Vruském originálu kniha vyšla s titulem Istorija rojalja, ve francouzském vydání se zas jmenuje Faina. Český překlad z pera Libora Dvořáka zvolil zlatou střední cestu. Kniha gruzínské autorky Jeleny Bočorišviliové, která od roku 1992 žije v Montrealu, tak má titul Faina aneb Příběh klavíru.
Šedesátistránková próza, kterou nyní vydalo nakladatelství Paseka, přináší příběh jedné gruzínské rodiny - a dnes populární způsob tvorby. Členům rodiny totiž do života notně zasahují velké dějiny 20. století, podobně jako se to děje například v knihách českých autorů -v Báječných létech pod psa či Díky za každé nové ráno. Takové texty s humorem líčí příběhy, které byly ještě nedávno děsivé. Člověk totiž mívá tendenci se tím, co zažil, pochlubit, zvlášť když je dodnes zaskočen, co všechno se mu muselo přihodit. Ve Faině se autorka vrací až ke druhé světové válce, hlavní postavou je ale dívka, která nejdřív postrádá ňadra, a když jí konečně vyrostou, postrádá zase manžela.
Próza Jeleny Bočorišviliové jistě není dílem nijak převratným, nicméně tón, jímž je vyprávěna, dodává díky svéráznému temperamentu příběhu kvapíkové tempo a autorka se naštěstí nesnažila text natahovat na obsáhlou rodinnou kroniku.
Vše se děje rychle a pořád se žije, musí se žít a chce se žít, navzdory všemu: „Na Brežněvovo místo posadili jiného, taky zchátralého. Ten pořád šmejdil očkama za tmavými brýlemi a vyhrožoval, že v zemi udělá pořádek. Jenže neudělal, umřel. A k moci přišel další dědek. Ten ani pohrozit nestihl, protože taky umřel.“ HODNOCENÍ LN *****
