Tuniský prezident Zín Abidín bin Alí se moci ujal v roce 1987, kdy v nejvyšší funkci vystřídal Habíba Burgibu. A začal lákat zahraniční kapitál, Tunisko se proto postupně vzmáhalo.
Daní za vzrůstající prosperitu i stabilitu jsou však ze západního pohledu nedostatky v politické oblasti. Demokracie v zemi má totiž jasné limity. V minulých prezidentských volbách v roce 2009 sice měl bin Alí tři protikandidáty, v praxi však neměli téměř žádnou šanci. Bin Alí zvítězil se ziskem téměř 90 procent hlasů a nastoupil již do pátého pětiletého období. Otázkou však je, co bude se 74letým bin Alím dál. Podle ústavy věkový limit na prezidentskou kandidaturu činí 75 let, a tak by teoreticky již neměl v budoucnu v úřadu pokračovat. Pokud tedy nezmění pravidla, což nelze vzhledem k jeho autokratickým praktikám úplně vyloučit.
Nyní ale bin Alí stále vládne po svém dál. Britský deník The Guardian informoval o tom, že Tunisko patřilo mezi země, které se pokoušely blokovat proud zpráv pramenících z úniku na server WikiLeaks. Mezi uniklými depešemi diplomatů USA byly totiž i dvě, které o bin Alím referovaly poměrně otevřeně. Zvláštní kapitolou je pak prezidentův vztah k jeho kritikům. S bin Alím je na kordy kupříkladu protivládní novinář Taufík bin Brik, který byl letos v dubnu propuštěn z vězení. Zde si odseděl půlroční trest za údajné napadení ženy na ulici. Podle bin Brika se však jednalo o vykonstruovaný proces. „Myslím si, že když budu dále psát, tak mě zastřelí,“ tvrdil novinář po svém propuštění.
