* LN Nejčastěji skloňovaným slovem byl v tomto týdnu po zveřejnění návrhu úsporných opatření ministra financí Miroslava Kalouska termín škrty. Překvapil vás humbuk, který Kalouskův návrh vyvolal?
Ten humbuk je naprosto neoprávněný. Požadované úspory ve výši 2,5 procenta jsou tak malou částkou, že by se s ní měla být ministerstva při standardním řízení schopna vyrovnat. Když jsem se já stal před sedmi lety děkanem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, snížil jsem stav administrativních pracovníků na polovinu. A služby, které zbylá polovina začala poskytovat studentům, byly lepší než při vyšším počtu lidí. Oni začali skutečně pracovat. Do té doby nepracovali naplno. A takový je v současné době stav na ministerstvech. Zbytečné výdaje jsou pro hospodářství škodlivé. A v rámci úspor by se mělo jednat převážně o výdaje neinvestičního charakteru. Vzhledem k otevřenosti české ekonomiky se plýtváním na ministerstvech ve velké míře nakupuje zboží z dovozu. Takže nelze jednoznačně úspory interpretovat jako brzdu očekávaného ekonomického růstu.
* LN Mohou se ale například redukcí počtu úředníků na ministerstvu školství ušetřit tři miliardy korun?
Mandatorní výdaje ve školství je nutné přehodnotit. Z veřejných rozpočtů například pořád platíme dálkové studium. Na mnohých veřejných vysokých školách se ještě zavádějí programy pro tzv. distanční studenty. Tito studenti jsou ale převážně starší než běžní studenti a už dávno vydělávají, přesto jejich studium financují daňoví poplatníci. Nevidím důvod, proč by na veřejných vysokých školách mělo existovat státem financované distanční studium. To je vyhazování peněz.
* Pokračování na straně 16
Lidé musí mít stát za svého nepřítele
Dokončení ze strany 13
* LN Říkáte, že mnohé výdaje státní administrativy jsou zbytečné, protože se bez nich ministerstva mohou obejít, aniž by se snížila kvalita státní správy. Jenže ministři v reakci na požadavek úspor začali škrtat i v investičních výdajích. Chtějí například zastavit výstavbu silnic a dálnic. Nepředstavují takové úspory nebezpečí pro další ekonomický růst?
To je oportunismus v praxi. Pokoušejí se populisticky zvednout vlnu veřejného mínění proti škrtům. Ekonomická teorie veřejné volby před více než 30 lety odhalila, že ministr chce mít co největší ministerstvo a usiluje o maximalizaci rozpočtu svého úřadu. Chce rozhodovat o velkém množství veřejných peněz. O čím větších balících veřejných finančních prostředků v demokratické společnosti rozhodujete, o to důležitější jste osoba. Z tohoto sobeckého pohledu je odmítavý postoj ministrů ke škrtům racionální. Co se týká hrozby zastavení výstavby silnic, studie NERV (Národní ekonomické rady vlády, která asistovala bývalému kabinetu premiéra Mirka Topolánka - pozn. red.) ukázala, že stačí pouze přehodnotit výstavbu. To znamená umět se vymanit z tlaku zájmových skupin, obcí a stavět silnice levněji bez četných sjezdů, které stavbu prodražují. Také je nezbytné si osvojit kvalifikované vypisování tendrů a otevřít prostor při výstavbě dálnic pro zahraniční konkurenci.
* LN Ale to se již přece děje...
Jenže těch tendrů se účastní pouze některé zahraniční firmy, které již mají filiálky v této zemi a staly se již členy klubu vyvolených, kteří vědí, „jak to u nás chodí“. Musí dojít k odstranění zbytečných omezujících bariér, aby se mohly zúčastnit třeba čínské stavební firmy. Jsem přesvědčen, že výstavba pak bude u nás daleko rychlejší, ve vyšší kvalitě a za nižší cenu.
* LN Předpokládám, že narážíte na větší využívání tzv. PPP projektů, tedy projektů, ve kterých se k financování staveb využívá státní i soukromý kapitál...
Naopak. Já PPP projekty považuji za největší potenciální riziko pro veřejné rozpočty a jsem zcela zásadně proti nim. Řekl jsem to i Johnu Majorovi (britský premiér v první polovině 90. let - pozn. red), který se chlubí, že je realizoval v praxi jako první.
