Tak se stalo, že i sociologové objevili svět sociálních sítí, kontaktů a známostí. Lidé ale přece věděli odjakživa, že bez konexí daleko nedojdou. Sociální sítě opěvované dnešními učenci nejsou ničím jiným než demokratickou mutací starých klientelistických sítí. Aby tuto tezi doložil, Keller se pustil do čtení korespondence královských intendantů s Colbertem, ministrem financí Ludvíka XIV. a zakladatelem francouzské státní správy. Dopisy plné podlézavosti, ponížených proseb o protekci a nabídek nejrůznějších dárků ukazují, že klientelismus a korupci mají moderní státy v genech.
Podobně Keller kritizuje sociální kapitál. Tento pojem pochází od politologa Roberta Putnama, který jím označuje kvalitu občanského života. Sociální kapitál vzniká z obcování lidí ve sdruženích a spolcích, kde pěstují ctnosti tolerance, družné spolupráce a solidarity. Keller vidí věci úplně jinak. V dnešní společnosti na lidi číhá mnoho rizik, proti kterým již instituce neposkytují ochranu. Pojištění před těmito riziky se privatizuje a výsledkem je posedlost zvětšováním sociálního kapitálu, to znamená kontaktů, které mohou přijít v nouzi vhod. Jenže představa, že mezilidské vztahy lze chápat a hromadit jako kapitál, je hluboce zvrácená. Navíc ne každá známost má stejnou hodnotu. Politické konexe mají zcela jinou váhu než známost s prodavačkou v trafice naproti.
V čisté podobě sociální kapitál ztělesňuje sicilská mafie. Tu Keller, inspirován především četbou italských autorů, nepovažuje za přežitek tradiční venkovské společnosti, ale naopak za fenomén veskrze současný. Na Sicílii během 19. století dorazil trh a modernizace, ale stát byl katastrofálně slabý. Podnikatelé se necítili bezpeční, a začali si proto najímat soukromou ochranu. Mafie tuto funkci plní znamenitě tím, že kombinuje brutální násilí s chytrým networkingem. Nejprve nabízí přátelství.
Kapitoly o klientelismu a mafii budí očekávání, že se Keller hned nato pustí do výkladu situace v české společnosti. Na nic takového však nedojde. Údajně proto, že spolupráce sociologů s „kriminalisty a nezkorumpovanými členy justice“ zatím v Česku nekvete. Možná příště. I bez této roviny je Kellerova svižně psaná kniha sympaticky provokativní.
***
,
LITERATURA FAKTU VYŠLO ČESKY
Nejistota a důvěra Jan Keller
Vydal SLON, Praha 2009. 173 strany.
