Sedíme s Janem Kaplickým v londýnském ateliéru Future Systems. Vypadá, že už má médií plné zuby a je z dosavadního vývoje otrávený. Mluví tichým a trochu unaveným hlasem, a zároveň je stále rezolutní a nekompromisní. Neustále však zdůrazňuje, že má vztah k Česku a nikdy jej neztratil, i když poslední měsíce mu přinesly mnohá nepříjemná zklamání. „Skoro nikdo nepřipomene mou knihu Česká inspirace, která zahrnuje stovku předmětů vytvořených v českých zemích, jimiž se svět inspiroval.“ Kaplický přiznává, že právě končící rok byl pro něj maximálně dramatický a přelomový. „Od prvního ledna až doteď. Nejprve vítězství v soutěži, pak svatba. Můj život se ale nijak nemění, jen mi přibude cestování, ale já to mám rád, v letadle si srovnám myšlenky.“ Leden Jan Kaplický je pro českou veřejnost stále spíš neznámou osobností. Mezi odborníky je samozřejmě známý, ví se o jeho projektech ve Velké Británii, jako je třeba mediální centrum na kriketovém hřišti v Londýně a obchodní dům Selfridges v Birminghamu. Je známo, že je rozvedený a že je synem významného sochaře Josefa Kaplického, v jehož ateliéru studovala například Adriena Šimotová. Po emigraci do Anglie žil s další slavnou českou architektkou Evou Jiřičnou, která ještě donedávna stála v čele katedry architektury na pražské VŠUP. Z manželství s jinou kolegyní Amandou Lavete má dvanáctiletého syna Josefa. Únor Nic nenasvědčuje tomu, že se chystá výběrové řízení, které zásadně zacloumá domácím veřejným míněním. Nikdo se nepodivuje nad složením komise a nevznáší žádné protesty. Do finále soutěže bylo vybráno ve dnech 27. a 28. února osm soutěžních týmů. Soutěž se řídí podmínkami Mezinárodní unie architektů. V mezinárodní porotě vedle primátora hlavního města Prahy Pavla Béma a generálního ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka zasedá šest renomovaných architektů, například Zaha Hadid nebo Eva Jiřičná.
Březen Všechno začíná nenápadně. Porota 2. března jednomyslně vybrala projekt nové budovy Národní knihovny. Po odtajnění autorství se ukazuje, že jde o dílo Jana Kaplického. Do tendru jej pozval generální ředitel knihovny Vlastimil Ježek osobním dopisem, později budou odpůrci stavby, jež ihned získala přezdívku chobotnice, tvrdit, že Ježek je letitým kamarádem slavného architekta, což je nesmysl. Sám Kaplický potvrzuje, že se s ředitelem knihovny seznámil až v průběhu řízení. Architekt se netají, jak ho výsledek řízení těší, a poté, co mu byl oznámen verdikt, hýří optimismem. „Domnívám se, že i moje boty budou diskutovány vášnivě,“ říká na Radiožurnálu s nadsázkou. V té chvíli ho zřejmě ani nenapadlo, jaká mračna se stahují nad jeho knihovnou.
Budova knihovny má být jeho návratem do Česka po mnoha letech. „Jako student jsem dělal jeden domeček v Podolí. Vždy jsem se smál, že Future Systems nedělá v Česku ani popelnice, a teď tohle.“ Z negativních ohlasů strach nemá. „Konzervativnost je všude – v Evropě i ve světě. Tady existuje taková slupka nacionalismu, ale to je jinde taky. Nebál bych se toho,“ prohlašuje. Říká, že myšlenka stavby vznikla ještě předtím, než byla soutěž vůbec vypsána. „Podle mě připomíná například pražské baroko nebo lidské tělo, podmořského živočicha.“ Ani slovo o inspiraci, kterou mu dodala jistá mladá žena Eliška.
Odpor proti stavbě ovšem není v prvních dnech po soutěži nijak vyhrocený, řada odborníků ji přivítala, ač někteří pochybují o Letné. Například Milan Knížák má starost o panorama Hradčan. David Černý naopak soudí, že projekt je super. „Je to zázrak, že něco takového v této zemi vzniklo,“ míní. Bez výhrad přijal stavbu primátor metropole Pavel Bém, který na podzim předvede, jak umí pružně měnit názory. V březnu je projekt podle něj sice kontroverzní, ale odvážný a originální. Postupně se ale formuje protestující skupina hlavně z řad architektů. S tím se Jan Kaplický nemůže smířit ani dnes, považuje to za podraz kolegů. „Je to absurdní, šel jsem snad já protestovat u Mezinárodní unie architektů, když jsme skončili druzí v soutěži o knihovnu v Paříži?“
Úder přichází týden po soutěži. Česká komora architektů tvrdí, že byly porušeny podmínky a Kaplický ukryl deset milionů svazků po zem, i když v propozicích bylo, že se musí umístit v nadzemních podlažích. Začínají se postupně vyjadřovat různé osoby, odpor proti knihovně posílil například spisovatel Ivan Klíma, který svou filipiku založil na absurdním odporu vůči modernímu a abstraktnímu umění vůbec.