* LN V čem spočívá největší nebezpečí PPP projektů?
V propojení soukromého podnikání s veřejnými rozpočty, kdy se spojí vysoká zisková motivace soukromého sektoru s nízkými motivacemi státních úředníků šetřit peníze daňových poplatníků.
* LN Naznačujete zvýšenou možnost korupce?
Ano. Prostor pro neprůhlednost je značný. Možná PPP projekty fungují dobře v Anglii či ve skandinávských zemích, ale v České republice pro ně nemáme podmínky. Zvláště když procházíme obdobím velkých rozpočtových rizik. Státní garance za soukromé firmy se mohou stát velkým zdrojem nestability.
* LN Prostor pro korupci ale je i ve veřejných výběrových řízeních, ať již jsou otevřená komukoliv...
Navrhoval jsem řešení, že by existovala skupina renomovaných odborníků na každém ministerstvu, resp. krajském úřadě, kde se veřejná výběrová řízení vypisují. Ze skupiny například 25 lidí by v den rozhodování bylo vylosováno třeba pět lidí, kteří by rozhodli. Omezující podmínky účasti soutěžitelů by mohly být jen výjimečné, čímž by se odstranilo „šití na míru“ privilegovanému subjektu. Také by nesmělo být povoleno uzavírat dodatečné smlouvy o vícenákladech. Kdyby náklady firmy na provedení zakázky byly v konečném součtu vyšší než náklady smluvní, skončila by státní zakázka pro firmu ztrátou. Zatímco ke ztrátám z obchodních smluv v soukromém sektoru běžně dochází, u veřejných zakázek se ztráty soukromým firmám téměř úplně vyhýbají. To je něco, co opravdu není v pořádku.
* LN Pojďme se ještě vrátit ke škrtům v investičních výdajích. Není spoření v této oblasti chybné?
Určitě neprospěje krátkodobě k podpoře ekonomického růstu. Dlouhodobě to ovšem díky rozdílné efektivnosti investic nemusí platit.
* LN NERV varoval, že ekonomický růst může být v počátku křehký, což se také děje. Nehrozí, že utlumení investiční poptávky, resp. nekompetentnost některých škrtů, zatlačí českou ekonomiku zpět do krize?
Je třeba pracovat odpovědně. To znamená škrtat tam, kde se jedná převážně o neinvestiční výdaje. Na ministerstvech podle mého názoru existuje přezaměstnanost.
* LN Jak to víte?
Z teorie veřejné volby vyplývá, že úředník, aby podpořil svou důležitost, si vymýšlí další práci, která následně vytváří prostor pro přijímání dalších úředníků. V každém mezidobí mezi kampaňovitým snižováním počtu zaměstnanců na ministerstvech jejich množství pouze narůstá. V novodobé české historii nenajdete období, kdy by počet státních úředníků přirozeně klesal. Přitom rozvoj komunikačních a informačních technologií by tomu měl napomáhat.
* LN V Česku se dopady hospodářské krize řeší již minimálně rok a půl. Není překvapivé, že rok a půl poté zjišťujeme, že ministerstva jsou přezaměstnaná? Neměl to být jeden z prvních úsporných kroků, na který mohl upozornit například i NERV?
V NERVu jsme si uvědomovali, že nesmíme v první fázi krizového poklesu bezhlavě tlačit vládu do razantních výdajových škrtů. Poučení z dosud největší krize, které kapitalistický systém čelil před 80 lety, říkalo snažit se udržovat celkovou poptávku. O to jsme také usilovali. Samozřejmě racionálně. Takže jsme odmítli šrotovné. Nicméně měly se zvýšit motivace k úsporám na ministerstvech, které již tehdy byly správně vázány. Na některých ministerstvech byly v roce 2008 nespotřebované finanční prostředky zásluhou ministra Kalouska vázány, což pomohlo i přes velký konečný deficit státnímu rozpočtu v roce 2009.
* LN Říkáte, že jste se snažili, aby v roce 2009 neklesala poptávka. Nehrozí ale pokles poptávky nyní, v důsledku nové vlny úspor ve státní správě?
