Že nevíte, jak se jmenuje předseda německé sociální demokracie? Nic si z toho nedělejte. Na postu šéfa SPD se v poslední době vystřídalo tolik lidí, že nemá smysl je registrovat. Zato bychom měli registrovat velmi bedlivě, kam ta strana směřuje. A to nám nenaznačí staronový šéf SPD Müntefering, nýbrž její kandidát na kancléře, současný ministr zahraničí Steinmeier.
Povstáním neoliberálů je prý návrat Münteferinga a Steinmeier nechce nic nového, jen uchovat velkou koalici, říká levičák Gysi. Ceňme si postřehu starého komunisty. Nemusí předstírat snahu o vládní spojenectví, může mluvit na rovinu. Jenže to, co pro Gysiho není „nic nového“, by pro nás mohlo znamenat novinku dosti nepříjemnou. „Povstání neoliberálů“ vážně neberme. Ta slova cílí na Münteferinga, muže známého svým přirovnáním nadnárodního kapitálu ke kobylkám. Ale ta velká koalice...
Merkelová v té koalici kontroluje mnohé. Ještě je v paměti, jak si Steinmeierovi navzdory vydupala přijetí dalajlamy. Můžeme sledovat, jak teď odolává jeho vstřícnosti k Moskvě. Jak by to ale vypadalo, kdyby velká koalice po volbách pokračovala, jenže pod žezlem SPD? I tak lze vykládat nynější vítězství „neoliberálů“ nad „levičáky“. Abychom ještě s nostalgií nevzpomínali na časy, kdy měli hlavní slovo v Evropě Sarkozy s Merkelovou.
Čtěte „Vrátil se, aby...“ na str. 7
