Podle senátorky Gajdůškové (ČSSD) česká reprezentace málo podporuje Obamovu protijadernou iniciativu: „Máme morální právo a povinnost skutečně podpořit tuto iniciativu do maximální možné míry.“ S tím morálním právem a povinností je to ošidné. Ještě před dvaceti lety jsme byli pilířem bloku, který se zavázal, že nezasadí jaderný úder jako první - měl totiž takovou převahu v konvenční výzbroji, že si to mohl dovolit. Lze z toho vyvozovat morální práva a povinnosti?
Skupina „Má smůlu, nemá mandát!“ se staví za ochranu české ústavy před prezidentem: přistoupí-li česká vláda na Klausův dovětek k Lisabonu, půjde už o jinou smlouvu než tu, kterou schválil Parlament ČR, a česká ústava se stane cárem papíru.
Něco na tom je. Ale stejně puntičkářsky lze namítnout, že i samotný Lisabon je cárem papíru, neboť je de facto upravenou euroústavou, kterou odmítli v referendu Francouzi a Holanďané, a navíc ho Irové museli schvalovat nadvakrát. Puntičkářsky vzato porušují pravidla odpůrci i stoupenci smlouvy. Vzájemné stížnosti pak připomínají známou větu z Talmudu: Kde je mír, nikdy není úplná pravda, kde je sháňka po úplné pravdě, nikdy není mír.
Jenže se na to lze dívat i prakticky. Když šlo v únoru 2008 o uznání Kosova, Václav Klaus varoval před dominovým efektem. Když pak v srpnu Rusko uznalo Jižní Osetii, viděl v tom potvrzení své výstrahy. Teď ale sám vyrukoval s dodatkem k Lisabonu, který dominový efekt vyvolává. Slovenský premiér Robert Fico řekl, že Bratislava výjimku schválí, jen zahrne-li i Slovensko. Maďarský ministr zahraničí Péter Balázs dodal, že Budapešť nesouhlasí s výjimkou ani pro Česko, ani pro Slovensko. A shrnul to mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt: „Klaus naší věci prospěl, protože o nás a rasistických Benešových dekretech se v celé Evropě diskutuje jako nikdy předtím.“ Být dominem, či nebýt? Toť otázka.
Lisabon, kam se podíváš. Vyrazí-li člověk na výlet do Lipan zrovna v době, kdy se k Lisabonu vrací Ústavní soud, asociace se jen kupí. Tady před 575 lety prohráli obhájci ryzí husitské pravdy a suverenity. Porazil je společenský mainstream, který se od nich odštěpil. Dnes jsou na mohyle různé nápisy. Jedny zdůrazňují národní smír a konec občanské války, jiné nestrávily hořkost porážky: Ó MÍSTO BEZMEZNÉHO ZÁRMUTKU, PŘEHOŘKÉ SLZY V PROVDECH PO VĚKY TĚ BUDOU OMÝVAT! Dokážeme si představit, jak dnešní obhájce ryzí pravdy a suverenity tesá cosi podobného na budovu Ústavního soudu, pokud ten schválí Lisabon.
Na Ústavním soudu vše leží, leč intelektuálové reality nedbají. V úterý vyzvali dopisem prezidenta, aby odstoupil, neladí-li jeho podpis Lisabonské smlouvy s jeho svědomím. I na tomhle něco je, podmínkou fungujícího státu jsou přece fungující a vymahatelná pravidla. Ale proč s dopisem vyrukovali zrovna teď, kdy prezidentovi může stoprocentní alibi dosvědčit sám Ústavní soud? Avšak i kdyby Václav Klaus odstoupil, země nepropadne chmurám. Právě dnes totiž slaví čtyřicátiny Stanislav Gross. Gratulujeme. Mimo jiné to znamená, že počínaje dneškem se už může stát prezidentem. Jeho případné nanebevstoupení z Floridy na Hradčany by nápaditě vymazalo dvacet let starý slogan „z Hrádečku na Hrad“.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
