OLYMPIJSKÉ HRY V PEKINGU
PEKING Usain Bolt posouvá hranice lidských možností způsobem, jaký atletika nepamatuje.
Nejrychlejší muž planety získal na olympijských hrách druhé zlato, když prolétl trať 200 metrů za 19,30 sekundy a překonal druhý světový rekord během pěti dnů. „Tohle maximum jsem chtěl strašně moc překonat, protože dvoustovka je moje láska,“ řekl Bolt.
Když plavec Michael Phelps získal osmé zlato na olympijských hrách v Pekingu, zdálo se, že jde o sportovní výkon, který nikdo nikdy nepřekoná.
Uplynuly tři dny.
A Usain Bolt to dokázal.
„To se nedá srovnávat,“ bránil se Jamajčan s úsměvem. A pak zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Nejsem superman, já jsem Lightning Bolt (anglicky blesk).“ Bolt? Vrtoch přírody Po sobotním světovém rekordu na stovce, tedy královské atletické trati, předvedl jamajský sprinter další běh z říše fantazie.
V olympijském finále pokořil čas Michaela Johnsona (19,32 sekundy z roku 1996), o kterém odborníci tvrdili, že je nejkvalitnější ze všech běžeckých světových rekordů. Nikdo další se v historii nedostal ani pod hranici 19,6 s.
„Myslel jsem si, že něco takového nikdy neuvidím,“ řekl legendární překážkář Renaldo Nehemiah. „Ale Bolt je vrtoch přírody.“ Včera, ve večeru pulzujícím horkým pekingským vzduchem, před 91 tisíci napjatých diváků, se oči celého světa upíraly jen a jen na Bolta.
Už při výběhu ze zatáčky měl náskok a „Ptačí hnízdem“ se nesl mohutný ryk vzrušených tribun, které sledovaly historickou událost.
Tentokrát Bolt žádné opičky nedělal, dřel až do konce, tak moc chtěl Johnsonovo maximum překonat. „Že to vypadalo lehce? Připadal jsem si, jako když plavu, a jen jsem si říkal neumírej, neumírej. To rozhodně nebylo jednoduché. Nechal jsem na dráze všechno,“ prohlásil Bolt.
V cíli se šťastně svalil na záda, pak vzal vlajku a děkoval bouřícímu stadionu. Sundal zlaté tretry a zatančil vítězný tanec. „Tančil pro nás před závodem, tančil po závodě. Stvořil legendu,“ složil Boltovi poklonu stříbrný Američan Shawn Crawford.
Pak se stadionem rozlehla píseň Happy birthday, Bolt totiž dnes slaví dvaadvacáté narozeniny. „Ale teď jsem hrozně unavený. Těším se do postele a na to, že vstanu a budu mít v ruce zlato,“ podotkl Bolt. „Škoda, že není víkend, to bychom to mohli pořádně oslavit, ale ještě se musím koncentrovat na štafetu.“ Včera byla k televizi opět přišpendlená celá Jamajka. A pak se ponořila do víru oslav. „Volal mi náš premiér, tak jsem mu řekl, že jsem rád, že jsem mohl lidi potěšit,“ usmál se Bolt.
A pak zahlédl opakování svého závodu. „Počkejte, koukněte, to je ale rychlý chlapík,“ smál se.
Daleko za jeho zády se odehrála bitva o stříbro, která měla zákulisní dohru. Kvůli drobnému vyšlápnutí z dráhy totiž jury diskvalifikovala jak Churandy Martinu, tak Wallace Spearmona. Stříbro tak nakonec získal Crawford a bronz jeho krajan Dix.
O autorovi| Martin Prachař, Zpravodaj LN v Číně
