Konspirace jsou úchvatným kořením dějů. Ty by jinak chutnaly fádně, asi jako jáhlová, prosná nebo chlebová kaše či polévka. Ne nadarmo se za koření dalekých Indií vydával majlant a možná při jejich hledání byl, jen pro vysvobození z fádnosti, objeven Nový svět. Con-spiró, spoludýcháme a rozhodnutí činíme. Spiritus, duch, dech, duše a nynčko Dušek.
Jedno velké spolčení?
České dráhy a jejich hospodaření rozkeťasila prý klaka homosexuálů, tvrdí dopravářský odborář a pěkně za to již po právu ve veřejném prostoru schytal a po stránce právní možná ještě schytá. Za homosexuálního konspirátora označený ředitel drah již avizoval, že se z nařčení bude bránit cestou práva. Jaromír Dušek zřejmě nebude s to případnou žalobu na poškozování dobrého jména osočených ustát. A může stokrát po sobě opakovat, že není homofob, že mu vadí jen to zájmové spolčení známých, kteří se dle něj znají jen proto, že nejezdí na hory s holkama, ale spolu.
Kolik takových skupin konspirátorů ale sedí na různých postech? Takových, co se znají z fakulty, mysliveckého spolku nebo třeba ze sauny? Pak by bylo třeba podnikání všech, kdo působili před rokem 1989 v zahraničním obchodu, jedním velkým spolčením.
Zarážející unisono odsudků Proč by známosti zapředené během pořádání zájmové homosexuální činnosti měly být kmenově jiného druhu než jiná sdružení známých známých? Protože zvěsti o nich nalézají příliš ochotné uši a mohou zasáhnout duše hlupců a ponouknout je k jinak vyjadřovanému odporu vůči všem jinace (čtyřprocentně) sexuálně orientovaným, než je všudypřítomné chichotání do dlaně.
Ona schopnost vytvářet aliance a mafie není jistě exkluzivní sexuálním menšinám. Pokud je někdo činovníkem odborového svazu schopného zastavit dopravu, pak dělá vysokou politiku a musí umět různé úrovně mluvy. Chytrému napověz, a pokud je něco v řiti, nemusíš na něj hned řiť vystrkovat.
A pokud někdo prohospodařuje miliardy z drážního rozpočtu tím, že do vedení podniku jmenuje své neschopné milce, pak ten, komu je to takto jasné, musí dokázat předložit důkazy na stůl. A důkazem není, že jeden činovník nalézá onu starozákonně zakázanou libost v druhém. Důkazy jsou v tom, za kolik, kde a jak.
Přesto by v něčem unisono Duškova odsouzení mohlo zarážet. Jakoby hromadná chuť kopnout si do pupkatých odborářových tvrzení odrážela popuzení partiček spíše nenápadných (ne nutně homosexuálních) pozadí, které mají rády svou nenápadnost a naopak nemají rády, když na ně někdo křupansky ukazuje prstem. Rozčiluje je to, protože přece všichni víme, jak to chodí, a jen blbouni, kterým se nedostává vzácného koření, troubí vše mezi lid a objevují Ameriku.
O autorovi| Roman Krištof, publicista
