Zastihla jsem ho v jakémsi radostném rozčilení, které se ho zřejmě drží už několik dní. Známý investigativní novinář poletuje od rozhovoru k rozhovoru poté, co se rozhodl odejít z nováckého pořadu Na vlastní oči. Jeho naléhavý hlas a nezaměnitelné frázování, které některé lidi fascinovalo a jiní parodovali, zmizí z obrazovky. Odchod populárního lovce zločinců v českém rybníčku, však doprovázejí rozpaky. Radek John (54) tvrdí, že se k odchodu rozhodl sám na výletě v Africe, protože chce „opustit svět mediálních tlaků“. V tisku se ale objevilo, že z Novy odejít musel kvůli firmě Ora Print, kde byl předsedou představenstva. Firma si od Veřejné zdravotní pojišťovny účtovala za výrobu čtvrtletníku Svět pojištěnce (s nákladem 2,5 milionu výtisků) 87 milionů korun, což je podivuhodně hodně. Další velmi lukrativní zakázkou bylo natáčení zvěřinové kuchařky pro Lesy ČR za čtyři miliony korun. Vedení státní instituce to zdůvodnilo půvabně: Objednali si ji, protože nám prý po lesích běhá příliš zvěře, která se musí zredukovat, a pokud ji nikdo nesní, vyhodí se.
A zatímco se seriózní tisk pozastavuje nad tím, že slavný investigativec sedí ve firmě, která od státních institucí dostává podezřele výhodné zakázky, bulvár ho poslední týdny propírá po svém: Zatímco Radek John se svou manželkou Zlatou Adamovskou obdivovali jihoafrické přírodní krásy, pestrý tisk spekuloval o jejich rozvodu a utajovaných milencích a milenkách.
Peníze mě nezajímají
Ve firmě Ora Print měl Radek John na starosti ekonomiku, a jelikož to prý nebylo nic časově náročného, dostával odměnu pouhých deset tisíc měsíčně. „Drtivou většinu z 87 milionů tvoří náklady na tvorbu, tisk a distribuci časopisu. Když to spočítáte, zbývá marže mnohem nižší, než je obvyklé.“ Když při našem rozhovoru zapochybuji, jestli se taková práce vyplatí, dostanu srdečnou odpověď, že se to samozřejmě nevyplatí, ale John rád dělá věci pro radost a nezištně. „Nejsem spolumajitelem firmy a neměl jsem z toho žádný jiný zisk, ta firma také nevydělává ony desítky milionů, jak tvrdí ti, kteří si pletou náklady se ziskem. Dělal jsem to jen proto, že jsem si říkal, že má význam vydávat časopis se zdravotní tematikou.“
Pátrám v jeho tváři, jestli to myslí vážně. Opravdu se mu nezdá podivné pracovat za deset tisíc korun měsíčně na zakázkách za desítky milionů a skutečně novináře jeho formátu tak vzrušovalo podílet se na časopise o zdravotním pojištění? On mi říká: „Na Nově jsem byl placený tak, že jsem nemusel uvažovat o penězích. Po revoluci jsem vydal Memento v několika nakladatelstvích, která mi nikdy nezaplatila. Kdybych měl tyhle drobnosti hlídat, tak se zblázním. Ale tím, že mě živila Nova, jsem si dělal jen věci, které jsem považoval za zajímavé.“ Je ale věstník pro VZP opravdu takové terno? Altruistický počin? Nebo spíš taková malá bokovka?
