na tržiště a chtěl jsem si koupit něco na sebe, ale kalhoty jsem nedotáhl ani ke koleni, jelikož na severu jsou opravdu drobného vzrůstu.

Lidovky.cz: Jak jste tu situaci vyřešili?
Nohy do pytlíku, ale i tak nám byla hrozná zima. Po návratu jsem zalehl se chřipkou.

Lidovky.cz: Chile začíná být hodně populární, doporučil byste tuto destinaci cestovatelům z Česka?
Pro člověka, který navštívil národní parky USA, bude Chile liduprázdná a levná. Pro mě, který jsem se pohyboval spíš na Balkáně, Sahaře, je Chile nacpaná turisty a hrozně drahá. No a teď si najděte, kde se ten pohled protíná. Můj první pocit z Chile byla jednoznačně bezpečnost, jelikož jsem zažil Saharu, vojenský doprovod. Oproti Mongolsku, kde jsem byl týden pouze o čokoládě a sardinkách, je v této zemi zboží snadno k dostání a je to opravdu krásná země, avšak na můj vkus je moc turisticky navštěvovaná.

Lidovky.cz: Co si s sebou berete na expedice za jídlo? Čokoládu a sardinky?
Pokud jedu autem, tak si vezu instantní věci, které se dají zalít horkou vodou. Když jdu pěšky, tak se dobíjím rozinkami a čokoládou. Pokud jedu na motorce, tak to tak nějak nakombinuji.

Lidovky.cz: Snažím se zásobovat na místě a jíst místní potraviny.
Nepoužíváte adventure food?
Jsou to pro mě zbytečná kila navíc. Zkusil jsem to jednou na Intercontinental Rally a cítil jsem se potom těžce.

Lidovky.cz: Co je Intercontinetal Rally?
To je závod ve stopách tradičního Dakaru. Startuje se z Maroka a jede se přes západní Saharu, Mauretánii, Senegal a končí se u Růžového jezera. Hrozně jsem se rozsekal. Musel jsem odstoupit ze závodu. Představte si to jako starý Dakar. Motorka a bedna, žádné týmy, žádné masérky ani obrovské zázemí v kempu s továrním týmy. Je to závod, kde je člověk sám s motorkou a bednou.

Lidovky.cz: Už nikdy víc?
Už nikdy víc. Uvědomil jsem si, že je to podobné jako s kajakem. Člověk vnímá pouze závodní dráhu, která sice vede krásnou přírodu, ale nemám čas ani udělat fotku. Večer místo, abych si rozdělal ohýnek někde v kopcích, tak dojíždím do depa a celou noc poslouchám hluk, který dělají mechanici opravující auta.

Lidovky.cz: Co se vám líbí v Česku?
Čechy ukazuji dětem a každý víkend mám zásadu někam vyrazit. Například do Klokočských skal, Krušných hor uděláme výlet a ujdeme dvanáct až patnáct kilometrů. Projdeme se krajinou, uvidíme starý hrad. Je potřeba s dětmi neustále něco navštěvovat. Čechy jsou krásné, avšak na můj vkus jsou moc přelidněné.