BRNO/PRAHA V boj o život se změnil koncem roku hon u Lovčic na jižní Moravě. Jeden z lovců zřejmě nešťastnou náhodou zasáhl místo divočáka do nohy dalšího muže. Ve snaze mu zajistit pomoc co nejdříve naložili myslivci zraněného kolegu do auta. „Dělali jsme všechno pro to, abychom ho zachránili. Použitá poloplášťová střela má pro člověka devastující účinek, záměrně je konstruována tak, aby zasažené zvíře co nejméně trpělo,“ vysvětlil účastník honu Josef Prýgl. Podle něj jim nic jiného nezbývalo: myslivci byli totiž uprostřed lesa v údolí odříznuti od telefonního signálu. „Museli jsme vyjet, abychom mohli vůbec zatelefonovat pro sanitku. A zraněnému jsme samozřejmě poskytli první pomoc,“ doplnil Prýgl.
Záchranáři ale popsali vše jinak. „Tísňová výzva o střelném poranění devětadvacetiletého muže se proměnila v honičku za pacientem,“ tvrdí mluvčí jihomoravské záchranné služby Radek Turin. „Místo toho, aby volající vyčkal na místě do příjezdu záchranného týmu, s postřeleným v autě vyrazil ke kyjovské nemocnici,“ uvedl Turin s tím, že sanitka auto marně stíhala, vozidlo s těžce raněným nezastavilo a zdravotníci jej dohnali až v nemocnici na chirurgické ambulanci. Teprve tam lékařka a záchranáři postřeleného myslivce mohli stabilizovat a vrtulník ho převezl do Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. „Zaviněním svědků došlo k velké časové prodlevě, než byla poskytnuta odborná péče. To může mít vliv na následný vývoj zranění,“ upozornil Turin.
Myslivců se výklad záchranářů dotkl. „Nejbližší signál byl asi kilometr od místa, kde se to stalo. Zraněný začal upadat do šoku. Mohli jsme buď odjet a pokusit se ho zachránit, nebo čekat na pomoc a dívat se, jak umírá,“ soudí Prýgl.
Případy, kdy lidé převážejí pacienty v těžkém stavu „na vlastní pěst“, nejsou ojedinělé. Záchranáři upozorňují, že by s nimi měli lidé v nutných případech každý přesun konzultovat po telefonu. „Lidé si mnohdy neuvědomí, že když naloží zraněného dozadu do auta, ztrácejí vlastně kontrolu nad jeho stavem. Může upadnout do bezvědomí a oni ho sice přivezou k lékaři o dvě tři minuty dřív, ale mrtvého,“ varuje Barbora Zuchová z jihomoravské záchranky. Trest hrozí jen za neposkytnutí pomoci Lidé v dobré víře někdy spíše ublíží, než pomohou i jinak. Častou chybou je, že neuvolní dýchací cesty člověku v bezvědomí, naopak mu podepřou hlavu a tím jej prakticky udusí. „Jen tak tu leží na ulici, nedýchá, dejte mu něco pod hlavu, ať to není tak nepohodlné,“ to je častý postoj. Stejná chyba je člověka v bezvědomí posadit. „Takové případy jsou pro nás bohužel takřka každodenní rutina, která je tristní. Chybné nebo přímo opačné postupy při poskytování první pomoci mají stále zafixovány stovky lidí,“ soudí na základě zkušeností Zuchová.
Za špatně poskytnutou první pomoc ovšem u nás nikomu žádné postihy nehrozí. Každá snaha se cení a právo chrání laiky-poskytovatele první pomoci. Jsou zproštěni odpovědnosti za škodu.
Naopak za trestný čin neposkytnutí první pomoci hrozí až tři roky vězení. Například loni v únoru poslal soud do vězení na 1,5 roku strojvedoucího, který neposkytl pomoc mladíkovi, kterého vlak srazil. Myslel si prý, že je opilý. V roce 2008 nebyla první pomoc poskytnuta při každé šestatřicáté automobilové havárii.
***
Mýty a chyby v první pomoci
Počkáme na záchranku
Pasivita je hlavní chyba. V situacích, kdy se jedná o záchranu života, je optimální zahájit oživování
do tří minut. Po třech minutách po zastavení základních životních funkcí dochází k výraznému poškození mozku.
Je jenom v bezvědomí
Častou chybou je podcenění stavu bezvědomí. U člověka v hlubokém bezvědomí je velké riziko, že brzy přestane dýchat a nastane zástava oběhu. Při uložení dýchajícího člověka v bezvědomí
do stabilizované polohy je proto nutné ho neustále kontrolovat, jestli nepřestal dýchat.
Ještě má tep
U člověka v bezvědomí je důležité zjistit, jestli dýchá. Zjišťovat tep je v této situaci chyba, pokud to dobře neumíte. Svůj tep v prstech považuje za tep postiženého. Pokud postižený v bezvědomí nedýchá, je třeba začít se srdeční masáží bez ohledu na tep.
Je to dobré, dýchá
Když člověk v bezvědomí dýchá velmi divně, pomalu a lapá po dechu, je potřeba s ním zacházet prakticky stejně, jako by
nedýchal vůbec.
Nehýbejme s ním!
Zachránci se někdy bojí poškození páteře zraněného. Například pokud je zraněný po havárii v bezvědomí v autě, jsou tyto obavy na místě.
Pokud ani po uvolnění dýchacích cest posunutím brady dopředu stále nedýchá, má záchrana života přednost. Přes riziko poranění páteře je nutné opatrně zraněného vyndat z auta a začít se srdeční masáží a umělým dýcháním.
Alespoň mu podložíme hlavu
Zachránce někdy v dobré víře napadne člověku v bezvědomí podložit hlavu. To mu ale může velmi ublížit. Podle některých záchranářů je to jeden z nejstrašlivějších a nejčastějších omylů. Předklonění hlavy totiž vede k uzavření dýchacích cest.
Muže postřeleného při honu myslivci odvezli autem do nemocnice. Podle záchranářů mu tak možná ale ublížili. Lidé při snaze pomoci chybují často, nic jim za to nehrozí.
