NOMÁDI: První ročník Cestomejdanu přiveze přednášky i prohlídky cestovatelských aut |
První myšlenka, že bychom mohli dovolené trávit na čtyřech kolech, přišla úplnou náhodou. Netrvalo dlouho a pořídili jsme si naší první dodávku – krátká, nízká, stařičká T4ka (rok 91). Udělali jsme do ní ležení, pod postel nacpali v přepravkách věci a vyráželi po Čechách na víkendy. Kouzlo tohoto typu cestování nás velice brzy pohltilo, a když došlo na plánování naší předsvatební cesty, o tom, že pojedeme naší kočkou nebylo pochyb.
  |
Hráli jsme si s myšlenkami, že vyrazíme na západ tak, jak jsme četli v článcích již zkušených cestovatelů. Neměli jsme tolik času, ani prostředků, a tak jsme na doporučení známých vyrazili k Baltu. A během osmi dnů proletěli celé Polsko. No a bylo vymalováno! Už jsme přesně věděli, co nám schází nejvíce a co nám naopak vyhovuje. A hlavně jsme nepochybovali o tom, že už nás v hotelovém apartmánu nikdo neuvidí.
Začali jsme pokukovat po vhodném stroji a střádat finance. Nákup jiného vozu byl nutností. Věděli jsme, že značce VW budeme věrni, a tak se stalo, že jsme pořídili T4ku - dlouhou, vysokou, novější a v lepším stavu, ještě dřív, než jsme se rozloučili s naší kočkou.
Landas_van
|
Přestavba a plánování naší první velké cesty trvala necelý rok a nebylo vše růžové. Přes vymýšlení vhodného rozmístění v naší nové kočce, sáhodlouhého zjišťování jak zapojit foto panely, čerpadlo na vodu, jestli koupit takový vařič nebo onaký, jaké záclonky, stolek, židle, sprchu a podobně, až po spoustu času s plánováním cesty samotné.
Cesta na Balkán
Pojedeme na západ nebo na východ? A na jak dlouho? To byly první otázky, které jsme si museli zodpovědět. Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme přes Rumunsko do Athén a zpátky domů pobřežím Albánie. V každé z těchto zemí jsme chtěli strávit 14 dní, což bylo celkem určeno takto: „Cesta bude na dva měsíce!“ Datum odjezdu jsme naplánovali. Čím více se blížil, tím více nám docházelo, že je ještě spousta věcí, které je třeba dodělat. Důkazem toho bylo, že ještě v den odjezdu, kdy žena balila a nakládala věci, já se ještě věnoval posledním úpravám interiéru. Vše ale dopadlo dobře a my jsme, i když v náladě kritického bodu, později odpoledne vyrazili. Ještě téhož dne jsme překročili hranice se Slovenskem, kde jsme strávili naší první noc.
Popisovat do detailu celou naši cestu by bylo na pořádně dlouhé čtení, ale jen ve zkratce napíši, že po Slovensku a krátkém zastavení v Tatranské Lomnici jsme přejeli do Rumunska. Tam jsme setrvali plánovaných 14 dní - nabažili jsme se měst, přírody, moře i místní skvělé zeleniny. Následoval přejezd do Řecka, kde jsme podle plánu strávili skvělých pět dní v Athénách, což byl nejdůležitější a také nejvzdálenější bod naší cesty. Od Athén jsme se už jen přibližovali k domovu.
Cesty s VW Transporter |
Zastavili jsme se i na místě, kde se odehrála slavná bitvy u Thermopyl (více čtěte zde). Jen kilometr od památníku a muzea se nám podařilo najít termální bazének, který jsme měli jen pro sebe. (více o termálních pramenech v této lokalitě čtěte zde).
Celkem jsme po Řecku cestovali dva týdny a poslední zemí, ve které jsme se nejvíce těšili hlavně na moře, byla Albánie. Tu jsme brali jako třešničku na dortu, jeli jsme pěkně od jihu na sever, a musím říct, že jsme byli opravdu naplněni. Nejen krásou tamního moře, ale i památkami a přírodními úkazy.
Naše cesta začala nabírat jiný směr. V pohoří Teth jsme měli na plánu několik výletů, leč nemoc a teplota nás donutila k rozhodnutí, že se vrátíme předčasně, a tak jsme vyrazili nejbližší cestou domů.
Neodolali jsme a po cestě ještě strávili noc a den v Sarajevu. Domů jsme přijeli naplněni. Po krátkém spočinutí jsme začali mluvit o tom, kam to bude příště.
Na cestě jsme nakonec strávili 47nocí, projeli jsme 11x hranice, ujeli bezmála 8000 km (bez jediného defektu) a celá tahle sranda nás vyšla na necelých 40 000 (komplet).
Kolotoč spojený s naší další cestou na sebe nenechal dlouho čekat, a tak již nyní máme naplánováno, připraveno a za měsíc vyrážíme. Že to bude velká paráda, o tom není pochyb!
