Hudební návraty dávných hvězd mohou ve fanoušcích vyvolávat smíšené pocity - očekávání i obavy. Existují ale i takové, které špatně dopadnout nemohou. Protože pouhá skutečnost, že někdo byl po letech schopný nahrát píseň, je takový úspěch, že už je vlastně jedno, jestli ty skladby budou stát za přehrání. S ohlášenou deskou Rokyho Ericksona je to přesně takové.
Jeho jméno v Česku není zrovna slavné, patří ale mezi legendy. Je považovaný za zakladatele psychedelického garážového rocku, který v půli 60. let hrál se skupinou 13th Floor Elevators. Divoká kapela z Texasu získala úzký okruh fanoušků, její skladby v pozdějších letech hrály skupiny komerčně daleko úspěšnější (např. R. E. M.). Kdoví, jestli o tom Roky Erickson vůbec věděl, tu psychedelickou stránku tvorby bral totiž tak důkladně, až mu přeskočilo - velmi zle. Pár let strávil v blázinci pro kriminálníky, kde dostával elektrické šoky. Moc mu to nepomohlo. Zprávy z jeho života mohly fungovat jako zpestření hospodské konverzace (ne každý si nechá u notáře potvrdit, že je Marťan, aby ho Marťané nechali být, až na to tady vlítnou), žít ten život ale muselo být peklo - dokumentaristé Ericksona natočili, jak uléhá v místnosti, kde řvou stereo a vysílačka - jedině to prý přehlušilo hlasy v jeho hlavě. Vypadal strašně.
Před několika lety se Ericksona ujal bratr a postupem doby se hudebník dal do téměř úplného pořádku. Dnes už ani nebere prášky. V dubnu vydá desku, jmenuje se True Love Cast Out All Evil - Skutečná láska vyžene všechno zlo. Zní to trochu bombasticky, ale možná o tom vyhánění Roky cosi ví.
