Stranické sekretariáty, zdá se, vycenily zuby.
Luskly prsty a na poslední chvíli zmizeli z kandidátek Věcí veřejných dva lidé, od sociálních demokratů jeden. Nebyli jsme si jistí, zda je loajální, znělo vysvětlení ve dvou případech. Opět se ukázalo, že straničtí bossové mají na to, koho si ve volbách zvolíme, větší vliv než my voliči.
Chyba. To škrtání neukazuje sílu, ale naopak slabost stranických struktur. Nemalá část lidí, kteří nám na stranických kandidátkách slibují prosazování společného programu, ve skutečnosti jede jen na sebe. Zatímco se v novinách píše o tom, kolik strany utratily za kampaň, tito lidé si platí osobní kampaně neznámo za co. Nejdřív Praha volí Andreu, teď zas Andrea volí Lucii. A už pobírají plat z našich daní, ani nevíme jak. Mezitím se ve stranách chystají vyjednávat o vládě lidé buď nikým nezvolení, anebo opírající svou moc o roty mrtvých duší, které ty obyčejné straníky kdykoli převálcují. Ve sněmovně se obmění možná stovka poslanců, aniž by z těch odcházejících vyrostly jakékoli veličiny. A pak nevolte dinosaury.
