Zastav, prosím tě... Míla Nováková, známá krasobruslařská trenérka, mířila s manželem z Prahy na chatu v Zadní Třebani. Psal se 31. březen, Velikonoční pondělí roku 1972. Z autorádia zněla hudba, když ji náhle přerušila mimořádná zpráva. Hana Mašková, bývalá československá reprezentantka a mistryně Evropy, zahynula při autonehodě ve Francii. Bylo jí dvaadvacet let. „To není možné, tak zastav...“ PRAHA Český národ měl v období kolem okupace v roce 1968 několik milovaných sportovních idolů, k nimž se upínal v době závanu svobody, zrady i v následujícím marasmu. Gymnastku Věru Čáslavskou, Danu a Emila Zátopkovy, hokejové reprezentanty, kteří se nebáli rvaček s nenáviděnými Rusáky.
A také Hanu Maškovou, královnu piruet. Smrt krásné a úspěšné dívky, jejíž nedlouhý život lemovaly dřina, radost i smutek, byla uprostřed chmurného času, kdy soused pomalu přestával věřit sousedovi a tříbily se charaktery, další ránou.
„Na Hanku vzpomínám strašně ráda a s láskou, mezi námi neexistoval vyhraněný poměr trenér–svěřenec. Brzy jsem byla spíš její starší kamarádkou a důvěrnicí,“ pokyvuje hlavou Míla Nováková, šestaosmdesátiletá dáma, která připravovala Maškovou několik let včetně období největší slávy.
Světlo po rodinné tragédii Byla při tom, když se krasobruslařka ve Västeräsu v roce 1968 ozdobila evropským stříbrem a ve stejném roce přivezla z Grenoblu olympijský bronz. A když v letech 1967 a 1969 získala na evropských šampionátech stříbrné medaile.
Co ji k úspěchům dovedlo?
Dril a pevná ruka. Malá Hanka vstávala ve čtyři, aby mohla v šest na pražské Štvanici nastoupit k prvnímu tréninku. Vodil ji tam tatínek, vrchní v pražském hotelu Paříž, který pak mířil rovnou do práce. Ale děvče to zvládalo. Stejně jako školu, hodiny němčiny a baletu.
„Tam se opravdu silně zapsali rodiče. Hančina maminka Marie měla za sebou rodinnou tragédii, když její první manžel, který měl nádor na mozku, doma ve vsi u Pardubic zřejmě otrávil dvouletá dvojčata a sám se oběsil. Z druhého manželství, už v Praze, vzešla Hanka a paní Marie se na ni upjala, strašně se o ni bála. Oba rodiče věděli, že je velmi talentovaná, a vlastně jí nedovolili poznat nic jiného než krasobruslení a školu. To byl jediný její styk se světem. Ale Hanka byla skvělá, učila se řeči, nikomu nezáviděla,“ líčí Nováková.
Podobně smýšlí František Pechar, o něco mladší krasobruslařský vrstevník Maškové, který později v roli kouče dovedl Petra Barnu ke čtyřem medailím z evropských šampionátů i k olympijskému bronzu z Albertvillu v roce 1992.
Tedy k prvnímu českému kovu z olympiády v kategorii mužů. Ještě předtím se totéž mezi ženami povedlo právě Maškové v Grenoblu. Nikdo jiný je dosud nenapodobil. „Hanka byla strašně kamarádská, zkrátka dobrý člověk. Její pohybový talent byl výjimečný, sama byla trpělivá, učenlivá a pokorná v životě i ve sportu. Znali jsme se od dětství, kdy nás nejen na Štvanici, ale i na kluzišti nad Prašným mostem cepoval trenér Karel Glogar. Kdo mu prošel rukama, ten prostě musel umět bruslit,“ konstatuje Pechar.
Což pak Mašková dokazovala několik let, kdy ji desetitisíce Čechů u černobílých obrazovek tlačily k medailím.
Ke zlomu došlo, když půvabná Mašková poznala neméně slavného textaře Jiřího Štaidla.
Vzplanula láska.
Traduje se, že se ti dva seznámili na koncertě Karla Gotta v roce 1967.
„To sedí,“ pokyvuje hlavou Míla Nováková.
Rok dva nato už Mašková nechtěla snášet tréninkový dril.
„Láska jí pomohla, povzbuzovala ji, ale jen nakrátko, už toho měla plné zuby. Když pořád myslíte na absolutní špičku a plníte výkonnostní cíle, navíc vás na každém výjezdu na západ sledují špiclové StB, kteří si jen myslí, že jsou neviditelní, tak vám to na klidu nepřidá,“ má jasno Pechar.
