Dokumentaristka Helena Třeštíková nemá ráda trendy a je věrná svému osobitému stylu. „Já jsem si zrovna říkala, zda se pro tuhle rubriku hodím. Módu totiž moc neprožívám, trendy spíš ignoruju a snažím se být svá. Možná je to občas trochu mimo, ale potřebuju mít na sobě něco, v čem se sama cítím dobře. Jinak mám pocit, že bych si úplně zničila den,“ pokrčí režisérka rameny a přiznává, že má sice hezké věci ráda, ale je pro ni obtížné najít si k nim cestu. „Nesnáším nakupování,“ vysvětluje. I proto k ní většina nejlepších kousků v jejím šatníku „přišla“ nejrůznějšími náhodami sama - přes kamarádky, na cestách nebo prostě jen tak, když jí něco padlo v obchodě do oka.
Nejradši ze všeho vyráží do second handů, jejichž návštěvy přirovnává ke zlatokopectví. „Z druhé ruky mám třeba sáčko, které jsem si vzala do Kodaně na předávání evropských Oscarů,“ tvrdí zatím jediná česká držitelka ocenění Evropské filmové akademie, které si odnesla za film René.
Kdyby někdo natáčel časosběrný dokument o ní, zjistil by zřejmě, že se její oblečení proměňovalo jen minimálně. Už jako dospívající totiž milovala černou natolik, že jí babička přezdívala černá můra. A tahle náklonnost ji zůstala dodneška. „Už od mládí mám pořád podobný styl. Mám ráda černou a jsem sukňový typ. Dlouhá černá sukně je základem mého šatníku,“ dodává Třeštíková, která sukni doplňuje nejradši halenkou a svetrem do véčka. Stejně to má vyřešené i se značkami: nenávidí je. „Nikdy bych si dobrovolně nic značkového nekoupila, přijde mi to jako nesmysl.“
Představu nejhoršího oblečení pro ni dokonale symbolizuje růžový kostýmek. „Nemám ráda bonbonkové barvy, takové bych na sebe nikdy nevzala,“ dodává.
1. Svetr - C&A
To je přesně oblečení, které mi vyhovuje - jednoduchý střih, příjemný materiál i oblíbená barva. Je příkladem věci, která mě zaujala na první pohled. Ten svetr se tam na mě úplně smál a měla jsem z něj velkou radost. Už ho mám asi rok a jsem s ním moc spokojená. Je naprosto univerzální a dá se vzít k různým příležitostem.
2. Blůza - od vizážistky
Tahle halenka ke mně přišla úplně náhodou - při focení do jednoho časopisu ji přinesla stylistka. Ihned mě zaujala a zalíbila se mi, takže jsem si ji od ní koupila. Kdyby to tak chodilo s veškerým oblečením, že by si mě tak nějak samo nacházelo, bylo by to ideální.
3. Černá kabelka - z Jižní Koreje
Koupila jsem ji loni na podzim, když jsme byli s kolegy v Jižní Koreji na filmovém festivalu. Na moji starou kabelku koukaly mé české kolegyně dost s despektem, že prý ji mám už asi hodně dlouho... Tak mi ji pomluvily, že se i mně přestala líbit, a vyrazila jsem s nimi za nákupem nové. Ještě že šly se mnou, protože v Koreji je neuvěřitelné množství různých obchodů a nepřeberné množství věcí, a to mě děsí a mate. Vybraly mi tuhle kabelku, kterou jsem si pak docela oblíbila. Splňuje moje dvě základní podmínky: je černá a vejde se do ní formát A4.
4. Tmavé šperky
Jsem světlý typ, a tak se i u bižuterie držím černé. Hodně šperků jsem si nakoupila v Jižní Koreji a tenhle náramek zase v Lipsku, v pauze mezi festivalovými projekcemi.
