Poutní místo nad Zlatými Horami opět září, a to i zásluhou Stanislava Lekavého
ZLATÉ HORY Září hraje v životě katolického kněze, někdejšího politického vězně a také řidiče nákladních aut Stanislava Lekavého až osudovou roli.
Bylo 26. září 1948, kdy jej jako osmnáctiletého studenta Státní bezpečnost v jeho rodném Josefově u Hodonína zatkla. Za roznášení protikomunistických letáků putoval do lágrů v uranových dolech. Přesně o padesát let později, 26. září 1998, se stal duchovním správcem Poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor v Jeseníkách. A uplynulou sobotu převzal Lekavý před tisíci poutníky, kteří na poutní místo přijeli, ocenění Zlatého srdce Evropy.
Toto ocenění dostal od Kruhu přátel česko-německého porozumění za to, jak přispívá k usmíření mezi Čechy a Němci. Držitelem stejné ceny z minulosti je například předsedkyně Spolku Němců v Brně Dora Müllerová nebo Petr Andrle z Bruntálu, zakladatel známé Cesty česko-německého porozumění.
Komunisté chrám vyhodili do povětří, přesto znovu stojí
V sobotu se na poutním místě konala již tradiční Pouť tří národů. Ke kostelu nad Zlaté Hory se podvanácté vypravily zhruba tři tisícovky Čechů, Němců a Poláků. Nebýt Stanislava Lekavého a dalších nadšenců, žádné poutě nad Zlatými Horami by se nekonaly. Žádné poutní místo by totiž neexistovalo.
Maria Hilf, jak se místu nad Zlatými Horami před válkou v klasicky německé oblasti říkalo, přitahovalo poutníky dlouhá staletí. Ve třicátých letech devatenáctého století zde vyrostl kostel, v předválečných letech k němu ročně přišlo osmdesát až sto tisíc poutníků. Léčivé účinky měl mít tamní pramen, ale také například obraz Madony s dítětem. Válka a pozdější odsun Němců vše ukončily.
Kostel v lesích chátral a byl postupně rozkrádán. Ještě v roce 1968 se jej opravami střechy snažil tehdejší kněz Metoděj Nečas zachránit. Marně. Přesně 22. září 1973 vjely do lesa buldozery. Kostel byl vyhozen do vzduchu, suť buldozery jenom zarovnaly. Ani toto drastické řešení náboženské otázky nezabránilo místním, aby se na někdejší Maria Hilf vypravovali. „Byla to taková tradice. Vždy jednou za měsíc se nás zde sešlo dvacet až třicet křesťanů,“ vzpomíná Josef Havlík z nedaleké Písečné. V létě roku 1989 tam dokonce vynesli a zabudovali litinový kříž. Čekali, co se stane - jenže režim už neměl sílu ho zničit.
Trochu oklikou se k Maria Hilf dostal i jeho dnešní duchovní správce Stanislav Lekavý. Po dvouletém věznění a dalším tříletém pobytu u PTP v padesátých letech odešel do Ostravy, kde se živil jako řidič náklaďáku. Když mu lékaři takovou práci kvůli jeho zdravotnímu stavu zakázali, shoda náhod jej dovedla právě na Jesenicko.
Stavba za třicet milionů byla hotova za dva roky
„Chodil jsem krajem a najednou uviděl kostelní věž uprostřed lesů,“ vzpomíná na své setkání s tehdy ještě stojícím kostelem v roce 1966 Lekavý. I na něj, stejně jako na tisíce poutníků před ním, zvláštní atmosféra zapůsobila. „To zničené místo nějakým způsobem souviselo s mým zničeným životem. Paradoxně jsem se tady cítil dobře,“ vzpomíná Lekavý, který byl tajně na kněze vysvěcen v roce 1978.
Bezprostředně po pádu režimu zakládal Stanislav Lekavý spolu s místními křesťany Sdružení pro obnovu poutního místa. Veřejné sbírky v Česku i Německu přinesly až třicet milionů korun, za které mohlo být vše postaveno znovu. Stavět se začalo v roce 1993, už za dva roky byl kostel hotov.
„Kdyby mě někdo za komunistů řekl, že místo bude takto obnoveno, pokládal bych ho za fantastu,“ připouští Lekavý.
U vzniku poutního místa stál podle legend zázrak - v roce 1647 tam prý byla z vyšší moci před švédskými vojsky zachráněna matka a její právě narozené dítě. Od té doby lidé vzývali na tomto místě Pannu Marii jako pomocnici a ochránkyni nenarozeného života.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
