Nešťastné vyjádření doktora Kubka o ženách lékařkách rozpoutalo pochopitelnou vlnu reakcí. Nehodlám ani tak polemizovat o jeho náhledu na feminizaci ve zdravotnictví jako na problém, protože si myslím, že dominance jednoho pohlaví v jakémkoli oboru není ideální (ať už je to feminizace ve školství nebo maskulinizace politiky). Myslím si však, že s 52,7 procenty nelze hovořit o nějaké výrazné dominanci, snad jen o trendu, nad kterým je možné se zamýšlet, není však možné ho komentovat způsobem, jaký předvedl prezident České lékařské komory. Ráda bych se však vyjádřila k jinému ohledu Kubkovy promluvy...
Přijde mi, že existují v podstatě dvě skupiny mužů: Jedni jednoznačně tvrdí, že emancipace je věc špatná a společnost ohrožující, a druzí tvrdí, že s emancipací souhlasí, ovšem už nedodají, že pouze potud, dokud se jich osobně nedotýká. Přitom se často setkávám s výjimečnými ženami, které svými schopnostmi často převyšují muže. Když už mluvíme o medicíně, mohu zmínit například profesorku chirurgie Marii Peškovou, jejíž operace byly označovány za „koncert“, docentku, a dokonce i kandidátku na prezidentku Jaroslavu Moserovou, profesorku neurologie a spisovatelku Valju Stýblovou, profesorku Evu Sykovou a další. Nežádám zvýhodňování žen, ale respekt k nim Mezi ženami a muži existují jistě rozdíly, kdo tvrdí, že ne, je asi slepý. Jedním z takových rozdílů podle mého názoru je, že ženy jsou méně průbojné než muži a i přes své znalosti a dovednosti se někdy nechají zakřiknout halasnějšími kolegy muži, kteří mají tu schopnost, že dokáží vystupovat neúměrně sebevědoměji, než by bylo opodstatnitelné jejich schopnostmi. Málokdy slyším ženu zesměšňovat svým tónem a ironickými vtipy muže, naopak muži nezřídka častují své kolegyně poznámkami o nevhodnosti medicíny pro ženy a při poradách berou jejich názory jako „zajímavé příspěvky do diskuse“, jimž ovšem není nutno přikládat většího významu. Nežádám, aby žena byla zvýhodněna jenom proto, že je žena. Ale chci, aby byla respektována stejně jako její mužští kolegové s obdobnými schopnostmi. Podle svých zkušeností totiž mohu zodpovědně prohlásit, že v odborných dovednostech si ženy s muži nezadají. Jak je to ovšem s mateřstvím? Je problém, že žena ze svého oboru na čas „vypadne“? Fakt, že by na mateřské dovolené mohl zůstat i muž, je u nás v podstatě stále ještě nepředstavitelný.
V současné době lze s většinou oborů udržovat kontakt i z domova - sledovat novinky na internetu, číst odborné články, knihy, časopisy. Chirurgická zručnost se sice možná musí znovu nabýt, ale ani to nevidím jako nepřekonatelný problém. Vždyť třeba profesorka Pešková končila medicínu až ve 32 letech, což by oproti jiným studentům, kteří končí školu v 25 letech, znamenalo, že je o sedm let v nevýhodě. Přesto však tento handicap hravě dohnala.
V jakémkoli oboru jde tedy především o talent, odhodlání a hlavně píli - ne o pohlaví. A v neposlední řadě jde také o toleranci žen i mužů, kteří budou ochotni zůstat část mateřské dovolené doma místo partnera a kteří nebudou úspěšné ženy zesměšňovat poznámkami o kariéristkách. To platí i o ženách, ty by měly respektovat své úspěšnější kolegyně, neházet jim klacky pod nohy a nezpochybňovat jejich mateřské pudy...
O autorovi| Vlaďka Jelínková, studentka žurnalistiky a veterinární medicíny
