| Paumer po příchodu do USA vstoupil do americké armády, v rámci služby byl vyslán do Koreje. Poté se usadil na Floridě, kde pracoval jako údržbář, dělník v leteckých opravnách a taxikář. Do důchodu odešel v roce 1998. Do České republiky se Paumer vrátil v roce 2001. Bratři Mašínové žijí v USA a do Česka se nikdy nevrátili. Premiérovo ocenění je vůbec první, kterého se v Česku Mašínům a Paumerovi dostalo. Senát sice čtyřikrát navrhoval prezidentovi republiky, aby Mašínům a členům jejich skupiny udělil Medaili Za hrdinství. Ten ale senátory ani loni, kdy to bylo už počtvrté, nevyslyšel. Paumer tehdy napsal: "Osobně bych vyznamenání od tohoto prezidenta nechtěl. Přál bych si dostat metál od prezidenta, který by měl více odvahy uznat právo na boj za svobodu a demokracii, na třetí odboj." | |||
Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček řekl, že je potřeba prozkoumat protikomunistický odboj, protože v zemi působily i jiné odbojové skupiny. Myslí si, že diskuse, kterou vyvolal premiér odhalí i další bojovníky proti komunismu. "Budeme hledat nejen pamětníky, ale pátrat i v materiálech bezpečnostních složek," uvedl Žáček.
Důležitá je podle něj také propojenost boje za svobodu za německé okupace a za komunistického režimu i za 1. světové války. Připomněl otce bratří Mašínů, důstojníka československé armády Josefa Mašína, který tvořil spolu s dalšími důstojníky Josefem Balabánem a Václavem Morávkem zpravodajsko-diverzní skupinu. Všichni položili životy za svobodu. Mašín a Balabán byli také příslušníky prvního odboje a bojovali v československých legiích.
Mezi historiky ale není na odboj bratří Mašínových a jejich skupiny shodný názor. Někteří je považují za hrdiny protikomunistického odboje a jejich vyznamenání premiérem přivítali, jiní pochybují o tom, zda jejich ozbrojené akce komunistickému režimu více škodily, nebo spíš nahrávaly jeho propagandě, a zda byly oprávněné, když nebyla válka. Shoda je v tom, že jednali s dobrým úmyslem a že je jejich pochod Německem k Američanům do Západního Berlína hodný obdivu.
´Vražda na tyranovi není vraždou´
Paumer dnes řekl, že kvůli svým činům bývá označován za vraha. Takové názory ale nechápe a stojí si za tím, jak s Mašíny tehdy postupovali. "Já nevím, jak si oni představují bojovat proti zlu," prohlásil s tím, že podle něj nebylo možné házet po ozbrojených protivnících "švestkovými knedlíky" či bojovat proti komunistickému režimu bez zbraní a bez peněz. "Vražda na tyranovi není vraždou," tvrdí Paumer.
|
Tak už jsme řekli ne, na nic jiného už nebudeme čekat a postavíme se tomu se zbraní v ruce
Veřejnost a opoziční politikové nejvíce kritizují, že Mašínova skupina zabila při přepadu policejní stanice dva bezvýznamné policisty a také pokladníka. Paumer ale tvrdí, že neměli jinou možnost, než oba příslušníky tehdejší veřejné bezpečnosti "zprovodit ze světa".
Pokladníka prý přepadli neozbrojení a naopak on na ně vytáhl pistoli, kterou ho usmrtili. "To byla bouchačka toho milicionáře," zdůraznil s tím že pokladník byl velitel milice v závodě, odkud pocházel. "Komunisté by v té době nikomu jinému zbraň nesvěřili," zdůraznil.
Skupina podle Paumera čekala dva roky na to, že vypukne třetí světová válka, která komunismus smete. K odporu se rozhodla až poté, když komunistický režim spáchal 85 justičních vražd. Pak teprve přijali jeho výzvu k třídnímu boji. "Tak už jsme řekli ne, na nic jiného už nebudeme čekat a postavíme se tomu se zbraní v ruce," dodal Paumer.
Do skupiny Mašínových patřili také Václav Švéda a Zbyněk Janata, kteří se Mašíny a Paumerem pokusili utéci do Berlína, ale byli chyceni a popraveni, a strýc Mašínů Ctibor Novák, který byl rovněž popraven. Pětice uprchlíků byla vesměs ve věku kolem dvaceti let.
