V medicíně se v poslední době objevil nový termín a vlastně i nový trend – minimálně invazivní přístup. Termín má ohromný marketingový potenciál. Kdo by chtěl podstoupit něco maximálně invazivního, má-li možnost jinou? Minimálně invazivní naznačuje cosi jako lepší, kvalitnější, šetrnější. Máme k dispozici laparoskopické operace, chirurgického robota, endoskopické techniky, které dovolí řešit prakticky cokoliv v zažívacím traktu, techniky, kde se vše provede jedním vpichem v třísle, radiochirurgii, kde „operace“ vůbec nepoškodí tělní povrch, máme k dispozici miniinvazivní chirurgii páteře, kde celý přístup ošetří jediný kožní steh.
Nepochybně jde o správný trend. Medicína logicky opouští velké operace a snaží se co nejméně škodit zdravým strukturám v okolí nemocné tkáně a také se snaží být přátelštější k nemocným.
Ale je tu pár důležitých fakt. Vlastní řešení může být nové, kupř. spirálkami vyplněná mozková výduť místo svorky naložené zvenčí během regulérní „velké“ operace. Ale řešení může být i stejné jako dříve, kupříkladu odstranění nádoru. Musíme hodnotit efektivitu, bezpečnost a trvanlivost nových postupů.
Například u zúžení krkavice (hlavní tepna na krku zásobující krví mozek) máme k dispozici dva postupy – operaci, tzv. endarterektomii, která znamená 15 cm dlouhý řez na krku a vynětí sklerotického plátu z tepny. A miniinvazivní přístup – tříslem zavedeným katétrem se do místa zúžení zavede stent, který tepnu roztáhne a vyztuží. To druhé je zjevně mnohem atraktivnější koncept, kratší hospitalizace, lokální anestezie. Ale – po několika letech a několika mezinárodních studiích srovnávajících obě techniky máme závěr. Operace je bezpečnější, šetrnější a trvanlivější. Podobné studie byly provedeny ve více oblastech a většinou je lékaři respektují. Ne vždy je však jasné, že nemocný se rozhodne tak, jak mu lékař poradí a jak se i nemocnému zdá lepší. Nemocný dá přednost tomu miniinvazivnímu, jedinému vpichu oproti 15 cm dlouhé jizvě.
Mám osobní zkušenost, že nemocný se až po několika letech léčby miniinvazivní a šetrnou technologií dozví, že jeho, nádor, na šetrnou technologii nereagující, lze také řešit klasickou operací.
Miniinvazivní tedy ano. Ale nějak mi vždy chybí, že mluvíme o miniinvazivitě ve vztahu k přístupu, a ne o miniinvazivitě ve vztahu k lézi, kterou chceme léčit. Já se musím chovat co nejšetrněji k nádoru a jeho okolí, mám-li nádor bezpečně odstranit. Musím pečlivě vypreparovat výduť a ozřejmit její vztah ke všem okolním cévám, nežli ji uzavřu. A je jedno, jestli je přístup minimální nebo maximální, například velké otevření lebky. Logicky se šetrněji k lézi chovám z většího přístupu – různé úhly pohledu i přístupu mi dovolí flexibilnější operování. A tento přístup mi u propagátorů miniivanzivity chybí, vždy se mluví jen o přístupu, ne o vlastní nemoci.
Nechtěl bych být označen za staromilce, proto jen dodávám, že za mého šéfování klinice jsme zavedli endovaskulární techniky, endoskopické operace nádorů podvěsku mozkového, miniinvazivní stabilizace páteře. Snažím se jít s dobou, myslím, že někdy i hodně vpředu. Ale to nic nemění na faktu, že slyším-li miniinvazivní přístup, začnu být podezřívavý. Vždy se napřed snažím zjistit, zda jde opravdu o medicínskou záležitost, nebo zda je za termínem schován marketing. A takto je to nutné i vysvětlovat nemocným.
***
Minimálně invazivní má už v termínu cosi jako lepší, kvalitnější, šetrnější
O autorovi| VLADIMÍR BENEŠ, Autor je přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha neurochirurg
