Devadesátá léta patřila Petru Léblovi, který Zábradlí nekompromisně proměnil k obrazu svému. Byl milován diváky i kritikou a těžko pak nesl, když její přízeň nebyla bezvýhradná. Byl velký talent, originální a s ohromující představivostí. Zábradlí s ním prožilo slávu i pády. I z jeho tragického odchodu se nakonec vzpamatovalo, což po všem vypětí této éry byl malý zázrak. Dnes je to scéna, která si udržuje solidní úroveň, ale přece jen tak trochu čeká na režijní osobnost s novou vizí. A ta se jistě dostaví, protože značka DNZ je víc než lákavá.
- 4. prosince 2008