Firmy a výrobci, kteří usilují o veřejné zakázky, přece museli s poklesem počítat. Jsme v jiném období než na začátku roku 2009, když jsme říkali, že bylo nezbytné držet poptávku. Nyní už dávno všichni vědí, že čelíme krizi a že mnohé země Evropské unie se dostaly do rozpočtových potíží. Ti, kteří vyrábějí zboží pro stát, přece nežijí ve vzduchoprázdnu izolovaní od reálných ekonomických procesů. Proto museli počítat s riziky, které vyplývají z velkých rozpočtových deficitů a potřeby šetřit na straně rozpočtových výdajů, když nelze zvyšovat rozpočtové příjmy. Kdo dělá byznys se státem, musí počítat se dvěma typy rizik - s rizikem volebním a s rizikem rozpočtovým.
* LN Zmiňujete volební riziko. Není na vině současného humbuku kolem škrtů ve výdajích státu i to, že politické strany se v podstatě již nyní chystají na další volební kampaň, a tudíž hrají alespoň částečně i podle populistických not?
Demokracie je skutečně velmi nákladná, zvláště když dochází k časovému rozložení volebních cyklů. Domnívám se ale, že poslední volby ukázaly jednu věc - že občané nepodléhají zcela slibům typu „slíbím ti tolik, co ti nikdo nemůže splnit“. Příklad Řecka snad přesvědčuje, že státní kasa není bezedná a že stát může vždy a všechno zaplatit. Nadcházející senátní volby a volby do obecních zastupitelstev by neměly zastrašit strany vládní koalice, aby začaly rozmělňovat své volební programy v oblasti rozpočtové odpovědnosti. Rozpočtová rovnováha v nich byla označena u všech koaličních stran, včetně Věcí veřejných, za prioritu.
* LN Věci veřejné skutečně rozpoutaly kolem návrhu úsporných opatření největší rozruch. Vyplývá to z jejich politické nezkušenosti, nebo ze snahy zaplnit v rámci koalice levicové křídlo, když to pravicové je již obsazeno?
Myslím, že tato interpretace je správná. Menší koaliční strany často sahají k taktice vymezování se vůči větším partnerům. Je třeba si uvědomit, že je to vždy na úkor efektivnosti vládnutí, tedy na úkor realizace reforem. Zkušenost KDU-ČSL, která se často uchylovala k takovému chování, ukazuje, že dlouhodobě nemusí vést k posílení pozice na politickém trhu.
* LN Pro levicové voliče je stát spíše přítelem, pro pravicové nepřítelem. Nebyl pro vás výsledek letošních parlamentních voleb poněkud překvapivý, že za ČSSD, která slibovala všechno všem, skončila pouze s velmi malým odstupem TOP 09, která s nadsázkou neslibovala nic nikomu?
Bylo to pro mě příjemné překvapení. Bylo vidět, že občané jsou zodpovědní a myslí racionálně do budoucnosti. Brát stát jako nepřítele je racionální. Občané by si měli uvědomit, že existenci státu musí zaplatit ve svých daních. Lidé by měli poměřovat, čeho se musí zříci, aby si mohli dovolit udržovat tak početná, mohutná a málo efektivní ministerstva, tak vlivný státní aparát, a co za to dostanou. Jak jim to usnadní život? Politici a státní aparát by měli dokazovat, že stát nepřítelem není, že je naopak institucí zpříjemňující občanům život.
* LN Toto vnímání je ale pravicové. Lidé, kteří budou stát vnímat jako nepřítele, musí být zároveň připraveni vzít osud do vlastních rukou. Na to ale není na druhou stranu velká skupina levicově smýšlejících lidí připravena, a proto se spoléhá na stát jako na přítele v nouzi. Kde je tedy rovnováha?
Tu musíme neustále hledat. Jsou oblasti, kde přirozeně spoléháme na stát - například ve stanovení standardů léčby financovaných z veřejného zdravotního pojištění nebo ve správě našeho penzijního zabezpečení.
* LN Mnoho politiků se domnívá, že přízeň lidí si koupí tím, že jim budou dávat dárky. Zapomínají ale, že ty dárky jsou financovány z jejich kapes...
Politici se snaží nastolit dojem, že usnadňují lidem život, když za ně rozhodují. Například když stát zajistí důstojné penze ve stáří, proč bychom si měli lámat hlavu, do kterého penzijního fondu máme spořit a jestli v něm budou peníze bezpečně uloženy? Kdyby se našel funkční systém, který by zaručoval, že výše penzí by byla taková, aby člověk po odchodu do starobního důchodu nemusel změnit svůj životní styl a spotřebitelské návyky, určitě by nevznikla potřeba penzijních reforem.
