PRAHA Skoro dvacet let po pádu komunistického režimu budou poprvé zveřejněny materiály špičkových příslušníků StB, skutečně zodpovědných za práci agentů, informátorů a dalších spolupracovníků tehdejší tajné policie. Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček hovoří v této souvislosti o „politické policii“.
„Další velkou možností bádání, které se budeme věnovat, jsou příslušníci politické policie,“ uvedl na včerejší tiskové konferenci Žáček. „Ještě před 21. srpnem budeme prezentovat tyto hybatele, nikoli osoby sledované či osoby spolupracující. Jedná se o lidi, kteří mají mimo jiné na svědomí vytvoření již zveřejněných svazků,“ dodal.
Během pár týdnů se tak na veřejnosti poprvé objeví personální materiály a kariérní záznamy špiček StB, nikoli pouhých „pěšáků“, kteří donášeli, nebo byli dokonce oběťmi Státní bezpečnosti.
Proč zveřejnění klíčových dokumentů z doby komunistické éry trvalo tak dlouho?
V minulosti archiválie spravovalo ministerstvo obrany, které se zveřejněním otálelo. Ústav pro studium totalitních režimů, který byl ustaven před nedávnem, se nyní podle svého šéfa Žáčka snaží všechny probádané archiválie zveřejnit a dodržet tak zákon.
Prvních několik špičkových příslušníků StB Žáček ihned vyjmenoval v souvislosti s nedávným zveřejněním jmen poslanců v seznamech Vojenské kontrarozvědky.
Podle informací LN vychází připravované materiály zatím z kádrových rozkazů z roku 1968, týkajících se příslušníků StB ve středních Čechách a Praze. V dokumentech jsou informace o jejich povýšení, odměnách a případných přesunech - tyto informace budou klíčem pro zařazení bývalých špiček StB do chystaného seznamu, určeného ke zveřejnění.
V souvislosti s blížícím se 40. výročím okupace Československa by ale dokumenty měly být rozšířeny i o další regiony.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
Zhruba stovka jmen příslušníků StB již na webu Ústavu pro výzkum totalitních režimů visí. Jde o lidi, o jejichž složky již někdo v minulosti požádal. „Tak, jak archiválie digitalizujeme, postupně je také zveřejňujeme. Přesně dokdy budou připraveny materiály příslušníků tajné policie zatím nemohu specifikovat,“ uvedl včera mluvčí ústavu Jiří Reichl.
V minulosti bylo na internetu možné dohledávat pouze spolupracovníky komunistické tajné policie. Někteří z nich figurovali v jejích seznamech, aniž by si toho byli vědomi. Uvedení svých jmen v seznamech proto považují za nešťastné. To tvrdí například i předseda českého olympijského výboru Milan Jirásek. „Není to moc fér. Na každém, kdo tam figuruje, ulpí špína. Když jsem v úterý zjistil, že moje jméno v těch seznamech také je, teprve poté jsem se pídil po podrobnostech. Jako důvěrníci, kteří byli v materiálech kontrarozvědky pravděpodobně nevědomě vedeni, figurují skoro všichni zaměstnanci z ústřední vojenské nemocnice, kde jsem tehdy pracoval,“ řekl LN Jirásek.
Jak se tedy tedy Jirásek hodlá bránit a očistit své jméno? „Upřímně: týden před olympiádou nemám ani čas více se tomu věnovat. Zvažoval jsem, zda mám do svého spisu vůbec nahlédnout. Bůh ví, co se tam dočtu, kdo na mě třeba donášel. Přitom ten pracovník kontrarozvědky si to mohl o těch lidech zase vymyslet, jenom aby splnil své penzum práce,“ dodal.
Proti způsobu zveřejnění archivních materiálů vojenské kontrarozvědky vystoupili včera také představitelé ČSSD. Proti způsobu práce Archivu bezpečnostních složek podniknou právní kroky. Proti Ústavu pro výzkum totalitních režimů, jehož je archiv bezpečnostních složek součástí, se již v minulosti někteří poslanci ČSSD a KSČM postavili. Na začátku roku požádali dokonce ústavní soud o zrušení zákona, na jehož základě vznikl.
Podle nich by nová instituce mohla politicky ovlivňovat výklad dějin. Vadila jim také formulace zákona, který celého období komunistické vlády označuje za totalitu. Ústavní soud jim však nevyhověl. Úřad tak nakonec začal fungovat letos 1. února. Jeho cílem je podle jeho představitelů usnadnit lidem přístup ke svazkům bezpečnostních složek.
***
Kauza Ploc
Poslanec ČSSD Pavel Ploc
dosud popíral, že by vědomě
spolupracoval s Vojenskou
kontrarozvědkou. Jeho svazek
ale ukazuje, že na více než
deseti schůzkách zevrubně
popisoval, co se děje na
zahraničních výjezdech.
Více čtěte na straně 2
