DIALOG
* LN Co říkáte tomu, co se nedávno dělo okolo výstavy Achtung! Petera Fusse v Roxy, kde byly lidmi z pražské židovské komunity poničeny objekty, na nichž měli esesáci na rukávech místo hákových křížů židovské hvězdy?
Tenhle případ jsem nesledoval... Obecně bych řekl, že v každém národě je spodina, která se neřídí morálními pravidly, dobré je pro ni jen to, co se jim hodí. Já bych tyto provokace nepodceňoval, ani nepřeceňoval. Co se týče samotných neonacistů, vzal bych je na den do Osvětimi, aby viděli, co jsou koncentráky a že oni by bývali byli prvními, které by Němci vyhubili poté, co by vyhubili židy. Hned po židech byli na řadě Slované. Takže neonacisté by se ani nenarodili. Žijí jen díky tomu, že Hitler nezvítězil a že Němci nedokázali v plynových komorách zabíjet ještě víc. Hitler chtěl rasu tak čistou, jako jsou lední medvědi. Taková v Evropě není.
* LN Výtvarník chtěl asi ukázat, že Izrael, kde žijí potomci obětí holocaustu, se může někomu jevit jako velmi militantní stát.
Izrael se brání. Každý žid cítí ve svých genech ohrožení. Hitler nebyl zdaleka první, jen nejdůslednější. Židé povstali proti Římanům a mimochodem – tehdy v Palestině žádní Arabové ještě nebyli... Kdyby se bránili Angličané, Italové nebo jiní, nikdo by se nedivil, ale když se brání židé, berou se na ně nespravedlivá měřítka. Židé jsou už na nespravedlnost zvyklí. Řídí se svým pudem sebezáchovy, ať si svět říká, co chce. Buď vyhrají všechny potyčky a války, nebo Izrael nebude.
* LN Vy jste se v Izraeli oženil...
...vzal jsem si holku, která byla v Terezíně a cítila jako odkaz války to, že se musí bránit, proto byla v izraelské armádě... Od druhé světové války židé cítí, že Izrael je jejich jediná šance – kdyby existoval v roce 1938, mnoho hrozných věcí by se nemohlo stát. Můj otec nedal na Československo dopustit. Žil tady a Němci ho zaplynovali. Němci židy dokázali ponížit a jedinou odpovědí proti ponížení je důstojnost. Výrazem této důstojnosti je právě existence státu Izrael, i když třeba jako žid žijete na Ďábelských ostrovech.
* LN V Izraeli jste byl také v roce 1948 jako reportér Lidových novin. O tom, že byste tam zůstal, jste neuvažoval?
Raději žiju tady. Českou zem mám rád i s její psychologií a atmosférou. Čeština pro mě znamená živou vodu. V Izraeli bych žít mohl, protože během jednadvaceti let emigrace jsem se přesvědčil o tom, že bych mohl žít kdekoliv, kde budu moci psát... A kdybych měl jít za Izrael do války, nezaváhám a půjdu, a kdybych měl poslat do války svého syna a dceru, tak je pošlu. Vznik a existence Izraele je pro židy i Židy tím nejdůležitějším. Přitom není lehké tam žít. Můj vnuk – ze Ženevy, zkažený evropským blahobytem – je nyní v Izraeli a pracuje v kuchyni v kibucu, a dělá to dobře. Vstává ve čtyři hodiny a učí se odpovědnosti za druhé. Když čistí kotle nebo pečou chleba, musí mít čisté ruce, jinak ho vyhodí, protože může onemocnět půl kibucu. A to mu v Ženevě nikdo neříká. Americká střední vrstva, když má zkažené děti, je posílá do West Pointu. Židovské děti zas posíláme do kibucu.
* LN A co české děti?
To nevím... Češi ale žijí mimořádně dobře. Mluvím o pohodě... Leckterý dělník tady jde do hospody, kde denně prosedí třeba šest hodin... Ale když o tom uvažujete, ve skutečnosti vyřeší u těch dvanácti piv spoustu problémů – ačkoliv to zní směšně, je to pravda. Jednou jsem četl charakteristiku Čechů, od jistého byzantského kupce, asi tisíc let starou: mlsní, líní a špinaví, nevěrní svým ženám, ale radí se o všem kolektivně... A to jsou dnes ty hospody. Na mýtině vám pivo nenačepují. To byste si musel vzít lahvové. Češi mají vlastnosti, které nelze vzít do hrsti. Jsou nehmatatelné, ale citelné...
* LN Jste nyní nominovaný na Man Booker International Prize, několikrát jste byl již uváděn mezi nominovanými na Nobelovu cenu a také jste vloni získal Cenu Franze Kafky. Berete to jako ocenění vašeho díla jako celku?
Nebudu lhát, je to vždycky potěšení, jako když vás maminka pochválí, když přijdete domů ze školy, ale zase se z toho nemůžete zbláznit, i kdybyste to vyhrál. Když to vyhraju, dobrý, když to nevyhraju, taky dobrý, aspoň mi nikdo nebude závidět.
* LN Držitel Man Booker International Prize bude oznámen 27. května. Zatím tuto cenu získal albánský prozaik Ismail Kadare a nigerijský spisovatel Chinua Achebe, takže jako ten, co má po Australanovi Petru Careym u sázkařů druhý nejvyšší kurz, jistě máte šanci... Mrzelo vás, když jste žil v Americe, že nepatříte mezi ty anglicky píšící?
