Barma nám ukazuje podivný svět. Co se to děje? Vojenská vláda země zpustošené cyklonem zabavuje pomoc přicházející z celého světa a ten svět přemýšlí, zda tam zboží dopravit nějak partyzánsky. To jsou dvě různé zprávy. Začněme tradičně tou špatnou.
Junta, která ani nedokáže odhadnout počet obětí, natož pro ně zajistit distribuci potravin, léků a šatstva, si nezaslouží nic jiného než svůj pád. To je jasné. Problém však spočívá v tom, že o pád barmské junty neusiluje nikdo ve světě včetně USA. Vidíme praktickou ukázku „iráckého syndromu“. Ti, kdo se posmívali Americe, že beznadějně zabředla v Iráku, teď vidí, zač může být americké opatrnosti loket. „Nedokážu si představit, že bychom se tam dostali bez povolení barmské vlády,“ říká ministr obrany Robert Gates. To je síla. Takhle mluví představitel země, která před pěti lety bez povolení irácké vlády svrhla Saddáma Husajna a dodnes se tím holedbá.
A teď ta dobrá zpráva. K partyzánskému postupu - shazovat zahraniční pomoc přímo postiženým lidem bez souhlasu barmské vlády - vybízí Francie, její ministr zahraničí, někdejší levičák Bernard Kouchner. Svět má opět o jedno klišé méně. Už neplatí tak černobíle jako před pěti lety, že silná Amerika podporuje demokracii bez ohledu na názor vlád, zatímco slabá Evropa jde na ruku tyranům. Pravda, starý svět se stále drží kolektivní bezpečnosti, OSN a vyjednávání, ale může mít diplomacie smysl, když na jedné straně jde o dny a hodiny pro oběti a na straně druhé o neústupnou juntu?
Může. Realistickou šanci tu nabízí spolupráce s Čínou. Závisí Barma hospodářsky na někom? Na Číně. Poslouchají barmští generálové někoho? Čínu. Potřebuje Čína dobrý obraz ve světě? Potřebuje, kvůli olympiádě. Ta rovnice má něco do sebe. Peking se teď snaží o sto šest. Vyjednává s delegací tibetského dalajlamy. Nechává po světě putovat svou vzácnost - křehké terakotové figury „podzemní armády“. Tváří se přátelsky k Tchaj-wanu. To vše jen pro svůj obraz úspěšného pořadatele a velmoci. Nepomohlo by mu, kdyby postavil do latě barmské generály? Pak by se dalo říci, že olympiáda přinesla aspoň něco.
Čtěte „Junta zabavila...“ na str. 1 a 8
