• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Na lodi sám přes Atlantik

Česko

Extrémní závod - Brňan popluje tři týdny opuštěný na doma vyrobené plachetnici

BRNO/BABICE Na vlastnoručně postavené lodi hodlá sám zdolat Atlantický oceán. Plavidlo, které strojní inženýr Milan Koláček z Brna staví, přitom bude mít na délku jen šest a půl metru a hnát ho bude pouze vítr. Nadšenec už teď ví, že pokud uspěje, čeká ho nejméně dvacet dnů a nocí osamění. Tak dlouho bude podle odhadů na palubě svého výtvoru zdolávat moře mezi Evropou a Amerikou.

Zatím ale ty osamělé noci tráví především při stavbě plachetnice. V hale někdejšího dolu Ferdinand v Babicích na Brněnsku strávil dokonce i část Vánoc. Tlačí ho čas. Prestižní závod Transat 650, kterého se hodlá zúčastnit a který by mu poskytl potřebné zázemí, se jede jen jednou za dva roky - a to právě v tom příštím. „Ještě pořád věřím, že se ho stihnu zúčastnit,“ dodává muž, který už má několik vítězných pásek z různých závodů. V žádném však po trase dlouhé přibližně osm tisíc kilometrů nepřekonal oceán.

Loď sice sestavuje podle návrhu francouzského designéra Samuela Manuarda, ale ve výsledku je jeho dílem. Hrdý je zejména na to, jak bude lehká. Hmotnost půjde do desítek kilogramů, takže plavidlo bude po hladině klouzat mnohem rychleji než jeho těžší příbuzní. „Stěny lodi tvoří, zjednodušeně řečeno, asi patnáct milimetrů tlustá vrstva speciálního papíru připomínajícího včelí plástev. Tu ale potahuji speciální vrstvou s karbonovými vlákny,“ popisuje.

To, co devětadvacetiletý dobrodruh lehce popíše, však trvá celé měsíce. Pro všechny vrstvy musel vytvořit formy a vymyslet i způsob, jak jednotlivé části vytvrzovat. Vše pod střechou haly někdejšího dolu s nástroji, které si musel sám vyrobit. Když stejnou technologii používají konstruktéři vozů formule 1, mají na to specializované dílny a štáb lidí kolem. Milan Koláček se musí spolehnout na své ruce a na přátele, případně na sponzory, které pro svůj plán shání.

Až bude loď hotová, čeká jejího tvůrce ještě jeden složitý manévr. Dopravit ji k moři a tam zkompletovat, zejména k ní přidat čtrnáct metrů vysoký stěžeň, který ponese plachty o ploše až 120 metrů čtverečních. A pak ji také vybavit vším potřebným. Chce ji mít co nejlehčí, takže pečlivě plánuje, co bude potřebovat a co ne. Dokonce ani o pitné vodě nemluví v desítkách litrů, ale v litrech. „Každý kilogram zátěže uvnitř se totiž počítá,“ svěřil se LN.

Závod Transat 650 startuje na podzim ve francouzském La Rochelle, ale ještě předtím musí každý z účastníků v kvalifikacích dokázat, co umí. Teprve pak smí vyrazit přes Atlantik a s jedinou povinnou zastávkou na Madeiře doplout až do brazilského přístavu Salvador da Bahia.

„Vybavení na lodi je omezené. Žádné radary, hlídače počasí a složité přístroje. A žádné spojení s podpůrným týmem. Vše je na mořeplavci,“ popisuje jeho přítelkyně Zuzana Navrátilová. Nejprve o něj měla strach, ale teď mu už sama pomáhá. „Lidé ho mohou mít za šílence, ale on si chce splnit sen,“ směje se. Už ví, že jediný způsob, jakým při závodu dostane informace o stavu a pozici svého přítele, bude tečka v počítačové mapě. Organizátoři totiž na každé plavidlo umístí přístroj, který bude hlásit jeho polohu a který také v případě nutnosti umožní ohlásit tíseň a vzdát se účasti v soutěži. „Budu-li mít štěstí, vezmou mne na některou z doprovodných lodí, které poplují souběžně se závodníky,“ doufá s učebnicí francouzštiny v ruce. Potřebuje ji, aby se s organizátory mohla dorozumívat. Ani pořadatelé nezastírají, že závod je jen pro otrlé. „Osamění a kombinace nevyzpytatelného počasí s minimem spánku mohou být hrozivé. Jeden z mořeplavců psychicky nevydržel, měl halucinace, zdálo se mu, že je u břehu, a vystoupil z lodi uprostřed oceánu. Naštěstí byl připoutaný, takže se ve vodě probral a dostal zpět,“ dodává Navrátilová. Na stavbu lodi a závod padnou Koláčkovy úspory, které si vytvořil. Doufá ale, že uspěje a v Brazílii si některý z odborníků či nadšenců jeho loď vyhlédne a bude o ni mít zájem. Pokud ne, popluje zpátky do Evropy uvnitř zaoceánského parníku. Na to ale nemyslí. Hodlá uspět. Neví zatím jediné. Jak svou loď, která pochopitelně popluje pod vlajkou České republiky, pojmenuje.

Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání

Regionální mutace| Lidové noviny - Brno

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás