Naše bankovnictví je zdravé, ujišťuje nás vláda a finančníci. Zvýšení limitu pojištění vkladů je jen krokem k posílení důvěry. Ale lze ty dvě věci od sebe oddělit? Pokud nemůžu mít přiměřenou důvěru v to, že se mi investované peníze vrátí, že si mé výrobky a služby někdo bude moci koupit, je zdravá ekonomika prázdný pojem.
Médiem, kterým se krize šíří, je právě nedůvěra. Nedůvěra ve vládce bankovnictví způsobila prvotní odmítnutí Paulsonova záchranného balíčku v americkém Kongresu. Nedůvěra jedné země k druhé stojí za tím, že EU odmítla přistoupit ke společné injekci pro kolabující bankovnictví. Nedůvěra v banky vedla k tomu, že Irsko garantovalo veškeré vklady, a strach z nedůvěry přinutil ostatní země, aby Irsko chtě nechtě následovaly. Řetězový import nedůvěry tedy dorazil i k nám. Zdvojnásobení hranice pojištění není hašení požáru, nýbrž preventivní krok, který by měl import zarazit. Paroubek se svým požadavkem stoprocentní garance jako by požadoval víc důvěry. Ve skutečnosti nedůvěru množí.