Brusle skončily na dně jezera Na mistrovství světa v Coloradu Springs v roce 1969 odstoupila ze soutěže. Na předchozí exhibici ve švýcarském Winterthuru si narazila kostrč, tak znělo oficiální vysvětlení. „Ne ne, byla psychicky na dně. Dlouho zářila štěstím, po boku Jirky se jí otevřel svět, ale při cestách spolu být nemohli. To ji drásalo,“ ví Nováková.
A nechuť k tréninku sílila.
„Právě v Coloradu jí selhaly nervy – při povinných cvicích spadla a skončila čtvrtá. Plakala, že už nechce bruslit, že už toho má od dětství moc,“ vzpomíná trenérka.
Příkrov času ukryl rozsah chvíle, po kterou se ty dvě za šera procházely parkem. Jisté je, že Mašková měla v Coloradu dva páry bruslí, na povinné cviky a na volnou sestavu. „Pak jsme šly do hotelu, vzaly ty na povinné a každá z nás hodila jednu botu s bruslí z hráze do jezera. K volné sestavě už nenastoupila,“ vypráví Nováková.
Už předtím ke své svěřenkyni přistupovala s laskavou shovívavostí. „Ulevovala jsem jí v tréninku, opravdu ji to zmáhalo.“
Ještě v Americe začalo vyjednávání o přestupu k lední revui Holiday on Ice, s níž brzy začala jezdit hlavně po Evropě.
„Vydělala si, byla finančně nezávislá, maminka ji mohla kontrolovat akorát telefonem. Ale zase nebyla dlouhé dny doma,“ líčí Nováková, co vztahu Maškové se Štaidlem neprospívalo.
Odchod k revui však úplně hladký nebyl. Navenek komunistický režim úspěšným krasobruslařům přál, protože jim prostřednictvím Pragokoncertu strhával nemalé peníze do státní pokladny, skutečnost ale byla krapet jiná.
„V době odchodu do revue Hanka dostala hrst dopisů. Anonymové jí vyčítali, že se v socialistické vlasti naučila bruslit za dělnické peníze a teď bude vydělávat u špinavých profesionálů. Ty dopisy jsem viděla, nemusíme si asi říkat, z které instituce pocházely. Ale Hanka to opět oplakala,“ vybavuje si Nováková.
Nějaký čas před smrtí krasobruslařky se partnerství s Jiřím Štaidlem rozplynulo, Mašková už měla novou známost.
Její tragická smrt šokovala veřejnost. Spolu s další krasobruslařkou z revue Květou Celflovou se vracely autem z Paříže do Nantes, ve voze byl ještě francouzský voják – autostopař. V obci Vouvray se vůz srazil s protijedoucím kamionem, střet přežila pouze Celflová. Mašková, která řídila, zemřela v sanitce cestou do nemocnice.
„Podrobnosti nikdo neznal, až počátkem osmdesátých let jsem ve Vídni potkala Celflovou, která už žila v Holandsku. Hanka prý velmi naříkala, strašně ji bolely zpřelámané nohy. Poslední, co prý ve voze zaznělo, byl hlas Celflové – ježíšmarjá, ten kamion se na nás řítí! Sama pak prodělala šest operací a několik plastik,“ říká docela potichu Nováková.
Po boku slavných Poslední místo odpočinku nalezla Hana Mašková na vyšehradském hřbitově ve společnosti slavných Čechů, smuteční obřad se uskutečnil v pražském Motole.
Ironií osudu dorazila rakev s ostatky Maškové na pražské letiště tři hodiny před příletem jejího velkého kamaráda Ondreje Nepely, který se vracel ze Sappora s olympijským zlatem.
„S dalšími krasobruslaři jsme pak stáli čestnou stráž u rakve šest a půl hodiny, do krematoria proudily tisíce lidí. Jen Ondra tam nestál, dorazil až v průběhu obřadu,“ přibližuje František Pechar.
„Ani tam jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Hance jsme jednou před mistrovstvím Evropy nechali ušít bílé šatečky, ty jí moc slušely. Byla jako sněženka, přesně tak jsem ji pak často oslovovala,“ povzdechne si Míla Nováková.
***
Okamžiky štěstí:
Krasobruslařku Hanu Maškovou, tehdy již členku lední revue Holiday on Ice, vítá v prosinci 1969 její přítel, textař a hudebník Jiří Štaidl