Nad otázkou po životních ambicích se Radek John usmívá. Už před lety si prý formuloval krédo, že bude dělat věci pro obecné blaho. Například besedy o drogách pro studenty, které zahájil už před třiceti lety. „Dnes potkávám čtyřicátníky či padesátníky, kteří mi říkají, že byli na mojí besedě, když jim bylo sedmnáct, a řekli si: ‚Kašlu na drogy.‘ Dostával jsem tři sta šedesát korun za večer, takže fakt nekalkuluju s penězi. Co jsem se dozvěděl, přenáším na lidi, mám svoje know-how, které zúročuji.“
Úleva je na Johnovi viditelná. „Lidé na vás nabalují svá neštěstí a křivdy, a to mailem, telefonem, esemeskami. V plaveckém bazénu k vám připlavou a nahrnou to na vás. Patnáct let s sebou vláčím horu nevyřešených hrůz a už je to nezvladatelné.“ V Krugerově národním parku se prý proto rozhodl, že už se bude zabývat jen „hezkými věcmi“. O odchodu z Novy uvažoval dva roky, měl domluvené články o víně pro vinařské časopisy a reportáže z exotických zemí. „Tohle jsem si myslel, než začala mediální kampaň plná nesmyslů. Ta mě po návratu trochu vrátila do reality. V Blesku napsali, že chystám film o Nově. Okamžitě mi volali tři filmoví producenti, za kolik prodám scénář, ze dvou nakladatelství zase, že chtějí knížku. Ale na to je spousta času. Píšu už půl roku docela jiný film, jehož téma je zatím tajné. Dva roky navíc jednám o krásné práci, kterou nemůžu prozradit, ale jestli se to povede, tak změním svůj život úplně.“ Lituje pouze, že před těmi dvěma lety mohl odejít středem, cítil však ke svému pořadu loajalitu. Kauza prý navíc vůbec není čerstvá. Práci pro časopis VZP John před sedmi lety vedení Novy nahlásil. „Problém nastal až před měsícem. Hospodářské noviny napsaly totéž, s čím jiné noviny přišly už před třemi čtyřmi lety. Tehdy před lety se zjistilo, že spekulace o tom, že by šlo vydávat časopis levněji, jsou nesmysl. Nechci už zjišťovat, kdo a proč to dneska opět rozdmychává. Jen mě to utvrzuje, že moje rozhodnutí přestat se zabývat investigativní žurnalistikou je správné.“ Teď jen prozradí, že za pár dní odjíždí do Rwandy točit reportáž pro UNICEF.
Během více než deseti let byl Radek John se svou ženou Zlatou Adamovskou bulvárem popisován jako nejstabilnější pár českého showbyznysu. Za pořad Na vlastní oči udělili diváci Radku Johnovi coby Osobnosti televizní publicistiky jedenáctkrát cenu TýTý. Na fotografiích v médiích tak culící se John svírá buď zlaté ocenění, anebo sklenici vína, jehož je znalcem. Že by ale kdy byl miláčkem bulváru, si nemyslí. „Bulvár nikoho nemiluje. Je na straně peněz. Nikdy jsem s bulvárem nespolupracoval a byl bych mnohem radši, kdyby neexistoval. Říkám znova a znova: Jakým právem bulvár propírá soukromí známých osob a ne všech? Já žádné soukromí nemám, mně se hrabou v popelnici.“ Mou námitku, že kdo jde pracovat do Novy, musí s bulvárem počítat, odmítne. V době, kdy nastupoval, prý bulváry nebyly. „Jedinou předností socialismu bylo, že nebyly bulváry. Nejbulvárnější rubrikou byl Týden ve společnosti v Mladém světě.“ Nebyla to však právě Nova, která vznik bulváru v Česku podpořila? Podle Johna to byl hon za ziskem za každou cenu. „Na vlastní oči je pořad veřejnoprávní. Že pak Nova začala dělat bulvární pořady, to je pravda. Ale bulváry by tu byly i bez Novy.“
Chci velká jeviště
Před rozhovorem jsme se potkali v trafice. Radek John si četl titulní stranu Blesku a přitom se smál a kroutil hlavou. „No prosím. Řekl jsem Blesku, že mám naplánovanou ochutnávku vína s kamarády, nic výjimečného. A píšu film, jehož téma neprozradím, aby mi ho nikdo neukradl. A je z toho: ‚John se opil, až do rána míchal bílé s červeným,‘ čímž mě tedy hrubě urazili, ‚a vykládal kamarádům, že píše film o Nově.‘ Ze tří vět, které jsem jim řekl, nebyla ani jedna správně. Taky jsem jim říkal: ‚Proč píšete, že se spekuluje až o stovce milionů pro mě, když jsem pracoval za deset tisíc měsíčně, copak to nevíte?‘ A oni: ‚Ale víme, ale šéfové říkají, že tohle je zajímavější.‘“ Předkládám svou teorii, že rozčilovat se nad bulvárem je jen plýtvání energií, protože čtenáři stejně nikdy nebudou přáteli těch, o kterých se píše. Radek John však kroutí hlavou a obočí se mu nahrne do půlky čela. Zajímají ho prý „velká jeviště“, tedy většinový divák, který bulvár čte. „Nemám chuť psát pro tři tisíce intelektuálů. Mně se chce mluvit pro hodně lidí. Kdo ví o médiích málo, může si začít říkat, že ten John je teda divnej.“
Trochu se bavím tím, jak se nejstarší tvář Novy ohrazuje proti tomu, že JE tváří Novy. Vizuální známost Radka Johna jako by přebila jeho kariéru spisovatele a scénáristy. Kniha Memento byla ve své době bestsellerem a film Proč používali při výuce i profesionálové zabývající se drogami a násilím u mládeže. John je i autorem scénářů k filmům jako Bony a klid, Tankový prapor a Sněženky a machři tehdy i nyní – po 25 letech. Posledně jmenovaný snímek má sice špatné kritiky, ale u diváků opět úspěch.
