PAVEL KOHOUT spisovatel a dramatik
SE PTÁ
PAVLA KOHOUTA ekonoma
Tak si mě, Pavle, zase spletli s Tebou. Měl jsem chuť přiznat až před kamerami, že o maďarské měnové krizi vím houby a rád posloužím literaturou, ale mám srdce a řekl jim, že mají sehnat Tebe... Další příklad úrovně České televize... Tvé vysvětlení sporných výsledků kuponové privatizace vyvrátilo mýtus konkrétního viníka, což beru na vědomí a vracím se k našim osnovám. Byli jsme u akcií a burzy. S ní je pro mne spojen spekulant - jako miliardář nebo muž, který skáče z okna. Co nabízí pro našince?
Když se řekne spekulant, obvykle se člověku nevybaví příjemné asociace. V běžném jazyce se toto označení používá pro vykutálené jedince, jejichž cílem je bezpracné obohacení na úkor jiných. Ve financích bychom pro tento typ podnikání použili termín lichva - o ní jsme se ostatně již bavili.
Spekulace ve finančním slova smyslu znamená nákup cenných papírů, měn nebo komodit s cílem obohacení, zpravidla krátkodobého. Spekulovat se dá s akciemi, dluhopisy, konvertibilními měnami, zlatem, ropou, kávou..., dále s celým spektrem finančních derivátů, kam řadíme termínové kontrakty, opce, swapy a další smlouvy, které nemají české pojmenování a k jejichž ocenění je třeba doktorátu z matematiky nebo kvantové fyziky.
Otázka, k čemu jsou spekulativní trhy a burzy dobré, je předmětem jiného dílu. Stručně zopakujeme: poskytnout likviditu, tedy možnost obchodování, a tvořit ceny. Teď se soustřeďme na otázku, jak lze spekulacemi vydělat. Nebo prodělat.
Řekněme, že spekulant se rozhodne vydělat na růstu akcií naší oblíbené společnosti ČEZ. Jde na burzu - dnes se nemusí obtěžovat osobně, stačí připojení k internetu. Koupí akcie a čeká, zda mu spekulace vyjde a cena akcií půjde nahoru. V tomto momentě je nutné uvědomit si jednu věc. Spekulant A kupuje akcie pravděpodobně od spekulanta B. Aby A mohl nakoupit, B musí prodat. Oba dva tudíž musejí mít přesně opačný názor na budoucnost akcií ČEZ. Když si tento mechanismus promítneme do rozměrů celého trhu, je zřejmé, že za normálních okolností vždy polovina spekulantů má optimistický názor a druhá polovina pesimistický. Je to trochu jako sázka na výsledek fotbalového zápasu. Zisk jedněch je prodělek druhých.
Co z toho v praxi vyplývá? Aby si člověk mohl vydělávat jako spekulant, musí být chytřejší než celý trh dohromady. A to soustavně. Znáš hodně profesionálních sázkařů na fotbal, hokej nebo dostihy? Budu hádat: moc ne. Já pracuji ve financích už sedmnáctým rokem a zatím jsem potkal jen asi tři lidi, o kterých vím, že byli schopni zbohatnout spekulací. Všichni jsou extrémně inteligentní, disciplinovaní a mají speciální talent. Žádný z nich nepatří mezi špičku miliardářů, protože zbohatnout poctivou spekulací není tak snadné a rychlé jako něco výhodně zprivatizovat.
Zdali jsem sám spekulantem? Ne. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že zřejmě nejsem dost inteligentní nebo mi chybí ten talent (nebo obojí). Zkrátka podobně jako 99,9 procent populace bych se do spekulací neměl pouštět. Měl jsem v kanceláři dost klientů, kteří začali spekulovat, pak zjistili, že jsou asi na deseti procentech hodnoty původní částky, a teprve pak se přišli poradit, jestli by to nešlo nějak vrátit zpátky. Ne, nešlo.
Jediná dobrá rada pro možné zájemce: přečtěte si vše, co přečíst lze. Bez dobré znalosti matematické statistiky to raději rovnou vzdejte. Pak začněte s málem. Když to nepůjde, zaplatíte aspoň nízké školné. Když to půjde, nepropadněte pýše. Znal jsem pár chlapíků, kteří měli v dobách svých úspěchů tak široká ramena, že málem neprošli dveřmi. Pak přišli o peníze své i svých klientů a nikdo už o nich neslyšel A když náhodou zbohatnete, nezapomeňte, kdo vám dal první dobrou radu.
Možná že čtenáře překvapí můj rezervovaný přístup ke spekulacím, když přitom pracuji ve financích. Je to tím, že přísně rozlišuji spekulace a investice. Zdánlivě jde o totéž, ale rozdíl je dost podstatný. Spekulace na krátkodobé výkyvy má blízko k hazardu, podobně jako sázky na sportovní zápasy. Náhoda hraje hlavní roli, znalost může být k užitku, ale také nemusí. Svět spekulací je světem emocí, vášní, nadšení, ale i strachu a nervového vypětí. Četl jsem dokonce studii, která zkoumala stav hormonů v krvi londýnských makléřů. Kortizol je hormon stresu, testosteron mužský pohlavní hormon, který stimuluje chuť riskovat. Když vládne kortizol, burzy propadají panice; testosteron je cesta k euforii a k bublinám na trhu.
Má cenu snažit se přechytračit trh, který je zmítán nejnižšími živočišnými pudy? Upřímně: pro mě to smysl nemá. Proto před spekulacemi dávám přednost investování.
Investovat znamená na rozdíl od spekulace myslet dlouhodobě. Oprostit se od paniky, ale také od euforií. Více počítat než sledovat nejnovější zprávy. Investování má ještě jednu velkou výhodu. Ze dvou spekulantů může vydělat jen jeden. Ze dvou investorů mohou vydělat oba a není to na úkor někoho třetího. Proč? Rád bych to vysvětlil, ale dochází místo.
