Škrtněte si představu zachmuřeného muže se smutnýma očima a podlomeným zdravím, který v temných a nezdravých pražských bytech škrábe pochmurné texty. Naopak se s Kafkou vydejte tam, kde to měl rád a kam jezdíval na prázdniny či na dovolenou: třeba do Třeště, do Roztok a do Želíz, do Frýdlantu, Turnova nebo do Liberce.
Byl zdatný a vytrvalý plavec, uměl jezdit na kajaku a nějakou dobu dokonce měl na Vltavě vlastní veslici. Se svým nejlepším přítelem Maxem Brodem jezdili po celé Evropě a navštěvovali zajímavá místa. Například v roce 1909 se vypravili do severní Itálie, do městečka Riva u jezera Lago di Garda, o rok později zamířili do Paříže.
Praha, osudové městoOd úmrtí Franze Kafky uplyne záhy celé století: zemřel 3. června 1924 v malém sanatoriu Dr. Huga Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu. Okouzlení tím, co kdy vytvořil, ovšem trvá dodnes a jeho osudovým městem zůstává Praha. Projděte se místy, kde strávil většinu svého života, tedy Starým Městem, kde bydlel a kde pracoval, navštivte kafkovské kavárny či Muzeum Franze Kafky. Program Roku Franze Kafky zahrnuje řadu zajímavých akcí a projektů. Kromě výstav a divadelních performancí je jedním z nejviditelnějších kousků kafkovská tramvaj, která jezdí Prahou na pravidelných linkách a zvenku i zevnitř ji zdobí ilustrace Simony Lore a Kafkovy citáty. Program všech akcí a také spousty zajímavostí o Kafkovi najdete na webech: |
Podle literárního vědce Reinera Stacha můžeme Kafku rozhodně považovat za největšího sportovce ze všech významných německy píšících pražských autorů začátku 20. století. Přestože nebyl činný v žádném klubu a nezávodil, jeho sportovní aktivity dalece přesahovaly tehdejší měšťanské standardy.
Ostatně celý jeho přístup k vlastnímu tělu byl tak trochu kafkovský: sám sobě se zdál být hubený (právem) a slabý (neprávem). Měl mírný sklon k hypochondrii, hodně se zabýval otázkami zdravé výživy a oblékání, byl abstinent, vegetarián, nekuřák, a dokonce nepil ani kávu.
Byl pyšný na svou celkovou zdatnost, dlouho si myslel, že ho dobrá fyzička ochrání před chorobami, a přátelům rád předváděl, jak rychle dokáže veslovat. Zkrátka Kafka, jak ho neznáme.
Málokdo znal Kafku tak dobře jako jeho spolužák z univerzity Max Brod, ten, který po jeho smrti vydal všechna jeho dostupná díla. Když v srpnu 1917 Kafka dostal první záchvat chrlení krve, právě Brod ho donutil jít k lékaři.
Diagnózu a další pokračování Kafkovy choroby známe všichni: měl tuberkulózu, nemoc, na kterou se v té době často umíralo. Marně s ní zápasil sedm dalších let, z nichž velkou část trávil v zotavovnách a léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí.
Po téhle zdrcující zprávě si Kafka v pojišťovně, kde pracoval jako úředník, vybral volno „na zotavenou“. Z několika míst si nakonec zvolil Siřem, vesničku na Podbořansku, kde se v té době jeho nejmladší a nejoblíbenější sestra Ottla starala o malý statek svého příbuzného.
Pobyt se nakonec protáhl na osm měsíců a Kafkovi kromě vzpomínek na „nejlepší čas života“ přinesl i spoustu inspirace. Hodně odpočíval, hodně četl, pomáhal sestře a poznával život na vsi – třeba když se snažil zbavit myší a pak si zase stěžoval na příliš přítulnou (a přežranou) kočku. Zkrátka klasický spisovatel na venkově.
Kousek Anglie v údolí Vltavy. Navštivte ateliér bořitelky předsudků Zdenky Braunerové v Roztokách |
Název obce je odvozený od slova osiřet, je součástí města Blšany, dnes tu žije jen pár desítek obyvatel, ovšem její literární význam je obrovský: podle některých kafkologů právě tady Kafka našel předobraz svého tajemného zámku, stěžejního místa románu, který začal psát až v roce 1922.
Až se zastavíte v Siřemi a zadíváte se na mohutnou barokní sýpku nad vesnicí, zkuste se v čase přenést o pár měsíců, do zimní krajiny, a začtěte se do Kafkova Zámku: „Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím do silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.“
Proč by to nemohlo být právě tady?
Kafkovský výlet do Siřemi a přírodního parku DžbánStart: železniční zastávka Měcholupy Cíl: železniční zastávka Želeč Délka trasy: 13,9 km Čas: 4 hodiny (pěšky) Náročnost: ★★★✰✰ Zajímavost: Přírodní park Džbán je celkem mládě, vznikl roku 1994. Milovníci přírody tu najdou smíšené a listnaté lesy a staré ovocné sady, na fandy historie čeká řada zajímavých zřícenin v čele s bývalým královským hradem Džbán. Dnešní výlet je ale zajímavý i tím, že ani kousek nepůjdete po turistické značce. Zkrátka kafkovský výlet se vším všudy. Cesta: Od nádraží v Měcholupech se vydáme do Železné, prohlédneme si zdejší menhir a cestou se můžeme podívat k prvním betonovým bunkrům. Podél dnešní trasy jich je celá řada, pokud je chcete prozkoumávat podrobněji, bude se hodit baterka. Ze Železné pokračujeme přes Libodřice do Siřemi, zastavíme se u kostela a také u „zámku“ aneb sýpky nad vesnicí. Kolem obrázku sv. Huberta a dalšího bunkru pokračujeme na místo zvané Na novém poli, odkud se otvírají nečekané výhledy na Klínovec v Krušných horách, Žatec, Doupovské hory a České středohoří. Odtud zamíříme na sever do Želče a na vlak. |
