Po výstavě grafické tvorby Pabla Picassa z let 1904–1905 vystavuje nyní Národní galerie v Praze pokračování: jeho grafické práce vytvořené v letech 1909 až 1968.
K originálnímu malíři a vyhraněné osobnosti Pablu Picassovi (1881–1973) patří nejen jména jeho početných milenek a žen, ale také sběratelů a galeristů. Pakliže první díl již zmíněné expozice byl spjat s obchodníkem s uměním Ambroisem Vollardem, pak k druhé části, vystavené ve Veletržním paláci až do 7. června, patří nerozlučně pařížský galerista Daniel-Henry Kahnweiler. Jeho osobou a vlivem na Picassovu tvorbu i pozdější slávu se výstava rovněž zabývá.
Zamilovaný umělec Instalace připravená kurátorkou Olgou Uhrovou má, stejně jako při předchozí prezentaci, velkou výpovědní hodnotu. Návštěvník se seznámí nejen s vynikajícími díly Pabla Picassa z fondů Národní galerie, ale díky rozsáhlým popiskům a dobovému fotografickému materiálu si udělá komplexní představu o umělcově tvorbě i jeho době. A též o Kahnweilerovi, který v roce 1968 věnoval pražské Národní galerii dva obrazy Únos Sabinek od Picassa a Dva milenci v krajině od Légera a o čtyři roky později ještě soubor patnácti Picassových grafických listů.
Výstava nabízí několik skvělých Picassových prací, z nichž téměř každá má svůj zvláštní příběh. Například lept nazvaný Hlava ženy z roku 1933, k němuž byla modelem malířova tehdejší družka MarieTherése Walterová, která mu porodila dceru Maiu. Její tvář měla výrazné rysy, které se objevily i v dalších umělcových dílech. Ovšem jen do té doby, než potkal Francoise Gilotovou, budoucí matku jeho dětí Paula a Palomy. Gilotovou, která umělce naprosto ohromí nejen tím, že se za něj odmítne provdat, ale navíc ho později opustí a ještě o něm vydá pro malíře nelichotivou knihu (Žila jsem s Picassem) najdeme na dalším díle. Barevná litografie dámy, již Picasso nazýval květinou, je označena jako Žena se síťkou na vlasy (1949). Proces vzniku díla zaznamenává zamilovaný Picasso přímo do plochy listu daty: mimo jiné je zde i datum 18. 4. 1949 – druhý den přivedla Francoise Gilotová na svět jeho dceru Palomu.
Věčný model: býk Expozice zahrnuje nejen díla inspirovaná Picassovými milostnými avantýrami, ale i jiná témata. Je zde například vystavena jeho slavná Mytologická scéna, lept z roku 1968 vycházející z Homérovy Iliady. Zachycuje moment, kdy vůdce řeckých vojsk Agamemnón žádá Achilla o vydání zajatkyně, s níž se chce Achilles oženit. Mytologická scéna je předzvěstí rozsáhlého eroticky laděného cyklu, který Picasso vytvořil o tři roky později. V něm se objevila řada prvků, které lze sledovat v jeho ranější tvorbě včetně oblíbeného motivu býka. Na výstavě ve Veletržním paláci tuto asociaci vyvolá litografie nazvaná Hlava býka (1948).
Téma tauromachie a býků vůbec tvoří významnou kapitolu Picassovy tvorby, zakořeněnou už z rodiště, později umocněnou sexuálními vizemi. Býk se však stal i jeho věčným uměleckým „modelem“, Picasso dospěl od realistického zobrazení s trojrozměrným tělem přes řadu stylizovaných verzí až do závěrečné fáze, kdy jeho tělo zachytil jedinou linií. U Mytologické scény (později i u erotických prací) je pozoruhodná jistota tahů i hýřivá až hříšná představivost téměř devadesátiletého umělce, který v této době byl schopen během sedmi měsíců při pobytu v Mougins vytvořit 347 grafických listů.
Dalším exponátem současné expozice je mimo jiné i Kytara a plynový hořák z roku 1913, kdy se změnil Picassův výtvarný výraz a kdy se začal vzdalovat analytickému kubismu. Kvaš je reprezentativní ukázkou kombinované kompozice s vlepenými vertikálními pásy směřující k vrcholnému Picassovu hledání dalších výtvarných možností. Lahůdkou je i Zátiší se sklenicí, lahví a hrací kartou (1914) nebo Tři koupající se ženy (1922–23)...
Picassova grafická tvorba se prolíná celým umělcovým životem, představuje více než dva tisíce prací a odráží všechny stylové proměny jeho díla. NG vlastní významný soubor zahrnující dobu od modrého a růžového období po jeho pozdní tvorbu z rozmezí let 1904–1968. K výstavě je připraveno několik doprovodných programů a akcí, které lze najít na stránkách NG.