Vůbec ne. Je jedno, jakým jazykem píšete. Spisovatelé jsou jedna rodina. Pokud něco napíšete, tak je to součástí světové literatury... Mně vyšlo v Americe deset knížek a měly slušné kritiky, často je píší spisovatelé, kteří jsou citliví a uznalí. Vědí, že ne každá kniha se musí autorovi úplně povést. O mně napsali třikrát v New York Times, takže si mě v nakladatelství začali považovat. Čech se z ničeho nepo... Američané některé věci hodně přeceňují a zároveň je ale pak za půl dne zapomenou. V Americe je ale příjemné být spisovatelem.
* LN A tady?
Tady taky, protože spisovatelé Čechům zachránili řeč a úroky z toho pobíráme ještě dnes, tady je čest být spisovatelem. V Čechách je spisovatel kníže.
* LN Viděli jsme se nedávno na knižních cenách Magnesia Litera. Do nominací během osmi ročníků těchto cen se ale nikdo z prozaiků vaší generace nedostal...
My jsme taky neuznávali starší autory. Papír a tiskárny teď patří nám, říkali jsme si tehdy, a tak je to vždycky. Co může dobrý autor udělat, je podat obraz své generace. To už jsme skoro udělali, takže neberu tak těžce, že jsem jedním z těch odcházejících. Tahle doba také od literatury chce svůj obraz. To už je úkol těch mladších.
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
* LN A o tom, že to zvládají nebo že to zvládnou, nepochybujete.
S literaturou je to jako s rýžováním zlata. Musíte vytáhnout spoustu bahna a písku, než najdete zrnko zlata. To nějakou dobu trvá. Na literaturu nesmíme být netrpěliví... Taky se dnes spousta lidí zabývá něčím jiným než literaturou. Za mých mladých let byla literatura útočištěm talentů – nemohl jste být obchodníkem, důstojníkem a tak dále... Buď proto, že jste byl žid, nebo později proto, že váš tatínek býval zmrzlinář... Kdybyste se mě zeptal, kdo je hrdinou dneška, odpověděl bych, že peníze. Lidi peníze přitahují víc než literatura.
* LN A literaturou příliš lidí v České republice zbohatnout nemůže.
Spíše z filmů, které jsou podle knih natočeny. Spisovatel nesmí být moc chudý, ale ani nesmí být příliš bohatý. Musí žít mezi normálními lidmi. Ze života mezi nimi čerpá.
* LN Když jste mluvil o filmech, ty, které byly natočeny podle vašich knih, vznikly pouze v 60. letech. Proč to tak je?
O to se nestarám, důležité je, abych napsal slušnou povídku. Teď přijede americká scenáristka, koupili práva na Krásné zelené oči, tak nevím, jak to dopadne. Bude to anglicky, což mě mrzí, protože Češi mým filmům rozumí líp... Ale budeme s mým synem taky točit film, v němž budu svým vnukům vyprávět o svém životě za války. Pojedeme okružní jízdu po koncentrácích, v nichž jsem byl.
* LN Vaše knihy se nyní neadaptují, ale zas jste hrál ve filmu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh...
To byla spíš sranda, kterou spískal Jiří Bartoška, a mou milenkou tam byla Jarka Adamová. Já jí pořád říkal, že musíme být víc erotičtí... Samozřejmě nejsem herec, i když každý učitel musí být svým způsobem hercem, jinak by vás studenti dostali.
* LN Pohybujete se mezi Amerikou a Čechami. Zatímco za oceánem teď všichni upínají své naděje k Obamovi, tady je dvacet let po listopadu 1989 velká deziluze.
Nedávno jsem byl v Americe a moc krize jsem neviděl, jen se začalo trochu šetřit, místo tří aut má rodina dvě... A ten den, kdy byl Obama zvolený prezidentem, jsem stál na zastávce na Wisconsin Avenue a mával jsem na autobus, aby zastavil. Za volantem byl urostlý černoch – a nezastavil... Tak jsem si říkal: Aha, černoši zvedli hlavu, na ledacos a ledaskoho se vykašlou... Je dobře, že mají černošského prezidenta, i když tomu řidiči jsem samozřejmě spílal ještě do výfuku.
* LN A zdejší situace?
Tady je politika loutkové divadlo... V tom jsou Češi podobní Američanům – začínají vnímat politiku jako dobrodružství... Hodně lidí si plete svobodu a demokracii s bezohledností a chamtivostí.
* LN Co teď píšete?
Píšu o statečném advokátovi, který hájil ženu, jež pomohla zraněnému Heydrichovi a pak měla v důsledku toho velmi pohnutý osud. O to mě požádal král českých advokátů Vladimír Jirousek. Byla potom ještě dvakrát souzená a mohla prodávat jen zeleninu. Chtěla totiž pomáhat českému podzemnímu hnutí, a stýkala se s gestapem, a asi to správně neuměla nebo nedělala, a doplatila na to.
* LN A jak teď žijete?
Pořád stejně... Rád.
***
Jednou jsem četl charakteristiku Čechů, asi tisíc let starou: mlsní, líní a špinaví, nevěrní svým ženám, ale radí se o všem kolektivně...
