130 let

Francouzské osvěžení v centru staré Prahy

Česko

Jídlo na jedničku s malým minusem, obsluha na jedničku s hvězdičkou. V Le Cornichon jsem si připadala jako v ráji: číšník se u stolu objevil, jen když jsme ho potřebovali, a neodnášel talíře, dokud nedojedli všichni u stolu. Že by to mělo být samozřejmé? V Praze není. A o to víc si toho cením.

Sofistikovaná, poctivá a s rozumnými cenami. Kolik znáte v Praze restaurací, které se mohou chlubit takovým popisem? Moc ne, že? Já taky ne. Proto mě návštěva nového podniku Le Cornichon tak potěšila.

Když se ke mně doneslo, že v rohu Betlémské ulice otevřeli další restauraci, jen jsem si povzdechla. To místo jako by bylo z gastronomického hlediska prokleté. Vznikly a zanikly tam už dva různé podniky a byla jsem si jistá, že stejný osud stihne i ten poslední.

Le Cornichon mě ale možná i přes svoje nevýhodné umístění v boční uličce Starého Města přesvědčí o opaku. Tak nepředstíravá a skrz naskrz dobrá restaurace je pro Prahu pravým požehnáním. Pokud všechno půjde dobře, může se stát vyhledávaným podnikem. Restaurací, kam hosté nezabloudí pouhou náhodou, ale o níž se doslechnou a zaujme je natolik, že se sem vracejí stále znovu.

Čím jednodušší, tím lepší Majitel podniku Vladimír Strnad si své kulinářské umění vypiloval v oblíbeném, ale nakonec přesto neúspěšném vršovickém Atelieru. Vařil tam spolu s Lubomírem Mikušem, který dnes provozuje další horkou novinku na Starém Městě, restauraci Angel. Svoji slabost pro francouzskou kuchyni a francouzské víno si Vladimír Strnad přinesl i do Le Cornichon. Jeho strohý a jednoduchý styl je vítaným osvěžením ve městě, které si potrpí na plné talíře a přeplácané interiéry.

Restaurace má téměř ideální uspořádání. Prostorná a dlouhá místnost s velkými okny a vysokými stropy je rozdělena do tří částí. Interiéry se vyznačují čistotou stylu. Jsou moderní, ale díky čokoládovým stěnám, jasně červeným židlím a bílým ubrusům působí zároveň útulně. Nad každým stolem visí futuristicky působící lampa. Teprve při bližším průzkumu zjistíte, že svítidla jsou vyrobena z obyčejných kovových žínek na mytí nádobí. Celkový dojem je přívětivý a hodně originální. Je jasné, že jste se ocitli v prvotřídním, ale neškrobeném podniku.

Tomu odpovídá i úroveň obsluhy a kuchyně. Číšník, který měl na starosti náš stůl, přesně vycítil, kdy ho potřebujeme, a objevil se v pravou chvíli. Když jsme nic nechtěli, neobtěžoval nás. Pohyboval se rychle, jistě a vypadal, že má pořád trochu naspěch. K hostům se choval korektně a slušně, aniž by sklouzl k servilitě.

A navíc se ve svém oboru vyznal. Mělo by být samozřejmostí, že talíře zůstávají na stole, dokud nedojedí všichni. Přesto u nás těžko najdete restauraci, která dbá na toto pravidlo. Každý příchod číšníka ke stolu hosty vyruší, a proto by se měl snažit přijít, jen když je to nezbytně nutné.

Říct, či neříct? Říct!

Udělalo na mě dojem i to, jak se personál vyrovnal s událostí, která mě potkává docela často. Co dělat, když hlavní ingredience jednoho z jídel není zrovna nejčerstvější a zákazník si objedná právě toto jídlo? Je lepší uvařit z nečerstvých surovin, anebo říct hostu, že pokrm není?

Samozřejmě je lepší říct, že jídlo dnes bohužel není. Hosté se daleko spíš vyrovnají s tím, že jídlo zkrátka není, než s tím, když jim číšník pokrm předloží i přesto, že není čerstvý. Když si můj společník řekl o tresku, číšník zaváhal a řekl, že si není jist, jestli jim ještě nějaká zbyla. Zašel do kuchyně a vrátil se s tím, že jeden kousek by tam ještě byl, ale šéfkuchař ho nepustí přes práh kuchyně. Přítel si tedy objednal okouna. Když jsme se pustili do hlavního jídla, číšník se u nás zastavil, aby se zeptal, jestli je ryba v pořádku. Skvělé. Nejradši bych mu za jeho výkon dala medaili.

Šneci, kterým chyběla koupel Okoun (375 Kč) nebyl jen v pořádku - byl vynikající. Stejně jako ostatní jídla, která jsem v Le Cornichon ochutnala, byl připraven podle jednoduchého, poctivého receptu. Na talíři byla celá ryba s náplní z plátků pomeranče a větvičky tymiánu. Doplňovala ho chuťově bohatá směs ratatouille.

Stejný pestrý mix z cukety, lilku, barevných paprik a rajčat, který tady dochucují fenyklem, doplňoval i další jídlo - šneky (150 Kč). K chutnému předkrmu, který tvořila dvanáctka malých šneků, se ratatouille výborně hodila. Šneci bohužel trošku skřípali mezi zuby - mám dojem, že je v kuchyni asi dost nepropláchli. Na talíř se mi tak dostala i trocha hlíny ze zahrady. Na písek mezi zuby jsem ale rychle zapomněla, když jsem ochutnala hlavní chod - jemné zaječí maso a la royale, pomalu vařené v omáčce z červeného vína (325 Kč). Doplňovala ho sice jen malá hromádka těstovin tagliatelle, ale maso bylo tak bohaté a plné chuti, že si žádné zvýraznění nežádalo. I v Le Cornichon by mohli pár věcí vylepšit. Třeba nevzhledné záchody obložené hnědými kachlíky, nebo až příliš velké amusebouche, které se dost těžko jedly, a navíc jsme k nim nedostali ani talířek.

Malé domácí restaurace, jako je tato, však přesto dokazují, čeho je možné dosáhnout. Není třeba velké námahy, zato hodně citu. A hlavně nebýt líný. Což se tady projevuje například na dezertním menu, které se jako zázrakem vyhnulo všem třem francouzským zákuskovým klišé: nenajdete tu ani creme brulée, ani čokoládovou pěnu, ani teplý čokoládový dort.

Konečně se někdo v tomhle městě odvážil zariskovat a nabídnout zákazníkům poctivou kuchyni, jakou si zaslouží.

Teď si držme palce, aby se k Le Cornichon přidal ještě někdo další.

Le Cornichon Betlémská 9, Praha 1 Tel.: 222 211 766 Otevřeno Po-So 16.00-23.00 Laura Baranik, recenzentka restaurací, www.praguespoon.com

gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.

  • Vybrali jsme pro Vás