Proč tolik lidí sleduje papežovo poselství Městu a světu (Urbi et orbi)? Asi proto, že je to ustálená tradice. Ve vánoční atmosféře sami očekáváme, že papež apeluje na solidaritu s trpícími, hlavně v Africe, a považujeme to za jistý nevyhnutelný rituál. Ale je snad pouhý rituál, když Benedikt XVI. vyzval k „aktivní solidaritě“ s křesťany v Iráku a na celém Blízkém východě? Ani náhodou.
K rituálu patří apely na mír mezi Izraelci a Palestinci, neboť ten závisí na jejich vůli. Ale křesťané na Blízkém východě svou vůli uplatnit nemohou. Zazobaná Evropa vnímá útoky na irácké křesťany za součást tamního koloritu. Přiznejte si sami: Znepokojila vás vražda 46 křesťanů v bagdádském kostele 31. října? Spíše podléháme dojmu, že oni tam jsou cizí. Zatímco za práva muslimů uprostřed křesťanské většiny v Evropě se bere celý liberální mainstream, za práva křesťanů uprostřed muslimské většiny se bere jen Benedikt XVI.
V Iráku vidíme křesťanskou obec jako znásilňovanou menšinu. Vidíme ji v poměrech, v jakých kdysi stála u zrodu naší dnešní civilizace a vposledku i liberálního mainstreamu, který si to ovšem odmítá připustit. Právě to nám sděluje papež.
