I když tedy francouzský spisovatel spatřil světlo světa až po osvobození, konkrétně v červenci 1945, téměř celá jeho tvorba se obsesivně vrací k jakémusi „prenatálnímu traumatu“ druhé světové války. Typický modianovský román tak čerpá svou tajemně dusivou atmosféru z nočních pařížských ulic, po nichž se plouží stíny společenských vyvrženců, pochybných překupníků, bezděčně kolaborujících kriminálníků, ale i pronásledovaných Židů, skrývajících svou pravou identitu před okupační policií.
Pro pobavení okupanta Při bližším pohledu si můžeme povšimnout, že i když toto základní téma zůstává, z hlediska jeho formálního zpracování lze Modianovo dílo rozdělit na dva nezávislé cykly. Až do druhé poloviny 70. let se autorovy romány většinou nesly v duchu groteskní nadsázky a sžíravé ironie.
Mladý spisovatel se snažil odhalit tajemství vlastní identity prostřednictvím série fiktivních pátrání po svém otci, této silně rozporuplné postavě štvaného Žida a zároveň obskurního kolaboranta, kterého kdysi před transportem do koncentračního tábora zachránily poněkud záhadné obchodní styky s čelními představiteli pařížského gestapa.
Právě takovýto typ hrdinů, napůl obětí i vrahů, „židovských antisemitů“, romantických zločinců a tragických šašků pitvořících se pro pobavení okupanta, kterého zároveň okrádají, Modianovi umožňoval rozehrát působivé, někdy až fantasticko-surrealistické scény z pařížského podsvětí.
Teprve poté, co Albert Modiano umírá (za stejně záhadných okolností, za jakých vždy žil), nabývá románová „okupační archeologie“ jeho syna střízlivě civilnější podoby. Stylistické výstřelky mizí, fikce postupně ustupuje dokumentu a ironický zájem o polokolaborantské figurky se mění v otevřený soucit s oběťmi holokaustu. Román Dora Bruderová (1997), který nedávno vyšel v českém překladu, je jedním z nejtypičtějších výsledků tohoto nového stylu psaní.
Inzerát z roku 1941 Roku 1988 našel Patrick Modiano na výstřižku novin Paris Soir z 31. prosince 1941 inzerát, v němž zoufalí rodiče hledali svou patnáctiletou dceru Doru, která utekla z domova. Zhruba deset následujících let pak autor věnoval téměř detektivnímu pátrání po osudech této mladé Židovky, jež nedlouho po uveřejnění inzerátu skončila v Osvětimi i s celou svou rodinou. Matriční výpisy, seznamy žáků či ubytovaných v internátu, policejní zprávy, protokoly z výslechů, statistické ročenky... všechny tyto administrativní záznamy, sloužící státu ke sledování a kontrole (či případné likvidaci) jeho vlastních občanů, podávají výmluvné svědectví o nulové šanci jednotlivce uniknout či alespoň dlouhodobě vzdorovat podobně důmyslnému soukolí okupačního aparátu. Právě s těmito smrtícími doklady v ruce spisovatel bloudí městem a postupně rekonstruuje původní příběh i přibližnou mapu míst, kde k tragickým událostem došlo. Paříž 90. let tak postupně splývá s kdysi okupovaným městem nad Seinou, Dořin osud se nenápadně proplétá s autorovým a průměrnému čtenáři z této dokumentárně-historické paralely běhá mráz po zádech mnohem spolehlivěji než ze všech dřívějších, bezpochyby formálně odvážnějších a sebevědomě „literárnějších“ textů Patricka Modiana. I na stylistické úrovni tak kniha jen potvrzuje spisovatelovo obecné poznání, že „méně je někdy více“.
***
Paříž 90. let postupně splývá s kdysi okupovaným městem nad Seinou, Dořin osud se proplétá s autorovým
HODNOCENÍ LN
****
Patrick Modiano: Dora Bruderová
Přeložila Pavla Doležalová Barrister & Principal, Brno 2007, 104 stran
