Královnina šavle je román experimentující především s jazykem. Svým rytmem a stavbou transformuje styl řeči dnešní mládeže. Umně přitom kombinuje rytmizovaný projev hiphopových zpěváků a rádoby vznešeného, ve skutečnosti ovšem naprosto vyprázdněného, mudrování pop kultury. Touto formou popisuje Masłowská život na varšavském sídlišti Praga, kam se přestěhovala poté, co v pouhých dvaceti letech zazářila svou prvotinou Červená a bílá.
Inscenaci v MeetFactory označují její autoři, spolurežiséři Jan Horák a Martin Pěchouček, jako „formálně minimalistickou obrazovou kompozici“. Z románu vydaného u nás v kongeniálním překladu Báry Gregorové vybírají dvě relativně ohraničené dějové linie – příběh popové hvězdičky Staníka, který jedné silvestrovské noci možná zavraždil (pravdu se nedozvíme) svého manažera, a historku ze života ošklivky Patricie Cantzové, která je k Staníkovi vyslána, aby s ním udělal rozhovor. Jakoby nahodile, až chaoticky, jsou pak tyto „příběhy“ čas od času narušovány autorskými vstupy samotné Masłowské.
Text vyžaduje od všech tří herců (Halka Třešňáková, Kajetán Písařovic a Dominika Hojerová) maximální soustředění a cit pro přesně rytmizovaný a odstíněný přednes. Většinu času sedí na jedné ze tří postelí a vedou monology. Inscenace je v tomto ohledu opravdu velmi minimalistická. Výrazněji pohybové jsou za celou dobu tak dvě nebo tři scény a také dialogy či prolínající se monology by bylo lze spočítat na prstech jedné ruky. Prim hraje v inscenaci Halka Třešňáková, která je v první části (Staníkův Silvestr) nejprve jakousi vypravěčkou – je to také ona, kdo i jindy promlouvá za autorku – a později vyšetřovatelkou a v druhé části pak Patricií.
Je tahounkou inscenace, zcela zjevně určuje její rytmus a s nadhledem zvládá jak humornější až parodické polohy, tak sentimentálnější, ne-li přímo tragické momenty osudu Patricie, vysmívané dívky, kterou se Staník nejprve pokusí zneužít a následně ji obviní se svého vlastního sexuálního selhání. Svou schopnost vládnout jevišti dává Třešňáková nejvíce na odiv ve scéně výslechu, jež se jediná odehrává mimo ony postele a využívá světelného obrazu Richarda Loskota, totiž rozměrného závěsu na horizontu evokujícího rozsvícené noční sídliště. Třešňáková před ním rázuje, přesně recituje text a zároveň jej komentuje, vystupuje z role a hned se do ní zas vrací, reaguje na spoluhráče i diváky... Je to přesný a zároveň uvolněný výkon, jaký nebývá tak často k vidění.
Šavle neposkytne divákům příležitost seznámit se s románem Doroty Masłowské. Pro nezasvěceného může být dokonce drobně matoucí. Je však, především díky Třešňákové, uhrančivá a podmanivá svým rytmem a náladou a lze o ní říci, že představuje překvapivě moderní variantu divadla poezie.
***
Šavle
Volně podle románu Královnina šavle Doroty Masłowské Překlad: Bára Gregorová Scénář a režie: Jan Horák Scénografie: Michal Pěchouček MeetFactory, Praha, premiéra 3. 10. 2010
O autorovi| JAKUB ŠKORPIL, Autor je redaktorem Světa a divadla
