Ad LN 21. 1.: Kopnout si do Galilea
Autor tvrdí, že „jen Bůh ví, co Feyerabend myslel tím, že proces proti Galileovi byl spravedlivý...“ K objasnění této záhady však netřeba být Bohem - stačí mít znalosti o tématu, o kterém píši. Pan Gwynne Dyer totiž hodnotí papežův a Feyerabendův výrok na základě sice obecně rozšířené, ale přesto zcela zásadní neznalosti o postatě sporů katolické církve s některými astronomy 17. století, včetně zmiňovaného Galilea a Koperníka. Koperníkův model planet obíhajících kolem Slunce po kružnicích nebyl tehdy nic nového - hlásali jej už někteří antičtí astronomové. Problém byl v tom, že neodpovídal praktickým (a tehdy, tj. na počátku novověku, již i dost přesným) měřením. S Koperníkem tedy sice souhlasil Galileo, jinak s nimi však oprávněně nesouhlasila nejen církev, ale i většina významných astronomů. Teprve Kepler přišel na to, jak se to má s pohybem planet doopravdy: neobíhají kolem Slunce po kružnici, ale po elipse. Konečně teorie souhlasila s praxí, svět přijal heliocentrickou soustavu a Kepler dál žil na svobodě a církví příliš neobtěžován -alespoň ne kvůli svým knihám. Jen „pokroková“ verze hrdinného zápasu statečných heretiků s mýlící se církví tu straší dál. A úplně vedle je tedy i autor článku, když tvrdí, že papež svým výrokem víru nadřadil rozumu - právě naopak! Což sice nic nemění na tom, že věznit a upalovat vědecké odpůrce se nemá, doba to ale holt byla všeobecně drsná.
Jan A. Novák, jan-a-novak@seznam.cz
„Neemigrace“ jako přednost
Ad LN 21. 1.: Je opravdu lepší „náš“ Klaus než „cizák“ Švejnar?
Popravdě řečeno mě až donedávna nenapadlo, že by život v zahraničí, sám o sobě, ubíral našinci na češství. Nicméně představa, že „neemigrace“ ze mě dělá domorodce poněkud zasloužilejšího, je vcelku lákavá. I svoji socialistickou cestu, nikterak se neprojevujícího odporu, bych si tím mohl zase trochu vylepšit.
Michal Němec Jablkoň, jablkon@jablkon.com
Igelitové tašky? Ropný granulát?
Ad LN 17. 1.: Téma - Soumrak igelitek
Z pátečního vydání LN jsem bohužel přečetl pouze první 3 strany. Celá třetí strana je věnována „igelitovým taškám“. Toto pojmenování je přinejmenším nepřesné. Igelit je bývalé komerční označení pro měkčené PVC, ze kterého se jistou dobu nákupní tašky skutečně vyráběly. Dnes se pro tyto účely používá téměř výhradně PE (polyethylen), který nejen že neobsahuje žádný chlor nebo ftaláty, ale při jeho spalování nevznikají více, či méně toxické dioxiny, jako v případě PVC.
Podobně i pojem „ropný granulát“ je plivancem do tváře veřejnosti. Z ropy se získají rektifikací ropné frakce, jejichž středně tepelnou pyrolýzou je získán monomer (ethylen, propylen), který se polymerizační reakcí převádí v polymer. Tento polymer se může granulovat pro převoz ke zpracovatelům, snížení prašnosti atp. (toto je pouze zjednodušené schéma). Velice bych ocenil, kdyby se vaši redaktoři příště vyvarovali používání slova „igelitka“, „igelitová taška“ a na místo toho použili neutrální pojem „plastová taška“. Václav Smrček, e-trupka@seznam.cz
O školních uniformách
Ad LN 22. 1.: Polsko zruší povinné uniformy
A vůbec školní uniformy jako takové všude, proč ano, proč ne. V Tunisku to za našeho pobytu školství řešilo pracovními pláštíky. Dobrý nápad. V základních školách měli chlapečci bleděmodré pepita tenké pláštíky, holčičky pepito růžové. Slečny v lyceu (bydleli jsme naproti) měly velmi neslušivé jednobarevné tmavomodré, ve kterých všechny se svou snědou pletí vypadaly žloutenkovitě a jelikož se svobodné věřící muslimky před svatbou nesmí líčit ani experimentovat s vlasy, byly náležitě neatraktivní. Přesto po skončení výuky, když se hrnuly ze školy jako nepěkní tmaví mravenci v celých stovkách, bylo dívčí lyceum obklopeno spoustou okouzleně přihlížejících mladíků (i dospělců). Každý den jsme z okna okouzleně přihlíželi i my, postarší manželé, s tím vědomím, že se tu rojí stovky nedotčených panen a neříkejte, že je to mýtus či pověra, manžel, pracující v Tunisu coby gynekolog, měl během své praxe možnost se o tom mnohé dovědět.
J. V. Pospíšilová-Šteflová, Valtice
Restituce vypadá jinak!
Ad LN 5. 1.: Restituční fraška
Návrh koaliční strany KDU-ČSL na restituci církevního majetku, aspoň tak jak byl prezentován v médiích, není nic jiného než obalamutění církví za účelem zmocnění se jejich majetku v tomto případě již nenávratně. Restituce bez přívlastků vypadá jinak - znamená vrátit vše co patřilo církvím, než přišly totalitní režimy a pakliže se Ústav pro studium totalitních režimů bude zabývat i totalitou hnědou, měla by být provedena restituce k 15. 3. 1939, neboť například Řádu německých rytířů byl majetek zabrán nacisty a nebyl dosud vydán! Lidovecký ministr Jehlička uváděl, že obec Červená Řečice se nemůže bez restituce církevního majetku rozvíjet, pomalu jakoby za daný stav mohla církev sama. Všechen majetek měl být církvím naturálně vydán a jen ony mají právo dále rozhodnout co s ním mají dělat. Počátkem 90. let nechtěla zprvu ani federální vláda ČSFR provádět naturální restituce a nabídla například za činžovní dům dát náhradu směšných 30 (!) tisíc Kčs. Na rázný protest několika poslanců v čele s disidentem Václavem Bendou (KDS-ODS) se tak naštěstí nestalo. Nemáme Václava Bendu, máme Václava Čunka... Martin Kubík, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
