Hledáte-li příklad akademické debaty, tedy věru odtržené od reality, najdete ho v Číně. Je režim, kde vládne Komunistická strana Číny, skutečně komunistický, nebo ne? Argumentů pro i proti je dlouhá řada: země má tržní ekonomiku, ale nemá svobodné volby, kašle na sociální systém, ale potírá svobodu slova... Nejnovější kamínek do mozaiky ovšem nahrává komunismu.
Do kritiky potlačování svobody slova a věznění nobelisty Liou Siao-poa se vložili kovaní maoisté. „Tento druh falešné demokracie, která v principu povoluje, ale v realitě zakazuje, je skandálem v dějinách demokracie,“ píše se v otevřeném listu, který podepsalo 23 starých příslušníků Strany včetně bývalého sekretáře velkého kormidelníka Maa. Ano, před potlačováním svobody slova varují ti, kdo za kulturní revoluce jiné lidi za jejich slova převychovávali - i smrtí. Míru skandálnosti v dějinách demokracie určují ti, kdo demokracii toho typu, který má své měřitelné dějiny, sami pošlapávali. Výstřelky komunismu smějí kritizovat zase jen komunisté. To známe. Co si od toho slibují? Asi to, co si od československého disentu slibovali komunisté z hnutí Obroda. Návrat k moci.
