VĚDNOHUBKY
Souvislost mezi námořními sonary a chováním velryb vědci předpokládají už dlouho, konkrétní důkaz ale dosud chyběl. Nyní ho přinesl mezinárodní tým vědců v časopise PLoS ONE. Biologové pod vedením Petera Tyacka z Oceánografického ústavu ve Woods Hole hydrofonem nahrávali cvakavé zvuky, jimiž spolu při jídle komunikují vorvaňovci tropičtí (Mesoplodon densirostris). Zjistili, že při cvičení amerického námořnictva, které používá sonary, velryby přestávají jíst i komunikovat, vynořují se z hlubin blíž ke hladině a odplouvají pryč. Když jsou od zdroje hluku nejméně 16 km, uklidní se a vracejí se k normálnímu chování. Podle expertů nelze vyloučit, že sonary mohou být příčinou toho, že velryby občas ztratí orientaci a uvíznou na pobřeží.
Po sedmi letech složitého putování vesmírem dorazila včera kosmická sonda MESSENGER ke svému cíli a úspěšně zaparkovala na oběžné dráze Merkuru. Před 35 lety kolem této planety dvakrát prolétla sonda Mariner 10, ale MESSENGER je první družicí, která na její oběžné dráze zůstane a bude kolem ní obíhat celý rok. Výzkum planety nejbližší Slunci je náročný, protože na ní panují poměrně extrémní podmínky - teploty se pohybují mezi -170 a 420 stupni Celsia. Sonda letěla po složité dráze, na níž využívala gravitačních manévrů kolem Země a Venuše a třikrát už prolétla i kolem Merkuru.
Jak naznačuje název sondy (anglicky posel, ale také zkratka slov MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry and Ranging), jejím posláním je je detailní mapování povrchu planety, výzkum chemického a geologického složení a magnetického pole. Kolem Merkuru bude družice obíhat po eliptické dráze, k povrchu se nejvíc přiblíží na 200 km. Jeden oběh potrvá dvanáct hodin. V prvních dnech budou technici z NASA ověřovat, zda a jak se přechod na oběžnou dráhu podařil. Příští čtvrtek spustí přístroje a bude je testovat, 4. dubna se vědecký program rozjede naplno.
Víc než polovina invazivních rostlin se dostala do přírody díky botanickým zahradám, tvrdí novozélandský biolog Philip Hulme z Lincolnovy univerzity v Christchurchi. O studii zveřejněné v časopise Trends in Ecology informoval New Scientist. Hulme provedl historickou analýzu stovky nejinvazivnějších rostlin ze žebříčku Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Snažil se vypátrat jejich původ a způsob, jak se dostaly na své nové působiště.
Zjistil, že ve většině případů vedou stopy právě do botanických zahrad, odkud se semena mohla rozšířit větrem, vodními toky nebo v trusu ptactva. Jako typický příklad uvádí krásnou žlutě kvetoucí rostlinu s latinským názvem Hedychium gardnerianum, která pochází z Indie, ale z botanické zahrady na Jamajce pronikla do tamních lesů a následně se rozšířila i na Havaji. Její porost vytváří souvislou vrstvu, takže nedává místním rostlinám šanci.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ redaktorka LN
