Málokteré slovo je tak nadužívané jako válka. Válku vedeme s klimatem, krizí, nezaměstnaností, prostě tam, kde se ani neshodneme na totožnosti nepřítele. Je-li tu však téma, které na nepřítele ukazuje prstem a válečné tažení si zaslouží, jsou to opilci za volantem. Z jednoho prostého důvodu – aby se začali bát.
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. V době, kdy se i dealeři drog bojí, kdy u sebe nosí jen malé dávky, aby v případě přistižení tvrdili, že je mají jen pro vlastní potřebu, cítí řidiči ve velkých dávkách spíše výhodu. Ta matematika je prostá. Nadýcháte do jednoho promile, máte na krku přestupek a zaplatíte. Nadýcháte přes jedno promile, máte na krku těžší kalibr, přečin, ale s ním i slušnou šanci, že nebude-li do roka projednán, je promlčen. Přiznává to i policejní šéf Tržil. Kdopak by se vlka bál? Tož na zdraví.
Jenže ta matematika má i druhý konec. Stačí vzít čísla podle ČTK. Dopravních nehod bylo letos o pětinu méně než loni, ale těch pod vlivem alkoholu byl dvojnásobek. Divné počty: méně nehod, více obětí alkoholu. Čím to? Inu právě tím, že řidiči se velkých dávek nebojí.
Divné poměry. Přijde-li řeč na legalizaci drog, hned někdo straší zdrogovaným vrahem Charlesem Mansonem. Přitom nad zdejšími mansony za volanty mávneme rukou. Média se teď zajímají o Jihomoravana, jenž s 1,3 promile v krvi zabil cyklistu. V srpnu nikoho nezajímalo, že Jiří Koliba, dvojka na lidovecké kandidátce, žádal vyšší toleranci alkoholu pro Jihomoravany za volantem. Už vám to dochází, bratře lidovče? Pokud ne, dejte si jointa.
Čtěte Téma na straně 2
