Předseda politické strany usilující o vítězství v nadcházejících volbách jedná bez mandátu a bez vědomí zahraničního ministerstva s premiérem státu, jehož politika není nakloněna spojeneckým svazkům předsedovy země. Ba víc, premiérova vláda vyhrožuje této zemi raketovými útoky, pokud se předsedova země svých smluvních spojeneckých závazků nezřekne. Předseda se premiérovi zaručí, že v případě vyhraných voleb jeho politická strana zmíněnou spojeneckou smlouvu zruší. Co se v předsedově zemi v takové situaci předsedovi stane? Bude-li tou zemí Česko, nestane se nic. Jen anonymní diplomat sdělí, že jednání Jiřího Paroubka s Vladimirem Putinem vyvolává na ministerstvu rozpaky.
Pokračování na straně 10
ÚHEL POHLEDU Omluvme se za Paroubka
Dokončení ze strany 1 Paroubkova nabídka vyhovět Putinovu nátlaku na oslabení bezpečnostních záruk republiky na zahraničním ministerstvu rozpaky opravdu vyvolala. Ozval se předseda Senátu a také pár novinářů pozdvihlo obočí. Nikterak příliš. To je pro tuto chvíli vše. Předseda české sociální demokracie Jiří Paroubek se k obsahu jednání s Vladimirem Putinem hlásí. Tvrdí, že šlo o setkání zcela soukromé a pouze vyložil programové zásady politiky sociální demokracie. A ty jsou přece dostatečně známé. Jeho jednání mu připadá zcela samozřejmé, nevidí na něm nic, co by mělo kohokoliv vzrušovat. O programových zásadách sociální demokracie v zahraniční politice České republiky - až vyhraje volby - již přece hovořil s bývalým americkým prezidentem Bushem, s britským premiérem Brownem nebo s německým ministrem zahraničí Steinmeierem. No prosím, ani to sice nebylo podle obvyklé diplomatické etikety, ale tihle politici nám nevyhrožují raketami a ve své obranné doktríně nás, jako členskou zemi NATO, nepovažují za nepřítele. Proti tomu ve strategických dokumentech vlády Ruské federace za nepřítele ruských zájmů považováni jsme. Bývá obvyklé, že poslanci či ústavní činitelé vůbec o svých „diplomatických“ aktivitách na svých zahraničních cestách informují předem zahraniční výbor sněmovny či Senátu a samozřejmě i ministerstvo zahraničí, které jim nabídne spolupráci pracovníků zastupitelského úřadu. Jde samozřejmě v první řadě o posílení významu onoho ústavního činitele. Je mu nabídnuta veškerá odborná pomoc, a bohužel, v některých případech (Paroubkův případ je právě takový) jde o zajištění základních principů české zahraniční politiky. Jde o ochranu českých státních, zejména pak bezpečnostních zájmů. Této spolupráci s českým velvyslanectvím v Moskvě se poslanec Paroubek vyhnul. Zda záměrně, aby měl volné ruce, nebo jen z nedbalosti, to si nedovolím soudit. V každém případě předseda české sociální demokracie obsahem svého jednání s premiérem Putinem poškodil bezpečnostní zájmy České republiky. Vzhledem k tomu, že k jeho jednání s Vladimirem Putinem došlo krátce před návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy v Moskvě, objektivně vyvolal dojem, že smlouva o česko-americkém spojenectví ve věci protiraketové obrany může být po říjnových volbách zrušena. Jiří Paroubek tudíž oslabil věrohodnost základních principů bezpečnostní složky české zahraniční politiky. A to je pak naprosto jedno, zda to měl v úmyslu, či nikoliv. Člověka maně napadne, jak velice se rozšířila svoboda jednání v té naší ne tak dávno ještě ruskými vojsky okupované zemi. Ti, kdo svého času psali do Moskvy dopisy žádající o pomoc proti těm, kdo se chtěli od Kremlu odtrhnout, museli ještě svá jména skrývat. Jiří Paroubek se k návratu pod kremelská ochranná křídla hlásí již bez uzardění. Dobrá, to je věc jeho občanského svědomí. Můžeme ho příště nevolit. Co je naprosto nepochopitelné, ba trestuhodné, je absence rozhodného protestu ministra zahraničí Jana Kohouta proti svévolnému poškozování českých bezpečnostních zájmů. Čekal bych, že prostřednictvím velvyslance v Moskvě ujistí ruské zahraniční ministerstvo o trvalosti a nenarušitelnosti našich smluvních spojeneckých závazků a prostřednictvím velvyslance ve Washingtonu se omluví za Jiřího Paroubka prezidentu Obamovi. Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Ti, co žádali o pomoc z Moskvy dříve, skrývali svá jména. Paroubek se k návratu pod kremelská ochranná křídla hlásí bez uzardění.
O autorovi| Luboš Dobrovský, autor byl v letech 1996-2000 velvyslancem ČR v Ruské federaci bývalý velvyslanec v Rusku
