Automobilový průmysl prošel za posledních sto let vývojem, který směřoval k jedinému cíli: snižovat náklady. Proto Henry Ford (více čtěte ZDE) rozjel pásovou výrobu, proto vidíme spojování značek do koncernů, proto auta napříč zeměkoulí sdílejí součástky, konstrukční prvky, motory či dokonce podvozkové platformy. Jen tvůrci obytných aut jako by plavali proti tomuto proudu. Ne, že by netlačili na snižování nákladů, ale v jádru je jejich byznys stále postavený na vysokém podílů ruční práce a také na schopnosti stavět auta podle individuálních požadavků.
„Každá továrna na obytná auta je stále tak trochu manufaktura,” potvrzuje Vladimír Horký ze společnosti Hykro. A každé obytné auto je chatou na kolech, do jejíž stavby se zapojují truhláři (nábytek), instalatéři (vodní hospodářství), elektrikáři (rozvody, zapojení ledniček, solárních panelů) či odborníci na nezávislé topení. Modelem, kde má výrobce vše pod kontrolou, jsou integrované automobily. A dělají se na míru. V technickém vybavení bývá vzduchový podvozek, zesílené pružiny pérování. A tím možnosti příplatkové výbavy nekončí. Zákazník tak může objednat kožené potahy sedadel, plynovou troubu na pečení, centrální vysavač, digestoř, více LCD televizí v obytné části, vestavěnou elektrocentrálu, elektrickou markýzu či automatickou nivelaci podvozku.
„Často dostane klient na výběr z několika možností stupně komfortu sedadel pro řidiče i spolujezdce. Naopak nevýhodou bývá vyšší cena. Pozor bych si dal i zpravidla snížený podvozek. Jako rybář asi bych si takové auto nekoupil a jako vyznavač „bezkempu“ pak intergrovaný vůz velmi zvažoval,” vysvětluje Vladimír Horký.
„V prodejích jsou integrované vozy až polointegrovanými a za alkovnami. Velice často si je pořizují movitější karavanisté,” vysvětlila Klára Hájek Velinská z Asociace kempování a karavaningu (více čtěte ZDE) a provozovatelka webu All4Camper.com (více čtěte ZDE). Podle ní takovou klientelu láká kombinace vnějšího designu, nadstandardní vnitřní prostor a jízdní vlastnosti.
Seriál Průvodce pro začátečníky ve světě obytných aut |
Na kapitánském můstku
Prostor, opravdu velký prostor. Přesně tohle napadne člověka, který se poprvé posadí na přední sedadlo integrovaného obytňáku. Obrovské čelní sklo, palubní deska připomíná spíš kokpit letadla než dodávku. Otočné kapitánské sedačky, kolem kterých je zase hromada místa a nezbytných odkládacích ploch na termohrnky s kávou. Designéři těchto vozů se snaží cestující rozmazlit, ostatně aby ne. Například Carado I 338 začíná s cenovkou od 1 532 038 korun (56 119 EUR včetně DPH 21 %), což je cena v základní výbavě (o modelu více čtěte ZDE). Přehoupnout se přes dva miliony korun není žádný problém.
Standardem bývá spouštěcí postel nad místem řidiče a spolujezdce. Jenže narozdíl od polointegrovaných obytňáků (více čtěte ZDE) tady po spuštění neblokuje vstupní dveře.
„Mezi hlavní výhody patří celistvá kompaktní nástavba vozu s propracovanou aerodynamikou, což přináší menší citlivost na poryvy větru a celkově lepší jízdní stability. U většiny provedení a značek velmi je dobrá izolace celé obytné části, na rozdíl od více tepelně propustné plechové kabiny Fiat či Ford u polointegrovaných vozů. Právě v dodávkové kabině se více sráží vlhkost,” popisuje Vladimír Horký ze společnosti Hykro konstrukční výhody integrovaných vozů. Podle něj si tyto obytňáky pořizují lidé v naprosté většině pro celoroční, tedy pro i zimní kempování v horách spojené s lyžováním. „Celoročním užíváním myslím situace, kdy karavanisté jsou na cestu třeba šest měsíců v kuse,” dodává Horký.
Doložnost: dobrý sluha, ale zlý pán
Jestli výrobci obytných aut o něco stojí, tak je to udržet váhový limit vozu pod 3,5 tunami. Tak i na první pohled veliká obytná auta mohou řídit lidé s “papíry na osobák”, tedy s řidičským oprávněním skupiny B. Jenže u vozů s délkou přes sedm metrů se váha suchého vozu často nebezpečně blíží k zákonnému limitu. Takže při volbě integrovaného obytňáku si pohlídejte takzvanou doložnost, tedy kolik nákladu může přijít na palubu (posádka, voda, atd.), aby nebyla překročena celková povolená hmotnost vozu. Uvažte, že nádrž na čistou vodu mívá objem i 150 litrů, takže z plné z doložnosti ukousne hned 150 kilogramů a čím dál populárnější elektrická kola také nepatří k nejlehčím. (Podrobný článek o doložnosti včetně rad, jak ušetřit kilogramy najdete ZDE)
Možností, jak se vyhnout stresu a riziku pokut za přetížené auto, je zvolit variantu obytňáku těžší než 3,5 tuny. To mění pravidla hry. Problém s doložností mizí, ale šofér potřebuje „papíry na náklaďák”. Některá města omezují vjezd těžších vozů. Takové auto platí v tuzemsku i v cizině mýto. Dobrou zprávou pro těžkotonážní karavanisty je, že od ledna v tuzemsku stát účtuje dramaticky méně peněz za každý ujetý kilometr na zpoplatněných úsecích (více čtěte ZDE).
Check list pro začátečníkyCo by si měl pohlídat zájemce o obytné auto?
|