Duben Jan Kaplický odráží útoky na knihovnu v mnoha rozhovorech a jeho výroky nejsou zrovna diplomatické. K protestujícím architektům se mezitím přidávají památkáři. Už se píše, že žádná stavba ještě nevyvolala takové pozdvižení. V Klementinu se koná výstava návrhů ze soutěže a Lidové noviny píší, že Kaplický vůbec není nejdivočejší. O knihovnu se začínají zajímat politici. Návrh si od tvůrce nechal vysvětlit také premiér Topolánek a prohlásil, že začíná projektu věřit, ale jak to dopadne s financemi, nijak neupřesnil. Poprvé se mluví o nutnosti změn na projektu, námitky jsou proti barvě.
Květen Prezident Václav Klaus se vyslovil proti knihovně: „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla.“ Jan Kaplický krátce nato uspořádal přednášku v Senátu, na niž lidé stáli frontu, zatímco pozvaných politiků dorazilo jen pár. Architekt představil i své dva slavné projekty v Londýně a v Birminghamu. „To je největší úspěch mého života, Selfridges se ocitlo na britské poštovní známce společně s královnou a královna neprotestovala,“ zaútočil na prezidenta Klause a během přednášky učinil i další narážky. Později prohlásil, že by diskutoval jen s dětmi, které ještě nikdo nenaučil, co je pěkné a co ošklivé. Lidové noviny uspořádaly anketu a dětem se vesměs chobotnice líbí, což opět vyvolalo vlnu emocí. Václav Havel považuje návrh knihovny za mazaný a hezký. Objevuje se ale náhle problém s pozemky, na kterých má knihovna stát, dosud se je nepodařilo vykoupit od města. Dalším „neřešitelným zádrhelem“ je přesunutí tramvajové smyčky na Špejcharu. Červen–září Stav před bouří. Z Kaplického prohlášení je znát, že je už celou záležitostí znechucen a nemá chuť donekonečna vysvětlovat a obhajovat své záměry. V jednom z mnoha rozhovorů vytkl redaktorovi, že se mu nelíbí, jak jej vede, prý málo pozitivně. „Když budu vyvracet každý nesmysl a zabývat se vším, co povídala paní na rohu, nikam nedojdu.“ Říjen Radní za ODS na pražském magistrátu se rozhodli, že stavbě zabrání. Maximálně jsou ochotni tolerovat její odsunutí dál od centra Prahy. Město také říká, že na projekt nebude dost peněz. Ředitel knihovny Vlastimil Ježek kvůli tomu zastavil přípravu projektu. Jan Kaplický říká: „Z kultury se stala politika. Je to velký smutek.“ Rozjíždí se další kolo tahanic a uprostřed těchto sporů se Jan Kaplický oženil s o čtyřicet let mladší Eliškou Fuchsovou, která o něm již několik let připravuje filmový dokument. Znovu se argumentuje neregulérností komise a píše se o Kaplického osobních vazbách k člence poroty Evě Jiřičné i o jeho přátelství se Zahou Hadid. Jiřičná reaguje: „Ať už jdou všichni do háje.“ Mezinárodní unie architektů stížnost české komory zamítla, přesto se stále ozývají kritické hlasy, některé výroky jsou vysloveně vedené osobními animozitami. Proti knihovně nečekaně vystupuje Pavel Bém. Nicméně poté, co zjistil, že veřejné mínění je spíš na straně projektu, několikrát mění své postoje. Nova organizuje Kaplického duel s primátorem, v němž však nedošlo k žádné kontroverzi, spor se nevyhrotil, jen podivně rozmlžil, lví podíl na tom ale měla nezkušenost moderátorky. Televizní diváci hlasovali pro architekta. Později přiznává, že toto vítězství v televizním hlasování jej velmi potěšilo: „Bylo to báječné, stejně jako petice, která vznikla na moji podporu.“ Listopad Jan Kaplický dostává čestný doktorát na VŠUP a poprvé veřejně mluví o svém soukromí, hovoří o své lásce k mladé ženě, o tom, jak jej inspirovala k návrhu knihovny. Jeho vyznání, kde se svěřuje, jak se trápil a obával, že jeho láska nebude opětována, mu opět vyneslo dílem pochopení, dílem odsudky. Jedni ho mají za romantika, jiní za zamilovaného starce. V každém případě je mužem, který svým projektem nové Národní knihovny v roce 2007 rozdělil domácí veřejné mínění, otevřel řadu otázek týkajících se budoucí podoby hlavního města a umožnil nám také zahlédnout sebe sama v zrcadle – a nebyl to vždy pohled, který by z nás sejmul provinčnost malé země uprostřed Evropy.
Prosinec Zda se v roce 2010 bude stříhat na Letné páska právě u knihovny, je stále nejasné.
