Fotografii z vysočanského kongresu, která vévodí titulní stránce dnešního vydání LN, si ODS za rámeček asi nedá. I když do nějaké brožury o její historii by patřila, protože tito gubernátoři dnes ve straně podle všeho vytvořili druhé mocenské ohnisko, které existuje souběžně s oficiálními strukturami. Není to pouze problém ODS, tento fenomén je nadstranický. Muž s „květákem“ na hlavě a ve fialovém saku přežívá v obecném povědomí jako typ privatizačního šíbra z devadesátých let – a pro ty z nás, jimž dějinnou éru ztělesňuje to, co na ní bylo nejodpudivější, i celá devadesátá léta. Co přesně ale symbolizují dnešní tváře, které působí jako z policejních materiálů o podsvětí? Negativista by řekl, že celou současnost. Přesnější ale asi bude odpověď, že symbolizují souběh dvou fenoménů posledních zhruba deseti let: za prvé větší význam lokální politiky a vznik krajů, za druhé nárůst veřejných zakázek a otevření evropských fondů, o něž mají zájem stavební firmy po celé zemi. Redistribuce peněz v terénu se odehrává v ještě větší tmě, než jaká je na republikové úrovni.
Bylo zvykem utěšovat se představou, že zkaženou vrcholovou politiku uzdraví nová krev z obcí, okresů a krajů. Vývoj jde opačným směrem. To ještě není důkaz, že kraje a evropské fondy nutně vedou k větší korupci.
V českých podmínkách se ale přesně tohle stalo.
