Kauza skladby Deratizer z nového stejnojmenného alba Aleše Brichty, která už pár dní plní stránky médií, by se mohla na první pohled zdát nafouknutou bublinou. Ale není - jako vždy s podobnými případy na povrch vyplouvá cosi nezdravého, cosi, co obvykle zůstává jen dočasně skryto.
Vše 9. července odstartoval webový hudební deník Musicserver. cz. Petr Bláha zde v textu „Aleš Brichta extremistou“ zmínil nejen bez debat rasistický obal desky (Brichtovo vysvětlení, že se v případě běžícího zloděje, držícího kabelku a autorádio, nejedná o Roma, ale o historickou karikaturu arabského mladíka, každému musí minimálně pozvednout obočí), ale i titulní skladbu s veršem „Politici dělaj z každého vola/ na ulici kradou cikáni kola/ už by to vyřešit měl/ nějakej deratizer“, který lze jen těžko nechápat jako rasové zevšeobecnění. Zmiňuje i další skladbu, Česká zem, se silně nacionalistickým nábojem.
O tom, že celé téma vyvolává bouřlivé reakce, jasně vypovídá rozbujelá „diskuse“ pod textem. Část čtenářů je zhnusena ještě více než autor, zatímco většinoví skalní fanoušci stavějí Brichtu do role hrdiny, který konečně řekl nahlas to, co „si přece všichni myslí“. Navíc ho podporují dalšími výroky, ze kterých by někdejší strůjci „konečných řešení“ jistě měli radost.
Židovský pes jako výzdoba Bez zajímavosti rozhodně není fakt, že podobný „problém“ nepostihl Brichtu poprvé. Už v roce 2001 informovaly Lidové noviny o rasistické výzdobě baru BumBar, jehož je Brichta spolumajitel. Brichta tehdy tvrdil, že plyšového opáleného „židovského psa, kterej dostal kouř“ nebo upozornění, že pokud si v podniku „někdo dovolí políbit Cikánku, musí zaplatit milion pokuty“ nainstalovaly nejspíš servírky, a že on tomu nepřikládá důležitost, proto je nebude nijak postihovat. Obsluha naopak kontrovala, že s tím nemá nic společného. A všichni se hájili tím, že si ničeho z „výzdoby“ do té doby nevšimli.
Dnes je ale situace jiná. Podle mnoha drobných ukazatelů, jakým je například růst preferencí Dělnické strany, lze vysledovat, že podobný způsob uvažování je stále rozšířenější. Narazit na internetových fórech na výroky „Tak jsem rasista, no a co?“ není otázka dlouhého hledání. A když je populismus na vzestupu, tak proč toho nevyužít?
Martin Fendrych v Týdnu komentuje: „Brichtovi to vyšlo. Obálku sice jako by maloval kříženec malíře Zubova a kocoura Mikeše, ale Deratizer nepochybně zabral: o něčem takovém nelze nepsat.“ Tím se dostáváme, řečeno s hráči počítačových her, k dalšímu levelu. Podobný způsob protestu proti „nepřizpůsobivým občanům“ vždy znamenal nemalý zájem těch, kterým z předlistopadových dob zůstala zakořeněná potřeba rychlých a snadných řešení. Poprvé se to projevilo již na začátku devadesátých let. Dokud skupina Orlík zpívala ironické písně o Viktorce Žižkov či popisné popěvky o definici skinheadství, byla lokální partou, jednou z mnoha. Ve chvíli, kdy na řadu přišly texty o „národu, co nám sem z palmy spad“ a „bílém jezdci, co jede tmou“, stal se ze skupiny celospolečenský fenomén - a adekvátně tomu velmi dobře prodejný artikl. Orlík činnost ukončil sám - spekuluje se o tom, že kytarista David Matásek se tehdy zalekl, že by mu negativní reakce mohly narušit slibně nastartovanou hereckou kariéru - u jejich nástupců, kapely Braník, už úřadoval soud.
Následná sólová alba někdejšího zpěváka Orlíku Daniela Landy jsou v tomto směru poučenější. Balancují na hraně, důsledně se vyhýbají otevřeným výpadům, nacionalistický duch je zde stále patrný, ale jinak jen posluchače nenápadně zaměřují „správným směrem“ a nechávají na něm, aby si resumé doplnil sám. V kombinaci s jednoduchými a líbivými melodiemi a týmem profesionálů, kteří se postarají o aranže a instrumentální doprovod, ideální prodejní artikl. Tvrdit, že Aleš Brichta, vysokoškolsky vzdělaný ekonom, si to celé „dobře spočítal“, by bylo odvážnou spekulací. Ale o celkovém dopadu aktuální kauzy dá příští statistika prodejnosti desek odpověď zcela podloženou.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Antonín Kocábek, redaktor LN
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
