1. Dejte svému šéfovi nebo partnerovi jasný závazek, dokdy úkol splníte.
JG: Ano, to se používá jako efektivní manažerský nástroj. Když někoho přimějete, aby řekl svými vlastními slovy, dokdy práci odevzdá, zabere to - jinak by před vámi dotyčný ztratil tvář. Není to samozřejmě univerzální a samospasitelná věc, ale je to dobrá pomůcka.
2. Odkliďte z pracovny všechno, co vás rozptyluje.
JG: Tato rada není tak jednoznačná. Když si vzpomenu na všechny ty počítačové hry, které jsem vyhrál ve zkouškovém období, a na kolegyně, jak měly v té době perfektně uklizené byty... zkrátka člověk si nějaký únik vždycky najde. A přitom naše zkoušky dopadly dobře.
Kromě toho někomu se nejlépe pracuje, když si pustí do sluchátek metal. Ale některé věci opravdu odvádějí pozornost a člověka jen zdržují. Já bych to přeformuloval: Zamyslete se nad tím, co vám kdy v minulosti dokázalo pomoci, abyste podali optimální výkon, a navoďte podobnou situaci jako tehdy.
3. Slibte si odměnu za každý splněný úkol.
JG: To je užitečná rada. Každý ví, co ho nejvíc potěší - jít do kina, dát si čokoládu nebo si zahrát počítačovou hru. Vidina takové odměny člověka jistě motivuje. Ale vedle toho, že si můžeme zpříjemnit situaci během úkolu (viz předchozí bod) a po jeho skončení, lze připravit také jakýsi rituál před započetím práce. Pokud třeba neradi nosíme uhlí, řekneme si, že nejdřív vypijeme kávu, přečteme si článek v novinách, pak půjdeme do skříně pro čepici a rukavice a přineseme uhlí.
Tyto úkony ale musíme opakovat v přesně daném pořadí, abychom si rituál zažili a prováděli ho automaticky.
4. S nepříjemnými věcmi se vypořádejte hned zrána.
JG: To je zase individuální. Někomu se lépe pracuje ráno, jinému v noci. Ale je pravda, že statisticky vysoké procento lidí dosahuje nejlepšího výkonu v 10 hodin dopoledne a z týdne je nejlepším dnem úterý. Předtím se rozjíždíte, pak už výkonnost zase klesá. Obecně jde ale v této radě o to, vyřídit nepříjemné záležitosti co nejdřív, abyste se jimi celý den zbytečně nestresovali a měli čistou hlavu.
5. Dejte si sérii menších splnitelných cílů.
JG: To určitě funguje, člověk pak prožívá radost za každou dílčí dosaženou metu.
Ale můžeme to udělat i obráceně: vytyčit si globální vizi. Například v zaměstnání se můžeme motivovat novým automobilem nebo bytem, který si za pár let pořídíme, když všechny úkoly včas zvládneme. S takovou vizí se každý konkrétní úkol jeví méně nepříjemný. Ale globální vize nemusí být jen materiální povahy.
6. Věřte si.
JG: To je taková na první pohled banální rada, ale opravdu se používá v motivačních kurzech. Tady nejde ani tak o odkládání povinností jako obecně o sebevědomí. Když se vám podaří dosáhnout extrémního výkonu, třeba přeručkovat po laně nad propastí nebo přejít bosýma nohama po žhavém uhlí, pak si říkáte, že teď už zvládnete cokoliv.
7. Nechte se popohánět zvenčí.
JG: Pokud se nedonutíte do díla sami, je užitečné mít někoho, kdo vám pomůže. New Scientist uvádí příklad spisovatele Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce po galaxii. Vydavatel ho prý musel zavřít do hotelového pokoje, aby včas odevzdal rukopis. Podobné historky se vypráví o mnoha slavných umělcích i vědcích. Mozart napsal v Praze předehru k Donu Giovannimu údajně den před generálkou, když ho zavřeli do pokoje na Bertramce. Je pravda, že tvůrčí lidé mívají problémy s disciplínou, takže potřebují „biřice“, který na ně dohlédne. Pak ze sebe vydají to nejlepší.