Z dobrodružného života, který Radku Johnovi skončil před pár týdny, mu zbyl tik ověřovat si, jestli ho někdo nesleduje. Několik let totiž žil s vědomím, že jeho reportáže ohrožují jej i jeho rodinu, občas s ním chodila ochranka, několikrát stěhoval rodinu do bezpečí, pořídil si pistoli a naučil se, jak v autě nalézt případnou bombu. Johnův kolega Josef Klíma píše pro LN a z jeho článků často čiší beznaděj a smutek. Radek John o tom ví. „Jednou se Pepa vrátil z dovolené a řekl mi: ‚Tak jsem si otevřel mail a našel tam pět tisíc šest set zpráv. Tak jsem to zavřel, nemám sílu.‘“
Příliš dlouhý život
Zatímco Blesk, Aha! a Šíp debatovaly o Johnově rozvodu, z Afriky přicházely fotky rozesmátého páru na koních. Po návratu prohlásili, že si už před mnoha lety dali svobodu a nezávislost v soukromém životě a nadále zůstávají přáteli. „Zdá se mi to lepší než klasický model miluji tě, miluji tě, nenávidím tě, rozvod, nový partner, miluji tě, miluji tě, nenávidím tě, rozvod... A tak třeba pětkrát za život,“ vysvětluje John svou partnerskou filozofii, kterou prý ovlivňuje i délka života. „Když ve středověku manželé bojovali o holý život, manželství bylo spojenectví, abychom se dostali ke chlebu a nasytili děti. Tenhle problém dnes nemáme, je mnoho lákadel a žijeme dlouho, takže si ve třiceti říkáme: ‚Tak jsme tu jednu lásku zažili, a jak budeme žít dalších padesát let?‘ Ale ve Rwandě, kam jedu točit, tenhle problém určitě neřeší. Čím více peněz, tím více problémů v partnerském vztahu.“
Zajímá mě, jestli ho nenapadlo, že mu aktivity mimo Novu mohly ohrozit kredit. „Možná jsem byl naivní. Ale dneska je jiná doba. Novinařina je úzká specializace, takže by novinář neměl dělat nic jiného. Ale my po listopadu 1989 všichni podnikali, zakládali časopisy, týdeníky, psali knížky. Když nás v roce 1994 najímali s Josefem Klímou do Novy, dali jsme si do smlouvy podmínku, že nebudeme omezováni v jiných aktivitách.“
Uvidíme, zda někdo dokáže, že John při svém podnikání porušil zákon či se podílel na korupci, ale dost o tom pochybuji. Takže teď musí jen přečkat příboj nepříjemných článků. Zbude něco hořkosti, vody se uklidní a on se třeba objeví s nějakým novým novinářským projektem. Nebo bude psát už jen o víně, jak také prohlašuje.
Ještě dlouho po rozhovoru přemýšlím, co mě na Johnových odpovědích tak zaujalo. Asi ani ne tak jejich obsah, jako spíše to, s jakým důrazem své názory prezentuje. Radek John o sobě, zdá se, nepochybuje. Odchází z Novy a cítí se svobodný – stejně jako ve svém manželstvípřátelství se Zlatou Adamovskou. Řečeno jeho oblíbeným obratem: „Je to moje know-how.“
O autorovi| Nora Grundová, redaktorka Pátku