* LN Strukturální reformy, zejména již zmíněná penzijní reforma a také reforma zdravotního systému, jsou pro další zdraví české ekonomiky klíčové. Neměla by se nynější vláda, dokud má silný mandát, vrhnout na tyto reformy i za cenu menších škrtů a dočasně vyšších deficitů?
Souhlasím. Cílem by neměla být nejrychlejší rozpočtová rovnováha, ale nalezení rozpočtové rovnováhy v přiměřeném časovém horizontu. A to ne z důvodu vstupu do eurozóny, ale abychom měli svobodu volby do ní vstoupit v pro nás vhodnou chvíli. Vyvážený postup nastolování rozpočtové rovnováhy a udržování celkových výdajů by mělo zajistit, že nebude podvázán ekonomický růst. Racionální úspory na ministerstvech ale ekonomický růst u nás nepodvážou.
* LN Pakliže úspory nevyústí v již zmiňovanou drastickou redukci investiční poptávky...
Ktomu ale nemusí dojít. Požadované úspory ve výši 2,5 procenta by se opravdu neměly promítnout do investiční poptávky. A jestliže se někde promítnou, dají ministři všanc svou kompetentnost řídit jim svěřený úřad. Měli zvážit, zda na svůj post stačí, nebo si nemají hledat práci raději někde jinde.
* LN Kdybyste převzal imaginární ministerstvo vy, kde byste dosáhl požadovaných úspor?
Zaměřil bych se zejména na outsourcované činnosti poskytované ministerstvu soukromými firmami. Jedná se o různé druhy služeb, které poskytují dávno spřátelené firmy. Možná byly na počátku vybrány dobře, ale za dobu, co pro ministerstvo pracují, se s úředníky spřátelily a ti se k nim začali chovat velkoryse. Velkorysost za peníze daňových poplatníků je snadná: Dalším zdrojem obrovských úspor je personální zabezpečení chodu ministerstev. Ministerští úředníci musí přece nejlépe vědět, kdo a jaké činnosti u nich vykonává. Není třeba najímat mezinárodní poradenské firmy, které jim provádějí personální audit. Třetí podstatnou úsporou je racionální vypisování tendrů - takové, aby se do nich hlásilo více společností než pouze jedna spřátelená firma.
* LNA kdybyste byl v křesle ministra financí. Požadoval byste okamžité úspory, nebo byste obětoval momentální vyšší deficit rychlejšímu prosazení strukturálních reforem v mandatorních výdajích?
Jsem si jist, že škrty lze skloubit s rychlým zahájením reforem. Na důchodové reformě se lze poměrně rychle v rámci koalice dohodnout. Ambici dohody s opozicí bych opustil, je zbytečná. Zahájenou důchodovou reformu žádná odpovědná opozice po nástupu k vládě nemůže změnit. Předpokládám, že návrh Bezděkovy komise (expertní komise, která navrhla podobu penzijní reformy - pozn. red.) bude během podzimu koaličně doladěn a že reforma bude prosazena. Je třeba začít okamžitě. Neobávám se, že současná snaha škrtat výdaje může penzijní reformu zpomalit. Škrtat v ministerstvech je nezbytné. Lidé na ministerstvech totiž vymýšlejí, proč reformy nejdou. Vždy, když se přijde s reformou, tak největší opozice je vždy na ministerstvech. Úředníci se bojí změn, nechtějí opouštět „osvědčené“ stereotypy a reforma je vždy ohrožuje. Snížení stavů zaměstnanců na ministerstvech je nezbytným předpokladem úspěšného průběhu dobrých strukturálních reforem.
***
JIŘÍ SCHWARZ (50)
* Vedoucí katedry ekonomie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. V posledních sedmi letech byl děkanem. Jeho druhý mandát mu vypršel v letošním červnu. Je spoluzakladatelem Liberálního institutu. * Působil v poradní expertní skupině - Národní ekonomické radě vlády (NERV) - kabinetu bývalého premiéra Mirka Topolánka. Později byl také členem Expertní skupiny odborníků (ESO), s níž konzultovala ekonomický program Občanská demokratická strana.
Poslední volby ukázaly, že občané nepodléhají zcela slibům typu „slíbím ti tolik, co ti nikdo nemůže splnit“
