„V Kingstonu jsem ho (Marleyho) několikrát svezl v taxíku,“ vykládá Reggie, který nakonec jako taxikář skončil i tady v New Yorku. Vydělal si prý dost na to, aby stáří prožil na své milované Jamajce. Agresivita a shon v New Yorku ho již unavují.
„Jsem černoch, ale volit ho nebudu“ Když jsem si ho tuhle stopnul v Buswicku v Brooklynu, brzy se náš rozhovor stočil k jevu, který podle něj stále v americké společnosti převládá – rasismu. Odtud je už jen krůček k Baracku Obamovi.
„Víš, jako černoch jsem o něm samozřejmě dlouho přemýšlel. Ale nebudu volit ani jeho,“ říká Reggie. „Proč?“ ptám se. „Protože ho bude establisment stejně sabotovat.“ Reggie rozvádí svou úvahu o tom, že se vlivní a bohatí (rozuměj bílí) politici a lobbisté budou snažit o to, aby případné Obamovo prezidentství byl propadák. Rozhodně není sám, kdo si něco takového nyní myslí.
Reggie během cesty ladí jedno z četných místních černošských rádií. Zastavuje přitom na rohu jedné z ulic. „Je to opravdu Jamajčan,“ pomyslím si, když se dívám na tohoto muže, který úplně zapomněl na byznys. Uteče zhruba dvacet minut, když se z rádia ozve ochraptělý hlas moderátora. Nestačím se divit.
„Bratři a sestry, musíme se připravit na to, že náš milovaný Barack může skončit jako mučedník,“ hlásá v jedné chvíli moderátor, který se netají obavami, že Obamu někdo zastřelí. Hlas ulice, alespoň tady v Buswicku, zní podobně.
„To je dost možný. Chce klepnout přes prsty všechny ty vepřový hlavy ze zbrojařskejch, farmaceutickejch a ropnejch firem, to se jim určitě nebude líbit,“ říká vášnivě na rohu u jednoho místního ošuntělého bistra starší černoch, který se mi představuje jako Rich Colins. Namítám, že Amerika se zda být v otázce rasismu přece jen někde jinde, než tomu bylo v 50. a 60. letech minulého století. „Vždyť Baracka volila například Iowa, kde žije 95 procent bělochů, nebo třeba řada států na konzervativně orientovaném Středozápadě,“ argumentuji.
I známý kanadský novinář a spisovatel Paul Wilson, který během uplynulého měsíce cestoval po celých Spojených státech, hovoří o obavách černochů z toho, že by Obamu mohl někdo zabít. „Mají strach, že ho někdo odkrágluje nebo že ho establisment prostě vyhrát nenechá,“ řekl mi při své zastávce v New Yorku tento někdejší člen skupiny The Plastic People Of The Universe. Dodal, že vedle těchto obav cítil i opatrnou naději, že by Obama mohl na prezidentský post dosáhnout a uspět.
Rich Colins to ale vidí skeptičtěji. Vedle něj postává mladý černoch jménem Dany. Dlouho se do rozhovoru nezapojuje. Slova o vraždě Barácka ho ale nenechají chladným. „Pokud ho někdo opravdu zabije, uvidí Amerika takovou rebelii negrů, kterou ještě nezažila,“ říká bojovně tento mladík – kalhoty spuštěné na půl žerdi, kolem krku stříbrné řetězy, na hlavě baseballovou čapku. Kennedyho zabili v červnu Mladí černí muži nyní vedle děvčat a basketbalu vzrušeně mluví i o politice. Vše, co se týká Obamy, berou citlivě. Nedávno je znepokojila prohlášení Hillary Clintonové. Ta totiž na otázku, zda by neměla se svou kampaní skončit, odpověděla, že není jediným demokratickým kandidátem známým z historie primárek, který kampaň natáhl až do června. Jmenovala přitom svého muže Billa Clintona a Roberta Kennedyho. Dodala přitom, že v červnu byl Kennedy zavražděn. Mnozí si její slova vyložili jako přání, že by se mohlo něco „přihodit“ i Obamovi.
Mnozí jiní Američané ale věří, že se Barack Obama prezidentem stane a že mu žádné nebezpečí nehrozí. Na Manhattanu lze na rozdíl od brooklynského Buswicku cítit přesně takovou atmosféru. Na křižovatce avenue Broadway a Amsterdam na jedné z restaurací s rychlým občerstvením například visí obří nápis: „Senátore Obamo, Amerika je opět připravena věřit.“ Jeden ze zákazníků, který si tam zrovna objednává sendvič, se na řeči ohledně Barackova mučednictví lehce mračí. „Takovýhle kecy jen vytvářej paranoidní atmosféru. To už je snad za náma, ne?,“ zlobí se tento zhruba čtyřicetiletý běloch.
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
