Ad LN 26. 1.: Pryč s prasátky a zrádci všemi
Dnešní evropské státy si stále více nevědí rady se svou vlastní duchovní a kulturní tradicí (viz například nedávný zákaz veřejného připomínání křesťanských Vánoc ve Velké Británii). Směs sekularismu a multikulturalismu, kterou se ji snaží nahradit, působí ve vztahu k náboženství zcela zmateně - jednou hájí vůči protestům muslimů „právo“ na karikování Proroka a jindy zas z údajného ohledu na muslimy zakazuje pohádky o prasátkách. I Rudolf Bultmann, představitel liberálního protestantismu, velmi otevřeného sekulárnímu způsobu myšlení, kdysi řekl: „Nekřesťanský stát je možný, ale ateistický ne.“ Pravdivost jeho slov se dnes potvrzuje. Z hlediska zdravého rozumu není obtížné rozlišovat mezi hanobením toho, co je druhým svaté, a pouhým konáním něčeho, co by jen druhým možná mohlo vadit. V případě, že by veřejné mínění všeobecně uznávalo, že to první je špatné, zatímco při vyhýbání se tomu druhému nelze zacházet do extrémů, nebylo by vůbec co řešit. „Ateistický“ stát, neschopný rozlišovat mezi rouháním a „politickou nekorektností“, je však zřejmě odsouzen k propadání se do čím dál absurdnějších problémů.
Vít Machálek, Brno
Zviditelnění náhradní autorské odměny
Ad LN 22. 1.: Také jste piráty proti své vůli?
Díky za článek Ondřeje Pohla týkající se autorských práv a dovolte mi upřesnit v něm několik údajů.
Poplatky z nosičů a přístrojů umožňujících kopírování autorských děl nikterak nesouvisí s nelegálním kopírováním, jak autor píše.
Náš právní řád umožňuje pořídit si kopii legálně nabytého uměleckého díla pro vlastní potřebu a tyto poplatky autorům kompenzují část „škody“, která jim tím vzniká.
Když chcete mít na chalupě stejnou ledničku, jakou máte doma, musíte si ji znovu koupit za plnou cenu. I když jste za její vývoj, design, reklamu či obchodní marži už jednou zaplatil. Když chcete mít na chalupě stejné hudební CD jako doma, kupovat ho znovu nemusíte. Autor píše, že lze s úspěchem pochybovat o spravedlivosti přerozdělování vybraných peněz.
Protože se jedná o autorskou odměnu za pořízení kopie legálně nabytého díla, dostávají u nás v OSA tyto peníze naši i zahraniční autoři, jimž v posledních letech takovéto dílo (jeho nahrávka) vyšlo a dostávají je úměrně výši svých honorářů z prodeje těchto děl (nahrávek) na našem území.
Autor píše: Nelze pochybovat, že značnou část vybraných peněz spolknou na svou režii organizace starající se o jejich správu.
Ochranný svaz autorský inkasuje tyto prostředky od desítek subjektů a distribuuje je mezi tisíce tuzemských zastupovaných (tedy autorů hudby, textu, jejich dědiců a nakladatelů) a mezi desítky zahraničních partnerských organizací. Za tuto službu autorům účtuje režii ve výši osmi procent z inkasované částky.
Pan Pohl píše, že nám zde potichu vyrostla další daň.
Režim tzv. náhradní autorské odměny za možnost legálního kopírování funguje v Evropě i v ČR od minulého století. Nedávno u nás došlo pouze ke změně jejich sazeb a k jejich „zviditelnění“ v ceně výrobku. Tyto sazby ale i tak zůstávají téměř nejnižší v Evropě.
Roman Cejnar, předseda Dozorčí rady OSA
Ať si vybere každý sám. Restauratér i zákazník
Ad LN 28. 1.: Bémův olympijský yetti
Byl jsem nedávno ve Španělsku a tamní řešení pokládám za nejdemokratičtější a nejsvobodnější -každý majitel restaurace či kavárny si vybere, zda nabízí kuřácké či nekuřácké prostředí a každá provozovna je viditelně označena. Zákazník si vybírá sám, zrovna tak zaměstnanci. Myslím, že je to i pro naši zemi lepší řešení než zákazy, pokuty a pokud možno policejní zásahy... Vladimír Bernard, České Budějovice
O prožitku smutku a nošení smutku
Ad Pátek LN 18. 1.: Veselá vdova
Nepříliš dobrá novina je „nová zpráva o truchlení“ - postoj Evy Hlinovské ze zmíněného úvodníku. Truchlení je - vznešeně řečeno -behaviorální ekvivalent žalu. V tradičních společnostech (ke kterým v tomto směru patří i americká) tlak nejde na žal (= prožitek smutku), nýbrž na chování (= „nošení smutku“). Proč - na to má odpovědi spíše antropologie, sociologie (a někdy nakonec i ta zneužívaná povrchní služka všech zájmů - psychologie). Píšu ze zodpovědnosti (profesionální a lidské) vůči lidem, jejichž žal znám, ačkoli truchlení byste na nich nepoznali; s tím souvisí i zodpovědnost za spolupracovníky, s kterými sdílíme v naší „community based“ práci podobné postoje. (Použila jsem anglické sousloví proto, že při hledání na internetu bude doufám dobrým vodítkem pro pochopení řady věcí: proč společenství vyvíjejí tlak na truchlení a jak se truchlení zhmotňuje a vyjadřuje, jaká jsou společenství, jejichž tlak na truchlení slábne, proč je dávána demokracie do souvislosti s oním „community based“ a „community participation“, a nakonec i důvod, proč náš nový zákon o sociálních službách zní tak, jak zní.) PhDr. Bohumila Baštecká, Ph. D., psycholožka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
